Není půlka jako půlka. Expert vysvětluje, jak se změnilo „evropské“ hlášení

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Evropská unie představila návrh, který má firmám ulehčit povinný ESG reporting, tedy pravidelné vykazování toho, jak se podnik chová k životnímu prostředí, zaměstnancům a společnosti. Počet požadovaných údajů se má snížit na polovinu.

Na první pohled vypadá návrh jako zásadní úleva, která by firmám mohla snížit podstatné finanční náklady. Jenže tak jednoduché to podle experta na ESG Ladislava Tylla z Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze nebude.

„Návrh tvrdí, že se snížil počet datových bodů, tedy věcí, které firmy musí sbírat nebo reportovat, o nějakých 57 procent. Potud to vypadá, že bychom se měli dočkat určité úlevy,“ říká Tyll v pořadu Agenda SZ Byznys.

Podle něj však zjednodušení nelze chápat tak, že firmám práce ubyde na polovinu. „Bude to určitě lehčí než původně, ale zároveň náročnější, než by mohlo být. Není to jednoduše tak, že by se odmazalo 50 procent z tisícovky datových bodů,“ vysvětluje expert.

Firmy si totiž i nadále musejí samy určit, co je pro jejich byznys podstatné, a podle toho zprávu o ESG tvořit. Jenže hranice není jasně vymezená. „Tohle je přesně ten bod, který ještě není úplně specifikovaný. Co musejí být podkladová data, aby mohla firma říct, co pro ni je a není zásadní,“ uvedl.

Například společnost, která spotřebovává vodu jen v kancelářích a kuchyňkách, by mohla tvrdit, že pro ni není podstatné reportovat hospodaření s vodou. Jenže takové rozhodnutí by mělo být doložené buď vědeckou studií nebo odborným posudkem. Nestačí prosté konstatování managementu.

Výsledkem podle odborníka mohou být velmi rozdílné výstupy i u firem, které jsou si podobné. „Budeme mít dvě relativně podobné společnosti, kde jedna využije sadu vědeckých článků a druhá využije experta, který vydá individuální posudek,“ uvádí.

Povinnost pro firmy znamená i nové náklady. „U společnosti s 500 zaměstnanci vyjde prvotní nastavení reportingu na 300 tisíc až jeden milion korun. A pak v následujících letech na další statisíce korun,“ říká Ladislav Tyll.

A těmto výdajům se podniky pravděpodobně nevyhnou. Nastavení reportu podle současného návrhu by podle odborníka bylo natolik složité, že většina firem bez externí pomoci neuspěje.

„Pravděpodobně budou potřebovat pomoc s nastavením, protože není jednoduché se vyznat v té legislativě. My sami jsme měli velký problém, když jsme si načítali metodiku, jak by to mělo správně být,“ připouští Tyll.

I kdyby se firmy nakonec rozhodly zaměstnat vlastní pracovníky, kteří by se ESG věnovali naplno a snažili se celý proces zvládnout po vlastní ose, úspora by nebyla velká.

„Ze zkušenosti vím, že tito lidé stojí kolem 80 tisíc hrubého měsíčně. Když si to vynásobíte dvanácti, dostáváte se k milionu korun a více v ročních mzdových nákladech na člověka, který se tomu bude věnovat,“ dodává Ladislav Tyll.

Prostor tak přirozeně vzniká pro konzultační společnosti. Ty na rostoucí poptávku reagují a ESG se pro ně stává zajímavým byznysem. Zakládají nové specializované týmy a připravují se na období, kdy se reporting stane povinností pro širší okruh firem.

„Když se dneska podíváte na většinu konzultačních společností, a teď se nebavíme jen o velké čtyřce, ale i menší butikové firmy, tak si vytvářejí vlastní subdivize nebo experty, kteří se tomuto tématu věnují. Je to provázané s jejich standardním byznysem,“ potvrzuje Tyll.