Článek
Obliba financování prostřednictvím dluhopisů je mezi firmami na vzestupu. Za minulý rok schválila Česká národní banka 78 dluhopisových prospektů. Ještě nikdy regulátor za jediný rok nedal takovému množství prospektů zelenou.
Prospekt je oficiální dokument s informacemi o vydavateli dluhopisů. Teprve po schválení prospektu Českou národní bankou a zveřejnění konečných emisních podmínek následuje samotné vydávání dluhopisů. V loňském roce firmy vydaly dluhopisy bezmála za 114 miliard korun. Také toto číslo je rekordní, vyplývá z přehledu forenzní agentury Surveilligence, která mimo jiné sleduje dluhopisový trh.
Přestože financování firem prostřednictvím dluhopisů zažívá rozmach, stále se podílí na celkovém financování podniků jen z menší části. Pro srovnání: v roce 2024 vydaly firmy dluhopisy za 114 miliard korun, ale ve stejném roce banky společnostem poskytly úvěry v objemu 1,4 bilionu korun, vyplývá ze statistik České národní banky.
„Struktura financování firem je taková, že prvně využívají bankovní financování, neboť je levnější než financování dluhopisy nebo vlastním kapitálem. V případě, kdy je bankovní financování vyčerpané a firma má stále potřebu získat dodatečné financování, tak často směřuje ke dluhopisům. Jsou z pohledu akcionářů levnější než výnosnost, která je požadovaná na vlastní kapitál,“ uvedl odborník na firemní financování David Zlámal z poradenské firmy EY Česká republika.
Zatímco jednání s bankou o úvěru probíhá v soukromí, vydávání dluhopisů je veřejný proces. Firma musí v prospektu zveřejnit informace o svém hospodaření. Musí rovněž popsat rizika.
„Tržní podmínky, jako je zájem investorů a vnímání bonity firmy, určují podmínky, které lze prostřednictvím dluhopisů získat. Pokud má firma dobrou bonitu a silný zájem investorů, mohou dluhopisy nabídnout nižší náklady na financování než bankovní úvěr,“ komentoval analytik konzultantské společnosti PwC Dominik Kohut.
Pro firmy představuje financování prostřednictvím dluhopisů také tu výhodu, že banka se mnohem pečlivěji dívá do útrob úvěrované společnosti, než jak to zpravidla dělají investoři do dluhopisů. Navíc banky si obvykle berou majetek firmy do zástavy. V případě dluhopisů je jejich zajištění majetkem společnosti možné také, obvyklým jevem na trhu to ale rozhodně není. Většina vydávaných dluhopisů žádné zajištění nemá.
„Hlavní výhoda dluhopisu je, že se průběžně nesplácí a jeho splacení nastává až na konci jeho splatnosti. To má pozitivní dopad na volné cash flow společnosti. Dále dluhopisy obvykle mají na rozdíl od bankovního financování menší množství omezení, finančních ukazatelů či reportingových povinností, a tedy jejich použití je pro firmy jednodušší a flexibilnější,“ řekl Zlámal z EY.
Specialista na dluhopisový trh Martin Dočekal z webu Dluhopisář.cz očekává, že zájem podniků o dluhopisové financování bude pokračovat.
„Nemyslím si, že se na trendu růstu dluhopisového trhu něco změní. Stačí se podívat na západní trh. Tam je dluhopis zcela standardizovaný nástroj. Jen u nás se na dluhopis stále hledí jako na něco podřadného. A že „slušné“ firmy chodí jen do bank. Je spousta případů, kdy vás banky pošlou k šípku,“ poznamenal Dočekal.
Co jsou firemní (neboli korporátní) dluhopisy?
- Firemní dluhopisy (nazývané též obligace nebo bondy) jsou standardním nástrojem financování. Jsou to cenné papíry vydané společnostmi na financování nových projektů, rozšíření výrobních kapacit, zavedení nových produktů či obchodní expanzi.
- Investor nákupem korporátních dluhopisů fakticky půjčuje společnosti peníze. Firma se zaváže zaplatit zpravidla pevně stanovený úrok (kupón) za použití peněz investora.
- Dluhopisy jsou splaceny ve stanovenou dobu. V praxi to tedy znamená, že emitent zaplatí držitelům obligací nominální hodnotu uvedenou na samotných dluhopisech.
- Dluhopisy různých firem se od sebe mohou výrazně lišit. A to nejen dobou splácení či úrokem, ale také mírou rizika a finanční situací společnosti, jež dluhopisy vydává.
- Dle České národní banky by zájemci o firemní dluhopisy měli zvážit rizika. Například je dobré si uvědomit, že s rostoucím výnosem také roste riziko. Stejně tak je důležité zjistit si co nejvíce informací o bonitě emitenta.
Na dluhopisový trh si pro kapitál skutečně chodí řada velkých korporací zvučných jmen. Z tuzemských uskupení se to týká například skupiny EPH miliardáře Daniela Křetínského, holdingu Czechoslovak Group zbrojaře Michala Strnada, energetické skupiny ČEZ nebo státních Českých drah.
Dluhopisy těchto velkých společností se zpravidla obchodují na mezinárodních trzích. Kupují je velcí institucionální investoři typu různých fondů, bank nebo pojišťoven.
Na druhé straně dluhopisového spektra jsou firmy, jejichž podnikání je často teprve v začátcích. Dluhopisy vydávají jenom proto, že by jim vzhledem k vysokému riziku žádná banka nepůjčila.
Tento typ rizikových dluhopisů se v byznysové hantýrce označuje jako „junk bondy“ neboli prašivé dluhopisy. Nekončí u investičních fondů, ale většinou naopak v rukou drobných investorů. Těm je v některých případech s nějakým poutavým příběhem a příslibem vysokých výnosů vnutil investiční poradce.
Řada těchto příběhů pro investory neskončila dobře. Redakce SZ Byznys popsala případy, v nichž tisíce lidí přišly o miliardy korun. Týkalo se to například brněnské skupiny GFF a jejího stavitele akvaponických farem Future Farming nebo bývalé skupiny C2H podnikatele Michala Mičky. Ta svého času sdružovala módní značky Pietro Filipi a Kara Trutnov.
Rozdíly mezi nejkvalitnějšími dluhopisy velkých skupin a rizikovými dluhopisy menších firem se často odráží na úrocích, které nabízejí.
„Rozdíl spočívá ve vnímání bonity a rizika. U velkých firem jako ČEZ nebo EPH je reputace velmi dobrá, a proto investoři akceptují nižší výnosy (tedy nižší náklady pro emitenta), protože riziko je nízké. U malých firem je riziko výrazně vyšší, což by se mělo promítnout do vyššího výnosu pro investory,“ uvedl analytik PwC Kohut.
Někteří z rizikových vydavatelů dluhopisů se pokoušejí dodat váhu svým cenným papírům tím, že se odkazují na schválení dluhopisového prospektu Českou národní bankou. Tento nešvar se na trhu objevuje opakovaně. Avšak ČNB schválením prospektu pouze říká, že dokument obsahuje všechny požadované náležitosti. Regulátor nijak nehodnotí vlastní podnikatelský plán.
„Role dohledu ČNB je i v této oblasti omezená na schválení prospektu k veřejné nabídce. Konkrétně ČNB u prospektů formálně prověřuje, zda splňují všechny stanovené náležitosti, a tedy že poskytují investorům dostatek informací pro jejich vlastní posouzení a investiční rozhodnutí. ČNB neposuzuje byznys plán daného emitenta a schválením prospektu nezaručuje splacení dluhopisu ani návratnost investice,“ popsala mluvčí České národní banky Petra Vlčková.
S přispěním Jiřího Nádoby.
