Hlavní obsah

Komentář: Babiš je v izolaci. Green Deal a povolenky ETS2 jedou dál

Jiří Nádoba
komentátor
Foto: Renata Matějková , Seznam Zprávy

Zrušit povolenky? Ale jak a s kým? (Andrej Babiš v kampani před eurovolbami 2024)

Česko není jedinou zemí, která by ráda zpětně vycouvala z dohody o emisních přirážkách na benzin, naftu a další fosilní paliva. Odpůrců je víc, ale na velký obrat to teď ani náhodou nevypadá.

Článek

První jednání budoucí vlády vypadá na spektakulární akci na téma, jak to má Česko v Evropě těžké. Sice ještě nevíme, kdy se kabinet sejde a kdo v něm nakonec bude sedět, program ale Andrej Babiš ohlásil hned po volbách.

V plánu má rušení migračního paktu a emisních povolenek pro domácnosti, dvou unijních opatření z posledních let. Nepůjde ale o rušení v pravém slova smyslu. Spíš jen o odmítání, protože k rušení hotové a závazné legislativy by byl zapotřebí souhlas většiny EU, ne jen přitakání Tomia Okamury a Filipa Turka.

A takový souhlas Babiš nemá. U povolenek ETS2 se to potvrdilo ve čtvrtek po jednání premiérů a premiérek na Evropské radě. Zelenou dostala mírná revize povolenkového systému, ale jinak běží vše dál v původních kolejích, čerstvě dohodnutým cílem je „hladký vstup ETS2 v platnost“. Protože proč rušit něco, co všichni odkývali teprve předloni?

Směrnice o ETS2 je hotová od roku 2023. Placení za emise podle ní má začít v roce 2027, nebo o rok později „v případě mimořádně vysokých cen energie“. Tato podmínka je ale ve směrnici vcelku podrobně definovaná, například zemní plyn by musel být v prvním pololetí 2026 stejně drahý jako po vpádu Ruska na Ukrajinu v únoru a březnu 2022.

Taková drahota už je naštěstí minulostí. Takže vše spěje k ostrému startu povolenek ETS2 za rok a dva měsíce.

Pro velké konzumenty fosilních paliv, jako jsou elektrárny, továrny nebo aerolinky, už povolenky ETS1 dávno fungují. Podle principu, že emise skleníkových plynů kazí klima, a tak se za ně platí, podobně jako za jiné neřesti, jako je kouření, alkohol nebo hazard.

Smyslem není zdražit lidem život, ale zatížit uhlíkovou stopu, vyvolat ekonomický tlak k investicím do čistších řešení a vybrat peníze na jejich podporu.

Je asi pět šest zemí, které by chtěly odklad na rok 2030. My jsme mezi nimi.
Tomáš Pojar, vládní poradce pro národní bezpečnost a evropské záležitosti

Za vypuštění tuny CO2 se v rámci ETS1 dnes odvádí 78 eur. V panelákovém bytě při obvyklé spotřebě a tuzemském výrobním mixu to zvedá cenu elektřiny zhruba o sto korun za měsíc. S nástupem ETS2 se platby v menší míře rozšíří i na malospotřebu fosilních paliv, hlavně na pohonné hmoty a domácí vytápění.

Green Deal se tím posouvá do fáze, kdy z nepřímých dopadů do peněženek jsou dopady přímé (byť v menší míře, než se obvykle straší). To vysvětluje, proč je zelená debata poslední dobou čím dál větší drama.

Povolenky nefungují jako fixní daň, ale jako burzovní komodita. Vize ETS2 je podobná jako u existujícího systému ETS1: postupem času bude povolenek vydáváno méně a méně, v naději, že díky nástupu zelenější energetiky už fosilní paliva nebudou tolik potřeba. Pokud budou, úbytek volných povolenek zatlačí na jejich cenu, což by mělo fungovat jako pobídka, aby dekarbonizace pokračovala.

Dražší nafta, levnější čerpadla

Novinkou letošního jara a léta je snaha dodatečně vyztužit nově spouštěný systém ETS2 tak, aby zdražování mělo své meze. V úpravě se hodně angažovala česká vláda, aby před volbami měla vůči nesmlouvavé opozici aspoň nějaký štít. Výhru jí to nezajistilo, ale v EU se nápad uchytil a teď má dojít k jeho převodu do praxe.

Ukázala to právě čtvrteční Evropská rada. Úprava povolenek se dostala na program vedle jiných naléhavých (a zatím neuzavřených) témat, jako je zmražování ruských peněz v EU ve prospěch Ukrajiny. Už v létě se pro zásah do ETS2 vyslovilo 19 zemí, včetně velkých vah jako Německo, Itálie nebo Polsko. Ve čtvrtek se na radě jednomyslně dohodlo, že se má touto cestou jít a pro povolenky ETS2 má vzniknout strop.

Pro dění v Česku je důležité nezkresleně a v detailu chápat, co přesně lídři států v Bruselu dohodli. Výsledkem summitu je vždy pečlivě laděný diplomatický text, na němž se dokáží všichni shodnout – a tentokrát rozhodně nepůsobí jako plán na rušení povolenek, jak by si přál Babiš, ale spíše jako snaha dotáhnout věc v přijatelné podobě do praxe.

Dohodnutý text v tomto bodě zní: „Evropská rada bere na vědomí záměr Komise navrhnout opatření k hladkému vstupu ETS2 v platnost a vyzývá Komisi, aby předložila revizi rámce pro provádění ETS2, včetně všech relevantních aspektů.“ Což přeloženo znamená, že Evropská komise coby domovník unijního činžáku teď má na motivy letní iniciativy devatenácti zemí připravit právní znění a předložit ho ke schválení.

Výkop stojí na tom, že povolenky v režimu ETS2 mají být podstatně levnější než v ETS1. V příslušné směrnici už se teď mluví o 45 eurech, strop je ale definován měkce a chybí v něm záruky, že v případě spekulací nebo enormní poptávky po povolenkách půjde jejich cenu skutečně ubránit.

Zadání devatenácti zemí je zavést takové nástroje, aby šlo strop 45 eur garantovat. V přepočtu na litr benzinu a obvyklé emise běžných spalovacích motorů to vychází na 2,70 korun za litr, po započtení DPH na 3,27 korun.

Novela bude teprve vznikat, nejspíš v ní půjde jednoduše o to, že Evropská komise v případě eskalace ceny dostane pravomoc zaplavit trh větším množstvím nově vydaných povolenek a tím jejich cenu srazí. Podle končícího ministra životního prostředí Petra Hladíka by také k povolenkám ETS2 měly mít přístup „jen firmy, které je opravdu potřebují“, tedy dodavatelé plynu, pohonných hmot nebo uhlí.

Babiš nechce povolenky ETS2 vůbec, stejně jako SPD a Motoristé. Nesouhlasí s logikou, na níž se před dvěma lety shodla celá Unie, a sice že v oblastech jako doprava a bydlení zatím moc velký útlum emisí nenastal, že nejlépe zabere finanční motivace a že je v principu spravedlivé zdanit ty, kteří atmosféru zatěžují, když pak vybrané peníze putují k těm, kteří naopak svou uhlíkovou stopu řeší.

Česko má mít v rámci tohoto přerozdělování v letech 2027–2032 z ETS2 k dispozici 154 miliard korun. Utratit se mají za dekarbonizaci, konkrétní použití závisí na jednotlivých vládách. V Česku už takto běží několik programů z ETS1 na zateplování domů nebo na modernizaci velkých tepláren. Ve zkratce si lze celý manévr představit tak, že na jednu stranu sice zdraží nafta, ale zlevní třeba tepelná čerpadla nebo elektroauta (nastaví-li stát podporu tímto způsobem).

Je možné, že Babiš – bude-li v Česku vládnout – nakonec aspoň pro odklad ETS2 nějaké spojence v EU najde. Jedním by byl paradoxně Petr Fiala. Ve čtvrtek z Bruselu odjížděl na jednu stranu potěšen díky domluvě na stropu 45 eur, zároveň ale dohodu označil za krok na půli cesty, protože sám by prý povolenky ETS2 raději také nezaváděl, nebo alespoň ne tak rychle.

„Je asi pět šest zemí, které by chtěly odklad na rok 2030. My jsme mezi nimi,“ uvedl po summitu k ETS2 pro Seznam Zprávy hlavní Fialův unijní poradce Tomáš Pojar.

Veřejně mluvil v tomto duchu po skončení summitu jen polský premiér Donald Tusk. Pochvaloval si, že do odstavce o ETS2 v závěrečném protokolu z čtvrteční rady proniklo slůvko „revize“. Podle něj se tím otevírá prostor pro změny, kdykoli to dost členských států uzná za vhodné. „A to znamená možnost, nikoli však záruku, odložit nebo zablokovat platnost v roce 2027,“ prohlásil do kamer Tusk s tím, že „Evropa konečně mluví naší řečí“.

Rušit je těžší než blokovat

V roce 2027 jsou v Polsku parlamentní volby, ve Francii se bude ve stejném roce volit prezident. A zkušenost z Česka ukazuje, že už samotná hrozba dražší nafty – byť ze vznešených důvodů, jako je záchrana planety a výběr peněz na podporu čistší energetiky –se může do výsledku promítnout. Tlak na odklad povolenek tedy z některých zemí bezesporu ještě přijde.

Háček ovšem spočívá v tom, že spuštění povolenek je už součástí hotové a závazné unijní legislativy. Všichni je v minulosti v rámci unijních procedur odkývali a teď je podle obecných pravidel fungování EU musí převzít do svých zákonů. Bez ohledu na to, zda se - jako v Česku - změní vládní garnitura.

Babiš, Tusk ani zbytek z „pěti šesti zemí“, o kterých mluví Pojar, na zvrat nestačí. Protože tentokrát nejde jen o poskládání blokační menšiny proti něčemu novému, ale o zrušení něčeho starého, co už je v paragrafech. Na to je potřeba naopak většina a také souhlas Evropského parlamentu. A většina – konkrétně 17 zemí – už povolenky má v domácích zákonech se vším všudy. V Německu už se u pump za emise platí v přepočtu 3,20 Kč za litr, napřed je i Skandinávie.

Babiš – stejně jako Tusk – má v rukou leda národní záchrannou brzdu, spočívající v tom, že Česko i Polsko dosud s převzetím směrnice otálelo. Fialova koalice zvolila svérázný postup a převedla jen část textu. Prodejci paliv sice už letos musí státu hlásit prodeje spolu s odhadem odpovídající spotřeby povolenek, chybí ale paragraf, podle kterého by měli povolenky i nakupovat. Tedy dělat to hlavní, kvůli čemu směrnice existuje.

Lhůta pro sladění zákonů uplynula loni v červenci a Evropská komise už opozdilcům rozdala napomenutí, jehož ignorování znamená následně proces u Evropského soudního dvora a riziko finančních pokut. Babiš je nejspíš bude muset riskovat, protože je hodně těžké si představit, že by otočil a sám aktivně děravý český zákon dodělával.

Cesta z pasti přehnaných předvolebních slibů tedy bude složitá a nejspíš i drahá. Pokuty za neplnění dohod mají být podle unijních regulí „odstrašující“, bez účasti v ETS2 nepůjde čerpat peníze z příslušných povolenkových fondů. Co je možná ještě nebezpečnější, Brusel a západní Evropa, kde na čistším klimatu mnoha lidem hodně záleží, dostanou teď od Babiše nálepku nepřítele.

České vazby směrem na Západ to oslabí v nejhorší možné době. S novou vládou nás zkrátka čekají nelehké časy.

Doporučované