Článek
Evropská komise dala zelenou plánu Německa na snížení cen elektřiny pro průmysl. Berlín do něj zapracoval řadu kompromisů, aby domácí firmy nebyly příliš zvýhodněné na úkor konkurence. Pravidla takzvaného průmyslového tarifu jsou ve výsledku natolik přísná, že mnoho firem považuje výslednou pomoc za neúčinnou.
Německo zastropuje jen polovinu ceny proudu, který daný podnik spotřebuje. Druhou půlku už si musí zaplatit sám podle tržní ceny. Peníze, které díky cenovému stropu ušetří, pak musí firmy z velké části vydat například na transformaci výroby a na využívání obnovitelných zdrojů.
Berlín tím nepřímo zadotuje modernizaci německého průmyslu a samotné firmy na zastropování elektřiny přímo nevydělají.
Firmy mají za polovinu spotřebovaného proudu platit 50 eur (v přepočtu asi 1200 korun) za megawatthodinu. Zbytek tržní ceny za firmy doplatí německý stát, který na to vyhradil v přepočtu asi 92 miliard korun.
Řeč je ale pouze o takzvané silové složce ceny elektřiny. Všechny ostatní poplatky za odběr už firmy uhradí ze svého. Tyto položky přitom představují významnou část nákladů.
Podle německé spořitelny Sparkasse anebo průmyslové a obchodní komory v Chemnitzu tak může zadotovaný proud ve výsledku firmy stát celkově včetně všech poplatků 70 až 90 eur za megawatthodinu.
Cenově se tím přiblíží úrovním v českém průmyslu – druhá půlka spotřebované elektřiny ale bude německé firmy i nadále stát mnohem víc, takže nákladově se českým továrnám ani nepřiblíží. Bez dotace nyní německý průmysl v průměru podle energetického svazu BDEW platí 144 eur za megawatthodinu. BDEW upozorňuje, že jde o cenu pro nové odběratele, dlouhodobí zákazníci ji mívají zpravidla nižší, ne však výrazně.
Opatření má platit tři roky s tím, že se zavede zpětně už od začátku tohoto roku – firmy tak mohou dodatečně požádat o dotace za již spotřebovanou elektřinu.
Cementárnám ano, datacentrům ne
Na podporu navíc zdaleka nedosáhnou všichni. Spolková vláda by měla výčet odvětví teprve upřesnit, ale v první řadě chce pomoct chemickému a ocelářskému průmyslu, papírnám či cementárnám. Obecně podnikům, které mají vysokou spotřebu elektřiny a drahé energie na ně dopadají nejvíc.
Například svaz slévárenského průmyslu ale opatření označuje za pomyslnou homeopatii. Kvůli složitým podmínkám prý žádnou větší úlevu nepřinese.
„Na hladiny cen elektřiny ve světě, hlavně u konkurence v Turecku, USA, Číně nebo Indii, se ani náhodou nedostaneme,“ okomentoval to pro stanici ARD zástupce svazu Christian Schimanski.
Podle něj je způsob, jak vláda cenový strop prezentuje, vyloženě zavádějící. Už jen proto, že bude dotovaná jen polovina spotřebované elektřiny a řeč je pouze o silové složce. Reálná úspora na účtu za proud prý bude jen minimální.
Už teď je jasné, že některé energeticky náročné podniky na pomoc ani nedosáhnou. Platí to také o odvětví, od kterého si nejen Německo slibuje hospodářský růst.
Státní podporu kvůli drahé elektřině by uvítali i vývojáři umělé inteligence a technologické firmy. Podle ministryně hospodářství Katheriny Reicheové se ale v jejich případě nedá říci, že je drahé energie existenčně ohrožují.
„Komise je toho názoru, že to pro datová centra neplatí. V tomhle ohledu tak nemáme žádný manévrovací prostor,“ uvedla k tomu Reicheová. Evropská komise chtěla výčet podpořených odvětví omezit jen na branže, které čelí tlaku mezinárodní konkurence a jsou zaměřené na export i mimo EU. Tedy na klasickou výrobu.
Německo už loni schválilo i sadu opatření, kterými chtělo pomoct s drahými energiemi i domácnostem. Energetickým podnikům tak vyplatilo několik miliard eur, aby jim pomohlo s údržbou infrastruktury a přimělo je k částečnému snížení síťových poplatků pro koncové odběratele.
Deník Handelsblatt ale po zhodnocení trhu usoudil, že to zdaleka neudělaly všechny energetické firmy. Řada distributorů prý ani po přílivu nečekaných peněz ze státního rozpočtu se síťovými poplatky nepohnula.
