Hlavní obsah

Jsme na prahu desetileté krize? Brzy se ukáže, jestli tomu zabráníme

Foto: Adam Borový, Seznam Zprávy

Letos se rozhodne, jestli Česko čeká dlouhodobá deprese.

Reklama

18. 1. 6:00

Ekonomický šok z dopadů pandemie může probudit depresi, jakou svět zažil ve třicátých letech dvacátého století. Nadcházející rok ukáže, jestli Česko tuto hrozbu odvrátí.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V prvním krizovém roce covidové pandemie, v roce 2020, se tuzemská ekonomika propadla o 5,8 procenta. Loni se na předkrizový výkon nevrátila, v roce 2022 by to měla koncem roku dokázat – alespoň podle předpovědi Ministerstva financí.

Není však jisté, jestli to opravdu dokáže. Vládní instituce totiž předpovědi v průběhu času zhoršují.

Například Česká národní banka před 12 měsíci očekávala, že na přelomu let 2021 a 2022 ekonomika meziročně posílí o tři až čtyři procenta. Teď připouští, že hospodářství stagnuje, případně znovu začíná oslabovat.

S variantou, že ani letos se hospodářství nevrátí na předkrizovou úroveň, počítá také hlavní ekonom banky Patria Finance Jan Bureš. „Není klíčové, jak to dopadne statisticky. Důležitější bude, jak se podniky dokážou zorientovat v novém terénu a nastavit nové strategie,“ vysvětluje ekonom složitost situace.

Při zdražování dodávek ropy a elektřiny z uhlí bude nutné hledat nové – tedy zelené – energetické zdroje. Zvláště velké firmy musí najít alternativu k dosavadní praxi just-in-time dodávek, která nevydržela pandemický šok a má na svědomí nedostatek čipů i dalších dílů nezbytných ve výrobě.

Rostoucí napětí ve vztazích s Ruskem a Čínou může znovu vyřadit zavedené obchodní cesty. „Svět se během pandemie změnil a my se v něm budeme učit žít,“ shrnuje Jan Bureš vyhlídky.

Kontrolovat, jestli se tuzemská ekonomika vrátila na předkrizovou úroveň, má přesto smysl. Pokud to dokáže, je možné vyloučit, že pandemický šok vyvolal takzvanou dlouhodobou depresi. Tedy „chronický stav podprůměrné aktivity bez viditelné tendence k oživení anebo k úplnému krachu,“ jak to definoval světoznámý John Maynard Keynes.

Za příklad mohou podle amerického ekonoma Jamese Rickardse sloužit „Velká deprese“ z let 1929–1940 a „Dlouhá deprese“ z období 1873–1897. Ekonomika v takových zlých časech neklesala nepřetržitě. Její neradostný stav však měl psychologické dopady a široká populace kvůli strachu omezila své aktivity, případně propadala panice a vytvářela zbytečné zásoby. Pokud tedy nastalo krátkodobé oživení, nedokázalo vymazat ztráty a vždy rychle skončilo.

Letos se rozhodne, jestli něco podobného nečeká v nadcházejícím desetiletí Česko. Podle ekonoma Bureše však nejsou Češi ve stejné situaci, v jaké byli obyvatelé vyspělého světa při Velké depresi. „Tehdy byl hlavní problém v poptávce,“ připomíná expert, že ve 30. letech minulého století ekonomiku zastavila nedostatečná kupní síla obyvatel.

„Teď máme opačný problém, tedy nabídkový šok,“ upozorňuje Jan Bureš, že lidé sice mají peníze, trpí však prudkým růstem cen.

Na většinu produkce se kupci nakonec najdou, avšak pouze mezi majetnými vrstvami. Ti chudší se budou muset uskrovnit, případně propadnou do sociální sítě. Rozdělení na chudé a bohaté se přitom nebude týkat jenom rodin v rámci jednoho národa, propast se zvětší i mezi chudými a bohatými státy.

O tom, jak úspěšně Česko čelí depresi, budou v průběhu roku informovat klíčová data o cenách a výrobě.

Například koncem roku 2021 ještě Češi zdaleka neviděli konec zdražování. Obrat k lepšímu mohou začít vyhlížet až ve chvíli, kdy se zastaví růst cen výrobců, který v listopadu podle ČSÚ dosáhl rekordní úrovně 13,5 procenta.

Zenitu se zřejmě přiblížily ceny surovin od ropy, plynu a dřeva přes kovy až k základním chemickým produktům. To však pouze signalizuje, že nadále porostou velkoobchodní ceny spotřebního zboží typu potravin, nábytku nebo léků, ale také elektřiny, které zatím nevyskočily tak vysoko.

Ještě později to v plné síle pocítí běžní občané v maloobchodě. Svědčí o tom třeba fakt, že potraviny v supermarketech v listopadu meziročně zdražily jen o dvě procenta.

Tuzemská ekonomika se nezvedne, pokud se neprobudí klíčový automobilový průmysl.

Přitom se právě jeho produkce propadla loni na podzim skoro stejně hluboko, jako při první vlně pandemie na jaře 2020.

Pokles počtu zaregistrovaných aut o desítky procent zjistilo Evropské sdružení výrobců automobilů (ACEA) na celém kontinentě. Česká vlajková loď Škoda přitom utrpěla víc než ostatní, když její odbyt proti předkrizovému období spadl víc než o polovinu.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované