Hlavní obsah

Povinně očkovat, nebo omezovat neočkované? Co umí rozdělit společnost

Foto: Shutterstock.com

Rozdělení covidem a vakcínou není tak ostré jako u sousedů.

Reklama

24. 1. 6:00

Co udělá koronavirová pandemie v tomto roce s českou společností? Další z témat seriálu o tom, co přinese letopočet 2022.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Stop nezákonnému očkování, nejsme pokusní králíci.“ Tak znějí nejobvyklejší hesla z demonstrací odpůrců očkování proti covidu.

Proti nim se ozývají stejně radikální výroky. „Demokracie a svoboda neznamená chaos a libovůli,“ napsal v Deníku Referendum religionista Ivan Štampach, který požaduje, aby očkování proti covidu stát nařídil každému.

Ať už na veřejnosti nebo v rodinách či v restauracích, ve sporu o povinné očkování se vyostřily dosavadní konflikty nad předpisy, kterými vláda potírá covid a přitom omezuje občanské svobody.

Spor může v letošním roce eskalovat, i když v jednom z hlavních ohnisek sporů se Česko, zdá se, vydalo jinou cestou, než prošlapávají jižní a západní sousedé.

Zatímco v Česku minulý týden vláda od povinného očkování proti covidu ustoupila, v Rakousku platí zákon o povinném očkování od února. Německá vláda chystá jeho obdobu od dubna.

Covid a očkování proti němu štěpí společnost, jak nasvědčuje už to, že se na něm v Německu nedohodnou ani strany vládní koalice a že v Rakousku posílají průzkumy do parlamentu čistě antivaxerskou stranu MFG.

Covid a povinné očkování proti němu dokáže společnost rozdělit tak, že se s tím musí něco dělat. I proto se samotné rozdělení společnosti stalo v Německu i v Rakousku tématem stejně jako spor o proticovidovou vakcínu.

„Tvrzením, že společnost je rozdělena, si extrémní menšiny nárokují vliv, který jim vzhledem k jejich velikosti nepřísluší. Jen zbabělí politici na to přistupují, aby zabránili konfliktům,“ uvedl profesor veřejného práva na berlínské Humboldtově univerzitě Christoph Möllers v deníku Welt.

Nemá přitom podle něho smysl brát vážně lidi, kteří „ještě v nemocnici popírají existenci nemoci, na kterou umírají“. Povinnost očkovat může být v konfliktu s ústavním právem na nedotknutelnost osoby, musí se však použít jako „poslední prostředek většiny, když se ukazuje, že náklady na svobodě a na životech jsou při nízké očkovací kvótě příliš vysoké,“ vysvětlil přehledně právník Möllers.

Na takové výzvy odpovídají politici typu rakouského kancléře Karla Nehammera a bavorského premiéra Markuse Södera.

Rozdělení společnosti se povinným očkováním spíše překoná, než prohloubí, uvedl Söder počátkem ledna v rozhovoru pro bavorskou televizi. „Spousta lidí pochopí, že očkování není nic zlého, že naopak chrání a dává svobodu,“ doplnil.

Plán znovusjednotit společnost povinným očkováním podporují i ti, kdo netají skepsi k současné rakouské vládní reprezentaci. Podle vídeňského spisovatele Petera Roseie se lidé nechtějí očkovat pouze z toho důvodu, že nevěří politikům. Právě málo důvěryhodná vláda proto musí očkování nařídit. „Protože mocným vypadly otěže z rukou, tak nám nezbývá než použít poslední prostředek,“ napsal Rosei v deníku Der Standard.

Varování před polarizací ve společnosti naopak používají jako argument ti, kdo o povinném očkování pochybují.

„Těžko mluvit o tom, že společnost není rozdělena, v zemi, kde neočkovaní nesmí do soudní síně, některých obchodů, na sport nebo do kina. Rozdělení je tím stanoveno dokonce v právních předpisech,“ popisuje německé poměry profesorka politologie Ulrike Guérotová z univerzity v Bonnu.

V obsáhlém rozhovoru pro Welt uvedla, že ve společnosti stojí dvě třetiny příznivců povinného očkování proti třetině odpůrců. Skupinu skeptiků přitom není možné podle ní zaměňovat za její „malý, radikalizovaný okraj“, který je vidět na demonstracích. Tak velkou menšinu není možné nutit k tomu, aby se vzdala svých ústavních práv, říká Guérotová.

Ani příznivci povinného očkování nejsou podle politoložky zcela jednotní. „Vedle těch, kdo za očkováním stojí jednoznačně, jsou lidé z agnostického středu, kteří jsou jenom lhostejní nebo unavení. Mnozí věří, že očkováním dostanou zpátky svou svobodu,“ vysvětluje profesorka.

Do určité míry jí dává za pravdu lednový průzkum společnosti Civey, podle kterého povinné očkování žádaly opravdu dvě třetiny Němců, proti byla o něco víc než čtvrtina dotázaných. Průzkum ovšem potvrzuje, že se společnost skutečně polarizuje, protože polovina Němců odpovídá na otázky po povinném očkování jednoznačně „Ano“, se slabší podporou se spokojí jen 12 procent. Také odpůrci obvykle volí jednoznačnou odpověď. Obdobné výsledky platí pro Rakousko.

Právě průzkumy ukazují, že Česko nejde se sousedy srovnávat. Podle prosincového průzkumu agentury NMS Market Research proti sobě stojí 52 procent příznivců povinného očkování proti 42 procentům odpůrců. Rozdělení přitom nemá tak ostré hrany, protože pouze polovina z těch, kdo očkování podporují, odpovídá na dotaz výzkumníků jednoznačně „Ano“.

„Rozdělení společnosti jednou otázkou funguje u prezidentských voleb, ale u očkování tomu tak není,“ potvrzuje Martin Buchtík, ředitel společnosti STEM, jejíž listopadový průzkum dospěl k obdobným výsledkům.

Lidé z obou stran barikády přitom uvádějí rozdílné důvody, proč povinné očkování podporují či odmítají. Někteří odpůrci například věří spikleneckým teoriím, další jsou přesvědčení, že „zdravý Čech se nemusí bát žádné nemoci“, jiní se obávají, zda je vakcína dostatečně vyzkoušená, další ještě nezaznamenali, že se jich očkování také týká.

„Jsme fragmentovaná společnost,“ vysvětluje výzkumník, proč se příznivci a odpůrci očkování jen těžko šikují do jednotných názorových skupin. Opatření proti covidu nás polarizují, to je pravda, ovšem nepříliš hluboko, jako svého času zákaz kouření v restauracích.

Polarizace se může prohloubit, pokud vláda začne na očkování víc tlačit. Úplná očkovací povinnost jako v Rakousku by byla podle ředitele Buchtíka dobrodružným podnikem.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované