Komentář: Rok 2025 byl rokem zlomů. Do doby před ním se svět už nevrátí

Uplynulý rok určitě knihy o 21. století ani učebnice ekonomické historie a geopolitiky nevynechají. Byl to rok zásadních zlomů. Svět se změnil a do původního stavu už se nevrátí.

Globální bezpečnostní systém dobrovolně dodržovaných pravidel, který v posledních 80 letech udržoval svět v relativní stabilitě a předvídatelnosti, se po únoru 2022 rozpadl a jeho budoucí podobu zatím neznáme. Geopolitika se znovu řídí právem silnějšího.

Bezpečnostní situace se zhoršila na úroveň, jakou podle zpravodajských špiček Británie a některých dalších zemí svět od druhé světové války nepoznal. Rozpadl se také globální obchodní systém.

Evropa byla v očích silných hráčů odsouzena k cestě do nicotnosti. Transatlantická vazba, zásadní po několik minulých století, je přinejmenším oslabena. Jen soudržnost, aktivita a odpovědnost Evropy rozhodne, jestli bude pokračovat.

V české společnosti nastaly změny, které ještě před patnácti lety byly nemyslitelné a ještě před necelými dvěma roky bylo jejich riziko bagatelizováno jako šíření strachu. Podle letního šetření STEM/Mark více než polovina české společnosti už nechce prozápadní orientaci.

Vyhraněně proruské hnutí SPD a antisystémoví Motoristé začali hned po ustavení vlády zásadním způsobem měnit geopolitickou orientaci Česka, jeho pověst a důvěryhodnost na mezinárodním poli. SPD otevřeně prosazuje kremelský narativ – narativ vedení země, které už skoro dvě dekády nepokrytě usiluje o návrat Česka zpět do své sféry vlivu. A Motoristé odváděním pozornosti k zjednodušeným zástupným příčinám objektivních problémů také nahrávají ruským zájmům.

Žádný z těchto jevů nenastal náhle. Všechny zrály dlouho, ale skutečné zlomy, které už nelze ignorovat ani bagatelizovat, přišly v roce 2025.

Před začátkem Světového podnikatelského fóra v Davosu 2024 vyplňovali účastníci dotazník, jaká hlavní rizika pro následující rok vidí. Správně zvítězily obavy z rizika oslabení demokracie a z pádů demokratických vlád napříč světem.

V roce 2024 šly k volbám po světě čtyři miliardy lidí a další pak v roce 2025. Ve vyspělých demokratických zemích se také poprvé jednalo o volby, kde voliči čerpali určující informace ze sociálních sítí s jejich skrytými algoritmy.

Většina účastníků davoského fóra má velký přehled o globální ekonomice a geopolitice, denně se v těchto oblastech pohybují. Dobře si uvědomovali, jak velký dopad do ekonomiky mělo porušení globálních bezpečnostních pravidel, způsobené ruskou agresí proti Ukrajině v únoru 2022, a fakt, že ostatní země nebyly schopny Rusko k respektování dřívějších norem přinutit.

Ruská agrese proti Ukrajině způsobila nebývalou volatilitu na globálních trzích napříč sektory. Finanční trhy nejsou ničím abstraktním, jsou to miliardy obchodních a investičních transakcí přes hranice každý den. A investoři a obchodníci pochopili, že riziko, že jejich obchod nebo investice v zemi z okruhu „investovatelných“ bude znehodnoceno imperiální agresí, není nulové – a že to musí zohlednit v rizikových přirážkách ke svým cenám a vytěžit ze situace co nejvíce v co nejkratším čase.

Obavy ze zhoršené bezpečnostní situace navíc působily paniku i při podnětech, které v předchozích letech trhy přehlížely, jak jsme viděli např. v reakci globálního bankovního trhu na celkem běžná tržní selhání v březnu 2023.

Účastníci davoského fóra si podle svých odpovědí byli dobře vědomi, že to, co vnímá obchodník nebo investor pohybující se v mezinárodním obchodě, nevnímá naprostá většina voličů. Pokud voliči čelí vysoké inflaci a zhoršení své životní úrovně, vinu nejspíše svalí na své vlády.

Obavy se naplnily. Vlády demokratických zemí ve volbách padaly jako kuželky, bez souvislosti s tím, jestli nové globálně ekonomické situaci čelily efektivně, nebo ne, a jestli se samy podepsaly na jejím dopadu na domácí ekonomiku. Posílily populistické i radikálně antisystémové strany.

V řadě demokratických zemí – včetně těch velkých, jako je Německo, Francie nebo Polsko – povolební konstelace novým vládám svazuje ruce. V Nizozemsku vedla k politické paralýze, na Slovensku ke změně geopolitické orientace země a oslabování demokracie.

Zásadní změny pro celý svět přinesly prezidentské volby ve Spojených státech. Nástup Donalda Trumpa definitivně ukončil fungování globálního systému pravidel a vrátil svět k rozhodování právem silnějšího. Spojené státy také daly vyspělým zemím Evropy a východní Asie jasně najevo, že doba, kdy Amerika svou vojenskou silou garantovala jejich bezpečnost, po 80 letech končí.

Od pandemie svět zažívá největší změny v tocích mezinárodního obchodu od 90. let. I zde hrála svou roli ruská agrese proti Ukrajině, po níž si obchodníci a vlády uvědomili riziko závislosti na zemích, které mohou zadržování obchodních a surovinových dodávek využívat jako zbraň v hybridní válce. Zlom pak přinesla americká politika celních bariér jako základního nástroje prosazování národních zájmů.

I Spojené státy v předchozích letech čelily vysoké inflaci, která v jejich případě vrcholila na devíti procentech. Inflace byla pro řadu voličů hlavní starostí, ale americká ekonomika řešila i jiné vážné dlouhodobé problémy. Po snížení daňového zatížení v prvním Trumpově funkčním období a po stimulech v době pandemie vyrostly už tak vysoké deficity federálního rozpočtu USA do hrozivých rozměrů.

Mezi roky 2020 a 2025 se americký federální dluh zvýšil o víc než 60 procent a tempo zadlužování se stalo neudržitelným i pro zemi s hlavní rezervní měnou světa. Spojené státy začaly čelit riziku závislosti na zahraničních věřitelích, zejména na hlavním rivalovi, Číně.

Čína už na přelomu století došla k závěru, že americký trend zadlužování může strategicky využít a stala se druhým největším zahraničním věřitelem americké vlády (po spojeneckém Japonsku). Mít v držení významnou část amerických dluhopisů znamená mít páku na americkou politiku.

V držení Číny byla i významná část dluhopisů splatných v roce 2025. Na jejich splacení potřebovaly Spojené státy likviditu, na získání likvidity úpis nových dluhopisů. Najít na trhu „náhradní“ poptávku po tak velkém objemu není jednoduché a Spojené státy si to na jaře 2025 vyzkoušely.

Trumpova administrativa se rozhodla objektivní problém řešit neortodoxním způsobem, od nějž většina ekonomických teorií odrazuje. Argumentačně využila skutečnosti, že Spojené státy mají s většinou zemí světa schodek v obchodu se zbožím, a uvalila na ně vysoká cla. Ta měla současně fungovat jako nátlakový nástroj na země, které podle Washingtonu poškozovaly americké zájmy – např. exportem drog, zadržováním vzácných nerostů nebo ignorováním odpovědnosti za vlastní obranu.

Americký obchodní schodek je částečně kompenzován obchodem se službami, kde jsou Spojené státy úspěšným vývozcem. A zcela vyrovnán obrovskou poptávkou z celého světa po amerických dolarech, dluhopisech, akciích a dalších finančních produktech v dolarech.

Tato poptávka posiluje dolar, pro export zboží je pak drahý. Smršť cel – i přes následné stovky výjimek – ale způsobila v globální ekonomice takovou míru nejistoty, že dolar začal oslabovat. Postižené země v bilaterálních obchodních dohodách přislíbily přísun likvidity do USA, například ve formě společných investic s americkou vládou, které by jinak plně hradila americká vláda (Japonsko), nebo ve formě zvýšených nákupů amerického zboží a služeb (EU, Švýcarsko).

Na formě tolik nezáleželo. Šlo hlavně o to, aby byla náhrada za likviditu, která po splacení dluhopisů odtekla do zahraničí.

S pomocí slabšího dolaru a ústupků zvenčí Spojené státy vyřešily akutní fázi svého fiskálního problému. Mezinárodní obchodní systém posledních dekád ovšem padl a ustavení nového, který by velkým exportérům a importérům snižoval rizika a nejistotu, je v nedohlednu.

Evropa – a nejde jen o země EU – ztratila po staletích v očích velkých globálních hráčů postavení partnera k diskuzi o zásadních globálních otázkách. Čišelo to už z Trumpova inauguračního projevu, kterým signalizoval přechod od světa dohodnutých pravidel k nadvládě síly. Pokračováním byl pro Evropany šokující projev viceprezidenta J. D. Vance v Mnichově a stvrzením byla nová Národní bezpečnostní strategie USA.

Je jen na evropských politicích, jestli si znovu získají místo u stolu, kde se rozhoduje i o budoucnosti Evropy – ať už jde o bezpečnost, dostupnost klíčových zdrojů, pravidla obchodního řádu nebo parcelování Evropy na sféry vlivu. Půjde to jedině soudržností, racionalitou, vysokou aktivitou evropských politiků a převzetím vlastní odpovědnosti za bezpečnost Evropy. Jednotlivé evropské země, ani ty největší, nemají ve světě, kde rozhoduje právo silnějšího, šanci. A zhýčkaná část Evropy, spoléhající se svou bezpečností na Spojené státy, ji nemá také.

Evropa byla jedním ze dvou klíčových hráčů v řešení globálních problémů až do finanční krize vyspělého světa v letech 2006-2010. Svůj kompas v klíčových oblastech sice ztratila už v 90. letech, ale až do přelomu první a druhé dekády tohoto tisíciletí byla u řady globálních otázek dokonce i vůdčím hráčem. To je pryč.

Aby byla Evropa v globálním měřítku vlivná, musí mít respekt. Aby měla respekt, musí splňovat následující podmínky:

V současné době nemá Evropa vyřešeno ani jeden z těchto čtyř bodů. Ke splnění všech těchto podmínek znovunabytí respektu má daleko. Soudržnost naopak slábne, na vzestupu je nacionalismus a oslabování evropské spolupráce.

Kolosálním omylem 90. let byla víra, že už není třeba budovat schopnost potenciálního odstrašení nepřítele, protože nepřátele už Evropa nemá. Zdánlivě ušetřené peníze věnovala většina zemí na ještě velkorysejší sociální systémy. Byla to jedna z nejnákladnějších „úspor“ v evropské moderní historii.

Po 11. září 2001, po nástupu cílené politiky Číny dostat americké veřejné finance a zásobování evropského trhu do závislosti na Číně a zejména pak po Putinově otevřeném odhalení ruských cílů na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 začalo být jasné, že uvedená evropská představa byla naivní a mylná. Odklon od velkorysých sociálních výdajů k novému důrazu na bezpečnost se ale v tu chvíli ukázal jako téměř nemožný. Tvrdit voličům, že jejich bezpečnost není ohrožena, je politicky komfortní. Brzdit nebo omezovat sociální systém je naopak obvykle politická sebevražda.

Trpělivost amerických politiků obou politických stran i amerických voličů vůči černému pasažérství evropských členů NATO v odpovědnosti za vlastní bezpečnost v roce 2025 definitivně přetekla.

I v konkurenceschopnosti Evropa sešla z cesty už v 90. letech, konkrétně s uvolněním internetu pro volné komerční využití. Tuto revoluci Evropa nezachytila. Evropanům nechybí invence, ale naprosto jim chybí podmínky pro to, aby své nápady pro otevřený online svět mohli rozvinout přímo v EU. I firmy, které tu vznikly a rostly, postupně odcházely do Spojených států a do Asie.

Příčiny jsou zřejmé už dlouho a jsou srozumitelně popsané a dokumentované v datech a analýzách. Společným jmenovatelem je fakt, že Evropské unii chybí jednotný trh ve všech oblastech, které jsou pro inovace a jejich komerční využití zásadní. Prolomit tuto vadu systému se dosud nedaří kvůli opozici národních politiků pod heslem „národních zájmů“.

Dosud nejpřesvědčivější číselné a analytické podklady o příčinách slábnoucí konkurenceschopnosti EU a jejích důsledcích přinesly dvě zprávy objednané premiéry zemí EU a francouzským prezidentem (Létova zpráva) a Evropskou komisí (Draghiho zpráva). Během více než roku od jejich publikace předložila Evropská komise řadu návrhů, dříve těžko myslitelných, ale politici a lobbisté členských zemí už stačili mnoho těch návrhů strhat a odmítnout.

V mezidobí se deficit obchodní bilance Evropy s Čínou zhoršil o dalších 20 procent. Evropa je na Číně čím dál více závislá. Na svém území členské země EU mají omezené množství vzácných nerostných surovin nutných pro moderní průmysl, ale téměř je netěží. Evropští voliči si to nepřejí.

Až do doby finanční krize let 2006-2010 měly evropské země a firmy dobrý přístup k vzácným nerostům v Africe. Ve finanční krizi se ale politici odvrátili od udržování dobrých vztahů s Afrikou. V době poptávky po kurzarbeitu a sociální síti nikomu nestálo za to hájit skutečnost, že rozvojové projekty v Africe jsou klíčem budoucí surovinové i fyzické bezpečnosti.

Uvolněné vazby rychle vyplnila Čína. Dnes je Evropa z více než 90 procent závislá na dovozu vzácných zemin a magnetů nutných pro vlastní průmysl, obranu a energetiku na Číně.

I když k dosažení podmínek respektu světa vůči Evropě je daleko, ve všech zásadních oblastech Evropa přinejmenším zná diagnózy: co jí chybí a co je třeba dělat. Dosavadní vývoj nezavdává důvod k velkému optimismu. Stále ale je naděje, že rok 2026 přinese pro Evropu pozitivnější zprávy.