Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když bylo mému synovi asi dvanáct let, koupil si za vlastní úspory první mini motorku. Neměl dětský spořicí účet s „výhodným“ úrokem. Místo toho jsme doma zavedli „rodinný účet“. Každé z našich tří dětí dostávalo měsíčně stovku. Přidali jsme učební úrok 5 % měsíčně. Nereálné? Samozřejmě. Ale poučné a zábavné.
Děti pochopily, co je dlouhodobé spoření, jak funguje zhodnocení a proč má smysl plánovat. Bez nálepky na penálu a bez bonbónků při založení účtu. Za 34 let na finančních trzích jsem viděl stovky finančních produktů. A jako otec jsem i přemýšlel, jak děti naučit něco o penězích.
Banky využívají děti jako vábničky
Některé banky dnes lákají rodiče na „lepší“ úročení dětských účtů – třeba 4 % ročně. Jiné přidávají náramky, karty s vlastním obrázkem, kvízy, animace nebo bonus 500 Kč při založení stavebního spoření. To všechno má jedno společné: není to pro děti. Je to pro budoucí klienty.
Z pohledu banky je to chytré. Přes dítě si „zaháčkují“ celou rodinu – dnes dítě, zítra student, pozítří dospělý s hypotékou. Rodiče mají navíc pocit, že dělají něco pro finanční výchovu svých dětí. Ale dělají doopravdy?
Z mé zkušenosti jsou tyto produkty spíš marketingem než výchovou. Nedávají dětem pochopení, jak peníze fungují. Učí je jen, že mají „něco v bance“. A že banka je hodná, protože dává bonus nebo lepší úrok. Jenže 5 korun za rok ze stokoruny nikoho ve 12 letech nenadchne. Děti potřebují vidět smysl a dynamiku. Potřebují se učit aktivně – a především od rodičů.
Finanční produkt není důležitý, důležité je vzdělání
Rodiče mají často dobrý úmysl – „chci, aby se dítě naučilo hospodařit“. Ale místo toho, aby dětem předali své zkušenosti a znalosti, delegují tuhle odpovědnost na banku. A banky to vítají. Jenže z mé zkušenosti to nefunguje. Účet dítě nenaučí nic, pokud mu nerozumí.
Pokud neví, proč tam peníze jsou, jak se tam dostaly a co se s nimi děje. Pokud nerozumí úroku, nepochopí motivaci spořit. Pokud nezná riziko, nepochopí význam rezervy. A pokud nevidí příklad doma, nepřevezme odpovědnost.
Když dětem vysvětlíte, co je úrok – a ještě lépe, když ho „zažijí“ – získají zkušenost, kterou jim žádná dětská aplikace nenahradí. To samé platí o akciích, dluhopisech atd. I to se mohou děti učit už v útlém věku.
Jednoduché počty udělají divy
Děti totiž neosloví pětikoruna ročně z každé stovky. Ale když jim dáte smysluplný úrok měsíčně – třeba 5 %, jako jsme to dělali doma my – najednou to začíná být zajímavé.
Dali jsme každému ze tří dětí stovku měsíčně a v Excelu jsme ukázali, co se s tím stane za dva nebo tři roky. „To budu mít deset tisíc? “ říkaly. A vydržely.
Když si děti zapomněly své peníze doma a chtěli si něco koupit, rád jsem jim nabídnul hotovost z mé peněženky. Ale pouze za podmínky, že mi namísto 20 korun vrátí 25, až přijdeme domů. „Protože tak to funguje i v životě,“ říkal jsem jim. Tak se učili, jak funguje půjčování peněz.
Jeden z našich klientů učil své patnáctileté dcery za covidu investovat do akcií. Pak si díky dividendám mohly samy zaplatit letní školu. Tato zkušenost jim dala víc, než kdyby peníze poslaly do fondu, který by jim za provizi doporučil bankéř.
Než začnete spořit dětem, spořte nejdřív sobě
V letadle vám při turbulencích vždy řeknou: nejdřív nasaďte kyslíkovou masku sobě, pak dítěti. S financemi je to stejné. Pokud jako rodiče neumíme hospodařit, spořit, investovat a chápat riziko, těžko to předáme dál.
Děti nepotřebují produkty, ale příklad. A vaše zkušenosti. Proberte s nimi kapesné, ukazujte, co se s penězi děje. Učte děti, že peníze nejsou cílem, ale nástrojem. A že odpovědnost s nimi roste.
Pro rodiny, které disponují vyšším majetkem – desítkami, stovkami milionů nebo i miliardami korun – je tu další úroveň: rodinná banka. Jde o nástroj, který pomáhá členům rodiny využívat společný kapitál smysluplně, s respektem a vzdělávacím přesahem.
V naší rodině jsme rodinnou banku zavedli neformálně. Řekli jsme dětem, že máme společné peníze, které můžeme použít na vzdělání, zdravotní péči, podnikání nebo rozvoj. A začali jsme o tom mluvit. Každý návrh se diskutoval. Všichni členové rodiny (včetně partnerů dětí) se mohli vyjádřit, klást otázky a hlasovat.
Jeden syn dostal půjčku na nové auto. Další na podnikatelský projekt. Dcera, tehdy bez pravidelného příjmu, žádala o půjčku na foťák. Výsledkem nebylo „ano“ nebo „ne“, ale dlouhá debata, ze které si odnesla i tipy na brigády a doporučení od svých sourozenců.
Rodinná banka může platit kurzy, výjezdy, zážitky, podporovat charitu. Dává příležitost učit se v reálném světě – s penězi, s pravidly, s důsledky. A zároveň podporuje soudržnost, diskusi a důvěru.
Nečekejte, včera bylo pozdě
Zkušenosti ze zahraničí, ale také od movitých rodin v České republice říkají jednoznačně „Dávejte nyní, ne později“. Když s dětmi začnete mluvit o majetku až na smrtelné posteli, když jim je padesát a řešíte dědictví, už je pozdě. Pokud se o majetek nezačnou zajímat dřív, přicházejí o příležitost se učit – na chybách i úspěších. A to je škoda.
Ať už máte na účtu pár desítek tisíc, nebo spravujete rodinný majetek za miliardu, začněte. Mluvte s dětmi. A zapojte je. Nejde o to, kolik jim dáte. Jde o to, co si díky tomu odnesou.
Dětský bankovní účet s lepším úrokem může být fajn doplněk. Ale nikdy nebude mít větší sílu než čas, který dítěti věnujete vy – se vším, co víte o penězích. Nejde o to, co „dostane“ od banky. Jde o to, co dostane od vás.
