Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Evropská technologická scéna zraje. Máme světové univerzity, špičkové výzkumníky i rostoucí komunitu venture investorů. Přesto se Evropa stále nepřehoupla z role líhně talentů do role globálního inovačního hráče. Co je překážkou? Určitě to nebude nedostatkem nápadů, ale především nedostatkem odvahy investovat do rozvoje našich nápadů a růstu startupů.
Zatímco startupové scény v USA nebo Asii se opírají o silný kapitálový trh, trpělivé institucionální investory a koordinovanou podporu státu, Evropa zůstává v zajetí roztříštěnosti. Důležitou roli stále hrají národní hranice. Výsledkem je ekosystém, který sice roste, ale neroste dostatečně rychle – a hlavně neroste strategicky.
Američané odcházejí
Jedním z důvodů, proč evropský trh dlouho držel krok se světem, byl zájem amerických fondů o zdejší startupy. Jenže po ruské invazi na Ukrajinu mnozí z těchto investorů evropský trh opustili. Zkrátka přestali náš region považovat za atraktivní a hlavně bezpečný. Zahraniční růstový kapitál tak prakticky ze dne na den zmizel.
Tato situace nám ale ve finále může pomoci. Evropa totiž může dostat nový impulz. Pokud evropské penzijní fondy, banky nebo pojišťovny přehodnotí své alokační strategie a část prostředků přesměrují z pasivních ETF a státních dluhopisů do evropských fondů rizikového kapitálu, může se začít rodit nová soběstačná Evropa, která nebude závislá na náladách za oceánem.
Evropský venture kapitál je dnes velmi aktivní v raných fázích. Seed fondy vznikají napříč kontinentem, investoři se víc specializují, stoupá kvalita i konkurence. Ale problém vzniká v pozdějších fázích. V růstových kolech se Evropa potýká s bolestivým nedostatkem. Slabé výnosy, chybějící trh s exity, malý počet místních fondů ochotných podstupovat vyšší riziko. To všechno vede k tomu, že se startupy často prodávají příliš brzy, nebo zůstávají uvězněné ve střední velikosti.
Evropu stále dělí a omezují hranice
Evropa potřebuje růstový kapitál, který bude kombinovat disciplínu private equity s vizí typickou pro venture capital. Kapitál, který pomůže firmám nejen přežít, ale skutečně škálovat. Který nezmizí při prvním geopolitickém otřesu. A který bude chápat specifika evropského prostředí.
Naše univerzity a výzkumná centra produkují špičkové absolventy v oblastech jako AI, kvantová výpočetní technika nebo bioinformatika. Jenže jen malá část z nich zůstává v Evropě. A ještě menší část zakládá firmy nebo se připojuje ke startupům, které chtějí měnit svět.
Dlouhodobým problémem Evropy je chybějící přeshraniční propojení. Stále příliš často platí, že co vznikne ve Francii, zůstane ve Francii, a co se rozjede v Polsku, skončí v Polsku. My ale potřebujeme kontinentální přístup. Potřebujeme, aby německý fond mohl bez překážek investovat do španělského startupu, který komercializuje výzkum z Finska a expanzi plánuje do Itálie. Bez zbytečných právních bariér, daňových absurdností a kulturní nedůvěry.
Role státu? Budovat, ne nahrazovat
Státy by neměly suplovat trh. Neměly by si hrát na investory, kteří „najdou dalšího jednorožce“. Ale měly by být aktivní tam, kde trh nefunguje. V budování infrastruktury, v nastavování pobídek a v tvorbě stabilního právního rámce, který odstraní překážky pro startupy i investory. Právě česká legislativa bohužel není ke startupovému prostředí příliš přívětivá, i když ledy se snad konečně pohnuly a možná se ještě před podzimními volbami dočkáme i dlouho slibované úpravy v oblasti zaměstnaneckých akcií.
V Evropě ale snad konečně přichází změna myšlení. Stále více zemí podporuje fondy fondů, vznikají národní iniciativy zaměřené na deep tech, zlepšuje se podpora spin-off firem z univerzit. Ale pořád je to málo a pořád je to nekoordinované.
Máme peníze, ale neumíme je správně využít
Možná největší paradox je ten, že Evropa nemá problém s kapitálem. Jen ho neumí nasměrovat správně. Zatímco americké penzijní fondy běžně alokují jednotky procent do rizikového a rozvojového kapitálu, v Evropě jde často o zlomky promile. Přitom by stačilo relativně málo, aby se evropský inovační motor skutečně rozběhl.
Jestli něco potřebujeme, pak je to změna myšlení. Přestat vnímat investice do technologických firem jako rizikové spekulace a začít je chápat jako strategickou nutnost. Kdo neinvestuje do vlastní budoucnosti, nebude mít budoucnost žádnou.
Evropa na rozcestí
Evropa dnes stojí před rozhodnutím. Buď si zachová status quo a bude dál ztrácet nejlepší mozky, nejlepší firmy a nejlepší nápady ve prospěch jiných kontinentů. Nebo začne budovat vlastní model postavený na technickém know-how, odvaze investovat do vlastních nápadů a koordinaci napříč hranicemi.
Evropa nemusí být druhé Silicon Valley. Ale může být sebevědomým, soběstačným a inteligentním hráčem. Takovým, který nebude jen montovnou pro odvážnější kontinenty. Volba mezi technologickým lídrem a montovnou není rétorická. Je to otázka několika málo let. Evropa má na výběr, ale musí najít odvahu a rozhodnout se správně. Právě toto rozhodnutí totiž ovlivní život dalších generací.
