Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Poslední dobou vídám spoustu mediálních vyjádření, proč je návrh na regulaci počtu lékáren chybný. Já si ale troufnu popsat, proč je potřebný. V České republice došlo vlivem předchozích vlád ke vzniku legislativní džungle, co se týká provozu lékáren a distribucí léčiv. Jsem majitelka dvou lékáren na menších obcích, a proto si dovolím hodnotit tento návrh z praxe.
Na jednu stranu jsou lékárny extrémně regulované, především v cenotvorbě a nově také tím, kolik léčiv si může která lékárna objednat, pokud u léčiv hrozí výpadek. Na druhou stranu chybí regulace toho, kdo může lékárnu vlastnit a kde bude lékárna vznikat. A to i přesto, že například vznik ordinací lékařů je regulován běžně, aby vznikaly tam, kde je pacienti potřebují.
Co by měl změnit nový zákon?
V současné době se může nová lékárna otevřít kdekoliv. Poslanec Jan Kuchař (STAN) ale navrhuje změnu. Pro založení další lékárny bylo nutné splnit nové pravidlo, že na prvních 5000 obyvatel obce a na každých dalších započatých 3000 obyvatel bude připadat vždy nejvýše jedna provozovna.
V reálu by tak dvě lékárny mohly být až v obci nad pět tisíc obyvatel, nad osm tisíc tři lékárny, nad 11 tisíc čtyři a tak dále. A to tedy při splnění podmínky 400metrového rozestupu.
Zástupci České lékárnické komory věří, že změna pomůže malým lékárnám i pacientům. Podle nich totiž současný stav nahrává monopolním řetězcům na úkor nezávislých lékárníků a českých pacientů.
Zástupci lékárenských řetězců naopak návrh rozporují. Podle nich je model „jedna obec - jedna lékárna“ zranitelný a pokud lékárna z jakéhokoliv důvodu činnost přeruší, pacienti se ocitnou bez péče. Navíc prý neberou v potaz turistická či lázeňská centra, kde počet obsluhovaných výrazně převyšuje počet úředně hlášených obyvatel.
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže přímo apeluje na poslance, aby pozměňovací návrh nepřijímala a pro podporu venkovských lékáren zvážila jiné nástroje, které nebudou vytvářet bariéry při vstupu na trh a omezovat svobodnou hospodářskou soutěž.
Pokud se podíváme do vyspělých států, bývá dobrým zvykem, že majitelem lékárny je lékárník a lékáren může vlastnit pouze omezený počet v řádu jednotek. Ono to má totiž jeden dobrý důvod. Pokud by měl někdo takový úmysl, že postaví finanční zájmy nad zájem pacienta, tato regulace ho usměrní.
Tady u nás regulace chybí, existují lékárenské sítě, které na sebe mají ještě navázanou distribuci léčiv. A tak se můžeme ptát, zda nevznikne taková situace, že si jdete pro něco do lékárny, a tam se dozvíte, že to, co chcete, není skladem, a že by tu byla lepší jiná alternativa. Samozřejmě ta, kde bude nasmlouván lepší zpětný bonus. Snad ne.
Nikdo z nás, pokud se dostaneme do role pacienta, přeci nechceme, aby naše zdraví bylo ovlivněno finančním zájmem. I proto Česká lékárnická komora již minimálně čtvrt století volá po regulaci lékárenské sítě a nastavení stejných doplatků na léky.
Pokud se na problematiku podívám i z hlediska provozování lékárny, je evidentní, že v dnešní době lékárníci nenachází odvahu otevřít a provozovat vlastní lékárnu. A já se nedivím. V dnešní době jsou naprosto běžné situace, kdy léky jsou do různých lékáren dodávány za různé ceny. To by například v Německu bylo naprosto nemyslitelné! Tady se nebavíme o zboží běžné spotřeby. Jsou to léčiva, která vyžadují specifické uchovávání, mají krátkou dobu expirace a výdej záleží na preskripci spádového lékaře. Pokud si vezmete úvěr v hodnotě rodinného domu, potřebujete mít alespoň trochu předvídatelné podnikatelské prostředí.
Nechcete se v noci vzbudit hrůzou, že když se vám začne dařit, tak vám přijde nabídka na odkup s dodatkem, že jestli neprodáte, konkurence si otevře lékárnu vedle a nechá vás zkrachovat. Pokud chcete držet pro pacienty léky skladem i s dlouhodobějším horizontem (což eliminuje drobné výpadky léčiv na trhu), potřebujete mít jistotu, že vedle vás neotevře konkurence. Pokud chcete držet skladem suroviny na výrobu léčiv v laboratoři, potřebujete nějakou předvídatelnost.
Zároveň pokud se otevře několik lékáren ve městě, a v každé bude jeden lékárník, rozhodně se nemůžeme posunout k rozvoji služeb. Některé lékárny například rezignovaly na přípravu v laboratoři a nechávají si individuálně připravované léčivé přípravky chystat vzdáleně v centrálních laboratořích. Dodání pak ale trvá několik dní. To rozhodně nepřináší benefit pacientovi.
Dokonce jsem slyšela vyjádření, že staré lékárny odmítají inovaci. Pokud vím, největší inovace v lékárenské přípravě byla zavedena před několika lety, a sice příprava léčebného konopí. Přestože máme mnoho lékáren v lékárenských sítích, kolik z nich ji dělá? Tuším, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky.
Proto děkuji za odvahu panu poslanci Kuchařovi, že i navzdory Ministerstvu zdravotnictví přichází s návrhem, který jednoznačně pomáhá stabilizovat lékárenství v České republice. Velmi mě mrzí, že tuto odvahu nenašel sám pan ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Protože pro něj, stejně jako pro nás lékárníky, by měl být jediný zájem, a to dostupná a kvalitní zdravotní služba pacientovi.
