Článek
Podle nedávno představeného plánu se má do roku 2050 objem výroby elektrické energie z jádra v EU zvýšit o devítinu z dnešních 98 GW na 109 GW, plus dalších až 53 GW mají obstarat malé modulární reaktory čili SMR. Rozvoj jádra umožní EU dále se oprostit od závislosti na zdrojích energie odjinud i nahradit uhlí jako takzvaný baseline neboli základní zdroj poté, co nejpozději koncem čtyřicátých let vyhasne kotel poslední uhelky někde v Polsku.
Přitom hlavně starší tepelné elektrárny se dnes potýkají s problémem, který v době jejich výstavby prostě neexistoval. Skoro přesně na první letní den oznámila francouzská EDF omezení výkonu elektrárny Saint-Alban a následně také Blugey, Blayais a Golfech. V zemi Galského kohouta se jedná o již skoro každoroční „rituál“ způsobený tím, že 14 z 57 francouzských reaktorů je chlazeno průtočně. Systém, který v Česku využívají už jen elektrárny Opatovice a obě mělnické, odebírá vodu přímo z řeky a ohřátou ji vypouští zpátky.
Voda má vytrhané vlasy
V období veder a sucha je toto chlazení nejenže méně účinné, protože je voda teplejší, ale může narazit i na její nedostatek. Vyprávět by o tom mohl provozovatel rumunské jaderky Cernavodă, která musela být v roce 2003 na skoro čtvrt roku odstavena proto, že hladina Dunaje klesla pod polovinu běžného vodního stavu, kam potrubí vedoucí k čerpadlům nedosáhlo. Po dalších incidentech v letech 2007 a 2011 je Rumuni prostě prodloužili, druhý problém týkající se průtočného chlazení ovšem tak jednoduché řešení nemá.
Tepelné elektrárny nejen ve Francii se čím dál častěji sjíždí či dokonce odstavují proto, že ohřátý odtok zabíjí život v řece – například ryby se dusí již při 25 stupních Celsia a ve 30 umírají. Povolený limit vypouštěné vody bývá 35 stupňů s tím, že v určitém úseku nesmí být voda v řece teplejší o víc než 3 stupně oproti úseku před elektrárnou. Například jedna studie z roku 2016 ovšem spočítala, že přibližně třetina toku Rýna je o 5 stupňů teplejší, než by měla být, a mohou za to hlavně elektrárny ze 70. a 80. let. Ty naštěstí buď již byly či budou modernizovány nebo je brzy navštíví střelmistr.
Pro úplnost zmiňme, že podle dat nasbíraných například družicemi programu Copernicus Evropské vesmírné agentury ESA byl loni roční průtok podprůměrný v případě 70 procent evropských řek. A sice po 11 měsíců v roce, přičemž v květnu a červnu dosáhl průtok řek nejnižší úrovně od začátku měření v roce 1992. Ostatně loňské léto bylo v Evropě čtvrté nejteplejší s průměrnou teplotou 0,9 stupně nad základní úrovní z let 1991–2020, kdy už v květnu bylo suchem postiženo 53 procent Evropy.
Vedro na vypnutí
Dukovany a Temelín každopádně využívají cirkulační chlazení, kdy voda proudí částečně uzavřeným okruhem a je chlazena odpařováním v chladicích věžích, což snižuje její odběr o až 95 procent oproti chlazení průtočnému. Obě české elektrárny navíc čerpají vodu z děl Dalešice na řece Jihlavě, respektive Hněvkovice na Vltavě, na rozdíl od některých jiných cirkulačně chlazených jaderek se jich tedy žádná sucha netýkají, byť zůstává riziko ohledně vydatnosti řeky Jihlavy v oblasti výrazně postižené suchem.
Nové bloky v Dukovanech ovšem mají být vybaveny suchým chlazením, se kterým se počítá i pro onu „evropskou jadernou renesanci.“ To je ale až čtyřikrát dražší než chlazení cirkulační. Je totiž třeba postavit velké žebrované výměníky, a zvlášť pokud jsou opatřeny ventilátory, spotřebuje jejich provoz 1-1,5 procenta energie elektrárnou vyrobené. Plus ve vysokých vedrech klesá termodynamická účinnost bloku, což se v pětatřicetistupňovém vedru projevuje ztrátou výkonu elektrárny v rozmezí 5-8 procent a ve 40 stupních o až 15 procent.
Takže podle toho, jakým způsobem je jaderka chlazená, bude v teplotně extrémním létě vypnutá buď proto, že je hic, a nebo bude vyrábět méně z toho důvodu, že je hic? Možným řešením by mohl být hybridní systém, kdy je standardně využíváno suché chlazení, ale při supertropických vedrech si elektrárna vypomůže cirkulačním chlazením. Což ale náklady na modernizaci stávajícího zařízení nebo dokonce výstavbu nové elektrárny dále prodraží. Evropská sázka na jádro tedy nebude levná kromě jiného právě z tohoto možná nečekaného důvodu.
Počet dní s maximální teplotou vzduchu 35 stupňů a více přitom u nás přibývá – zatímco do devadesátých let šlo o vzácnou anomálii, v současnosti jich zažíváme v průměru několik ročně. FVE jsou za velmi horkých dní o 10 až 20 procent méně efektivní a vedra omezují i výrobu z větru nejen, ale také tím, že za supertropických dní obvykle nefouká. Především ale vysoké teploty roztahují venkovní vodiče, degradují transformátory a přehřívají všemožné další komponenty přenosové a distribučních sítí. Středomořské podnebí se zkrátka stává čím dál důležitějším faktorem i v rámci středoevropské energetiky. Faktorem, který zvyšuje náklady na její fungování.
