Porno s ověřením, kontrola zpráv. Nová pravidla mohou změnit Evropě internet

Připomeňme si, čeho jsme byli tento týden svědky. Média v úterý připomněla kontroverzní návrh zákona od Evropské komise, který by umožnil poskytovatelům komunikačních platforem skenovat všechny zprávy ještě před jejich odesláním.

Cílem návrhu je ochrana dětí před zneužíváním. Slovy expertů by šlo o stejnou situaci, jako kdyby preventivní kontrolou procházely poštovní zásilky. „Pokud to, co se chystá, převedeme do analogového světa, jde o to samé, jako by pošta rozlepovala každý poslaný dopis a hlásila policii závadný obsah. Na začátku bude zakázaným obsahem dětská pornografie, nicméně následně půjde o další věci, které jsou nezákonné, nevhodné, rizikové… “ řekl pro SZ Byznys právník z neziskové organizace IuRe, Jan Vobořil.

Týž den, kdy česká média připomněla rizika schválení novely, řekl Seznam Zprávám ministr vnitra Vít Rakušan, jehož ministerstvo bude za Česko na Radě EU o „šmírovacím zákonu“ 14. října hlasovat, že pokud legislativa zůstane v současné podobě, česká pozice se ze současné neutrální změní na odmítající.

Následující den Petr Fiala na tiskové konferenci uvedl, že Česká republika se pokusí složit dohromady většinu ze sedmadvacítky k tomu, aby hlasovala proti přijetí legislativy známé také pod přezdívkou Chat control.

„Pro Spolu i celou vládu je to nepřijatelné. Není to dobrá cesta. Pracujeme na vytvoření blokační většiny s ostatními státy, které jsou proti přijetí tohoto návrhu,“ řekl premiér.

Téma regulací evropského digitálního prostoru nabírá nejen v Česku na veřejném zájmu. Ne všichni uživatelé stojí o to, aby byla – byť v zájmu ochrany dětí – preventivně lustrovaná jejich korespondence, nebo aby kvůli novým pravidlům v zemích EU přestaly fungovat některé z nejpoužívanějších komunikačních platforem. Přesto mohou mít smůlu, protože Radě EU momentálně předsedá Dánsko, jež zaujímá přesně opačný postoj a skrz předsednickou roli může mít silnější politické možnosti k prosazení navrhovaných změn.

Navíc není zdaleka osamocené. Naopak. Stávající rozložení názorů v sedmadvacítce je následující: 15 států je pro, tři země (s Českem případně čtyři) proti a zatím nerozhodnutých je devět (bez Česka osm) států. Zůstává tedy otázkou, zda českými politiky avizovaná snaha bude do hlasování 14. října úspěšná.

Další okolností, na kterou experti upozorňují, je fakt, že návrh popírá další zákon EU.

„Nařízení Chat control vyvolává řadu sporných právních otázek od porušení listovního tajemství až po přehnané nároky na kontrolu od jednotlivých platforem. Ta by probíhala automatizovaně, což s sebou může přinášet velké množství chyb. Navíc pokud by v důsledku nařízení došlo k oslabení šifrování platforem, je to v dnešní době vysokého rizika kyberútoků zcela proti další legislativě EU – směrnici NIS2 o kybernetické bezpečnosti,“ vysvětluje právník Jan Rosenthaler z advokátní kanceláře Legitas zaměřující se na digitální právo.

Skenování internetové komunikace a materiálů uložených na digitálních uložištích není jedinou možnou proměnou internetu, jak jej dosud v EU známe. Druhou se může stát aplikace na potvrzení plnoletosti u „velkých platforem“.

Tímto termínem definuje legislativa Digital Service Act platformy s více než 45 miliony uživatelů. Sem spadají mimo jiné sociální sítě nebo také pornografické stránky XVideos, PornHub a StripChat.

Jak by takové ověřování věku mělo podle návrhu v praxi fungovat?

Do aplikace by uživatelé nahráli doklad totožnosti, aby získali ověření „18 bylo“. To by pak poskytovatel aplikace poskytl internetovým stránkám – ovšem bez dalších konkrétních údajů – a uživatel by tak získal oprávnění brouzdat svobodně po webech, které ověření vyžadují. Cílem zákona, jehož konkrétní implementaci budou mít v rukách jednotlivé státy, je stejně jako u Chat control ochrana dětí.

Podle Vobořila však povede aplikace k narušení další části anonymity uživatelů. „Každý nástroj ověřování věku, který je propojen s ověřením identity, samozřejmě představuje zásah do soukromí na internetu. Komise chce vytvořit aplikaci, která by podle jejího tvrzení neumožňovala zjistit, kam člověk s konkrétní identitou přistupoval, a naopak neumožňuje zjistit identitu toho, kdo přistupuje a prokáže se pouze tokenem dokládajícím věk. Jestli to bude fungovat, je otázka. Dá se předpokládat, že zde budou tlaky minimálně bezpečnostních složek na to, aby nějaká zadní vrátka umožňující identitu zjistit, existovala,“ říká.

Evropská komise tuto obavu pro Seznam Zprávy dříve vyvrátila a i expert na evropské právo Jan Exner se v tomto případě ztráty anonymity uživatelů neobává.

„Cílem je sdělit stránce pouze atribut „je mi 18+“, nikoli totožnost. Architektura aplikace má být záměrně bez centrální databáze. Riziko ztráty anonymity nikdy nelze vyloučit, ale právní rámec jako DSA či GDPR vyžaduje přiměřenost, minimalizaci údajů a dohled. Klíčové bude, jak metody zavedou jednotlivé státy a platformy,“ komentuje právník.

Kdo se ale bojí, tak jsou regulacemi potenciálně zasažené internetové stránky. Pornografické weby vydaly společné prohlášení, v němž tvrdí, že jim návštěvnost klesne až o 90 procent. Vzhledem k tomu, že například PornHub je osmou nejnavštěvovanější stránkou na světě a XVideos spadající pod českou firmu WGCZ patří dvanáctá příčka, je řeč o potenciálních obrovských finančních ztrátách.

Redakce požádala o vyjádření Komisi i WGCZ, ale ani jedna do publikace textu nereagovala.

Monitorování komunikace na platformách jako Messenger, Whatsapp či Signal i aplikace pro přístup na „velké internetové platformy“ může mít v EU značné ekonomické dopady. V případě Chat control by se mohly promítnout mimo jiné možným odchodem existujících komunikačních platforem. Například šéfka Signalu Meredith Whittakerová uvedla, že v případě přijetí legislativy prolamující kódovanou komunikaci odejde společnost z dané členské země.

Podle české europoslankyně Markéty Gregorové tak existuje riziko, že z EU vznikne toxický trh. „Není možné současně garantovat bezpečnou šifrovanou službu a plnit detekční příkazy. EU by se mohla stát ‚toxickým trhem‘ pro služby závislé na koncovém šifrování, což je dnes základ bezpečného byznysu v bankovnictví, zdravotnictví i firemní komunikaci. To by oslabilo digitální konkurenceschopnost Evropy. Neodešly by jen existující firmy, ale nevznikaly by ani menší startupy, které by neunesly náklady na zavedení takové technologie,“ říká Gregorová.

Hlavní ekonom brokerské společnosti XTB, Pavel Peterka, pak vidí náklady na zavedení Chat control ve třech hlavních oblastech. „První je oblast přímých nákladů poskytovatelů služeb, kam vedle implementace regulace patří i činnosti spojené s udržováním systému, sledování změn a vyrovnávání se s byrokratickou zátěží. Zde lze očekávat počáteční investice okolo dvou miliard eur a pak provozní náklady okolo 1,5 miliardy eur ročně. Pokud počáteční investici rozprostřeme do pěti let, vychází roční náklady na 1,9 miliard eur,“ spočítal ekonom.

Další oblastí jsou podle něj náklady veřejného sektoru spojené s nutnými investicemi, platy odpovědných úředníků, nastavením a udržováním systému, kontrolami, vymáháním pravidel a podobně. Ty odhaduje v rozmezí půl až jedné miliardy eur ročně v závislosti na přísnosti a složitosti opatření. Část nákladů padne na evropské orgány a část na jednotlivé členské státy, kterým to opět zkomplikuje konsolidaci veřejných financí.

„Třetí oblast je nejzásadnější, protože tam patří očekávaná ztráta ekonomického výkonu, která bude pramenit například z tlumení inovačního potenciálu v EU a omezení vzniku nových startupů v oblasti komunikačních technologií. Přitom to je jeden ze sektorů, kde EU zaostává primárně za USA. V EU je v sekci informace a komunikace zhruba 1,3 milionu aktivních podniků. Každý rok vznikne zhruba 136 tisíc dalších. Pokles nově vzniklých firem byť jen o 10 procent znamená téměř 14 tisíc „nevzniklých“ startupů v této z pohledu ekonomického růstu důležité oblasti,“ vysvětluje Peterka.

Přísnější regulace podle něj také omezí i ochotu firem v oblasti komunikačních technologií v Evropě investovat. Přímý negativní dopad na růst ekonomiky EU pak jeho odhadem může vystoupat na 0,1 procentního bodu. To v následujících deseti letech znamená zhruba 105 miliard eur. Vlivem efektu složeného úročení pak tato ztráta každoročně roste.

Negativní efekty výše zmíněných legislativ nelze objektivně analyzovat bez zmínění jejich potenciálního přínosu. Limitace volného přístupu nezletilých na internet totiž mají svůj smysl. Problém ovšem spočívá v jejich plošném uplatnění, jak pro SZ Byznys vysvětluje profesor David Šmahel, který se na MUNI zabývá socio-psychologickými dopady internetu a technologií.

„Osmileté dítě, dvanáctiletý puberťák a sedmnáctiletý mladý člověk jsou úplně jiné příběhy. U menších dětí – řekněme do 10 let – je ochrana a rodičovská kontrola zjevně na místě, i do 15 let dává smysl omezovat některé obsahy. Ale házet všechny nezletilé do jednoho pytle a chránit je stejnými algoritmy, je podle mě nemožné a nesmyslné. To, co potřebují, se s věkem dramaticky mění,“ říká na margo vznikající aplikace kontrolující věk.

Cestu namísto regulačních opatření vidí v edukaci dětí.

„Edukace. Děti, rodiče i učitelé. V Česku je takzvaná aktivní rodičovská mediace slabá – rodiče málo mluví s dětmi o tom, co online dělají. U menších dětí vidím smysl cílené ochrany, ale základ je naučit je rozumět nástrahám internetu a bránit se. To je nejúčinnější nástroj, který máme,“ dodává.