Článek
V pěstování řepky, která končí především v potravinách, ale také v biopalivech, byla Česká republika dlouhodobě soběstačná. Letos výroba na pokrytí domácí spotřeby druhým rokem po sobě nebude stačit. Plodina se doveze například z Ukrajiny, zemí na Balkánském poloostrově či z Kanady.
Loni tuzemští zemědělci sklidili 945 tisíc tun černých kuliček, letos to bude 975 tisíc tun, tvrdí Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin. V předchozích letech to bylo výrazně víc, průměr se pohyboval mezi 1,1 milionu tun a 1,4 milionu tun. Spotřeba Česka je přibližně 1,1 milionu tun.
„Je to dramatická změna, před pěti šesti lety jsme byli jednou z největších exportních zemí v regionu. Řepka se exportovala do Německa a byl to dobrý obchodní artikl,“ říká šéf svazu Martin Volf.
Řepka je důležitou tržní plodinou nejen pro největší koncerny v čele s Agrofertem, ale i pro celou řadu drobných zemědělců. „Budeme bohužel muset dovážet větší objemy ze zahraničí, zejména z okolních zemí a z Balkánu,“ říká mluvčí Agrofertu Pavel Heřmanský. Řepku zpracovává společnost Preol ze skupiny Agrofert na metylester řepkového oleje a následně na bionaftu.
Mnozí farmáři, s nimiž redakce SZ Byznys mluvila, tvrdí, že se pěstování řepky v posledních letech ekonomicky nevyplácí a i se započítáním dotací je na nule či ve ztrátě. Důvodů je několik: vysoké náklady, špatné počasí a podprůměrné hektarové výnosy.
Tři tuny, hranice zisku a ztráty
„Náklady na vypěstování řepky jsou 35 tisíc korun na hektar. Pokud nemá zemědělec výnos tři tuny a více z hektaru, je to nerentabilní. Zemědělci v Jihočeském kraji mají letos výnos 2,6 tuny,“ líčí šéfka Regionální agrární komory Jihočeského kraje Hana Šťastná. Tržní cena řepky je okolo 12 000 korun za tunu.
Magické hranice tří tun na hektar nedosahují zemědělci ani v jiných regionech, tvrdí Martin Volf. Poslední dva roky řepce příliš nepřálo počasí. Úrodu poškodilo sucho a jarní mrazíky. V kombinaci s postupným omezováním účinných látek insekticidů jsou dnes zlatá řepková pole zranitelnější než dřív.
„Byla zakázána většina insekticidů do řepky, a my proto nejsme schopni porosty ochránit. Škůdci způsobují velmi dramatické ztráty,“ říká Volf. Zatímco ještě před pěti lety bylo podle něj na trhu šest až sedm skutečně účinných látek, zůstaly z nich povolené jen dvě až tři. „Jsou méně účinné a navíc je nemůžete tak střídat, proto vzniká rezistence škůdců. Podobná situace postihne v budoucnu také cukrovou řepu, chmel a drobné plodiny,“ domnívá se.
Letos se zemědělcům v některých oblastech kvůli rezistenci nepodařilo zabránit invazi škůdce blýskáčka řepkového a měli horší sklizeň. Část zemědělců omezila hnojiva, aby snížili náklady, to se však může vymstít. Někteří farmáři raději namísto řepky začali pěstovat jiné plodiny, jako je sója či mák.
Letos se řepka sklidila z 336 tisíc hektarů, což je nejmenší plocha za posledních deset let. V příštím roce Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin očekává další pokles na 300 až 310 tisíc hektarů.
Řepka má kontroverzní pověst, protože patří mezi zemědělské plodiny s nejintenzivnější aplikací chemických postřiků. Zasévá se na podzim, na poli je tak velmi dlouho a absorbuje několik dávek různých přípravků na ochranu rostlin.
Martin Volf tvrdí, že je řepka očerňována neprávem. „Postřiky se v řepce sice používají víc než v obilovinách, na druhou stranu v bramborách, cukrové řepě a ve víně se používá ještě více postřiků a to nikomu nevadí,“ říká.
Kromě toho, že řepka absorbuje chemický koktejl, ovšem také zlepšuje půdu díky svým vlastnostem. Má totiž hluboký kořenový systém, který provzdušňuje půdu, čímž snadněji zachycuje vodu a zanechává v půdě velké množství organické hmoty, jako jsou stonky a šešule.
„Řepka je prospěšná půdě. Je špatné, že budou do budoucna dál klesat plochy s touto plodinou, ale bohužel máme od zemědělců takové signály,“ říká předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha.
Řepka je ale zároveň toxická pro některá divoká zvířata. Pro vysokou zvěř je v zimním období lákavou potravou, při konzumaci většího množství po delší dobu ale může způsobit i úhyn zvěře.
