Hlavní obsah

U cen elektřiny se musí řešit čtyři věci, říká uhelný miliardář

Pavel Tykač ve studiu Burza. (Video: Zuzana Kubátová, Seznam Zprávy)

 

Reklama

13. 10. 7:12

Elektřina zdražuje, protože se jí čím dál víc vyrábí z drahého plynu. Obnovitelné zdroje letos selhávají kvůli počasí a Evropě chybí levná energie. Ze situace těží skupina Sev.en Energy Pavla Tykače, majitele dolů a elektráren.

Článek

Uhelné elektrárny skupiny Sev.en Energy miliardáře Pavla Tykače zažívají zlaté časy. Jedou naplno a prodávají za vysoké ceny. Uhlí spolu s plynem letos vykrývá deficit způsobený slabším výkonem obnovitelných zdrojů, jimž nepřálo počasí.

Plynu je ovšem v Evropě nedostatek, je drahý, a tak zdražuje i elektřinu. Uhelné elektrárny sice vyrábějí levně, zato jejich produkci zdražují emisní povolenky, jejichž cena se plně přenáší na spotřebitele.

Povolenky přitom neplní svůj původní smysl, nemotivují ke snižování emisí. „Nevím o nikom z výrobců elektřiny, kdo by měnil kotel z uhelného na neuhelný kvůli povolence. V malé míře se to děje jen v teplárnách,“ říká Pavel Tykač v první části rozhovoru, který tento týden poskytl webu SZ Byznys. „Pokud měly povolenky sloužit k tomu, že vytlačí z trhu uhelné elektrárny, nezafungovaly vůbec. Zato se staly nástrojem v rukou spekulantů,“ dodává. Spekulativní obchody s povolenkami využívá ke zvyšování svého zisku i jeho firma.

Situace se podle Tykače v dohledné době nezmění, závislost na plynu bude spíš sílit. A povolenkový systém Evropská komise nezreformuje, je v něm nainvestováno příliš mnoho politického kapitálu, soudí majitel Sev.en Energy.

Nemohu dnes začít jinak než se zeptat: Co říkáte na výsledek voleb?

Nic dramatického. Pro mne byly v životě jen jedny opravdu důležité volby – v roce 1990. Že by byly všechny ostatní strašně zásadní a důležité, to mi až tak nepřijde.

Pavel Tykač

  • Majoritní vlastník skupiny Sev.en Energy, jejímž jádrem je někdejší Mostecká uhelná společnost.
  • Sev.en vlastní v Česku hnědouhelné lomy na Mostecku.
  • Své uhlí spaluje v teplárnách ve Zlíně a na Kladně a v elektrárnách Počerady a Chvaletice, patří k největším výrobcům energie v Česku.
  • Energetická aktiva drží i v zahraničí: S čínskými partnery má prostřednictvím společné firmy InterGen podíly v několika elektrárnách ve Velké Británii a Austrálii a dále v australských uhelných dolech.

Váš obor – energetika – je dnes zcela závislý na politice. Odehrává se tam obrovská změna, která začíná u politických rozhodnutí o boji proti emisím. Nemáte na české politické scéně strany, které k tomu podle vás přistupují lépe nebo hůře?

Ne. Já jsem před volbami mluvil snad se všemi šéfy partají, které se do parlamentu dostaly. A myslím, že všichni dost rozumějí problému energetiky. Nemyslím, že bych s někým měl nějaký zvláštní problém nebo že bych někoho favorizoval.

O čem jste politiky na těch schůzkách přesvědčoval?

Podstata mého sdělení byla upozornit na to, že myšlenka zastavit uhlí co nejdřív má ještě druhou stranu, a to čím uhlí nahradit. A mluvili jsme o tom, jak to udělat co nejdříve a nejbezbolestněji.

Končící vláda řešila dilema, jestli vyhlásit pro Českou republiku konec spalování uhlí v roce 2038, jak to doporučovala uhelná komise. Anebo už počátkem 30. let, jak doporučoval třeba ministr životního prostředí Richard Brabec a jak to žádá část české veřejnosti. Je důležité stanovit pevné datum odchodu od uhlí?

Ne, vůbec. To, co musí politici řešit, jsou čtyři zásadní veličiny: zaprvé mít k dispozici dostatečnou výrobní kapacitu. Dále schopnost uřídit, uregulovat síť. To znamená mít dostatečné záložní kapacity a schopnost rychlé reakce na změny v síti a zlomy, které tam občas nastávají.

Třetí věc je cena. Elektřina je spolu s vodou pravděpodobně to nejzásadnější, co potřebujeme k životu. Dostupná cena elektřiny je fatální pro každého z nás, a tím pádem i pro politiky. A čtvrtá věc jsou samozřejmě emise a škody, které způsobuje výroba elektřiny životnímu prostředí.

Začala bych tím, co jste jmenoval jako třetí aspekt – cenou. Prudké zdražení elektřiny začíná dopadat na spotřebitele a začíná se mluvit o tom, že je Evropa v energetické krizi. Je?

Já bych řekl, že je rozdíl mezi Velkou Británií a zbytkem Evropy. V Británii je situace trochu jiná než v kontinentální Evropě, tam opravdu místy řeší nedostatek elektřiny a v hodinách špiček dosahuje její cena třeba i stonásobku běžné hodnoty. To už svědčí o krizi. Něco jiného je kontinentální Evropa, kde se po většinu času těch posledních měsíců nejedná o problém nedostatku elektřiny, ale o problém ceny.

Není na kontinentu cena hnána vzhůru právě nedostatkem elektřiny?

Ne, Evropa nemá nedostatek elektřiny. Evropa má nedostatek levné elektřiny, protože se v posledních letech zbavovala jak jaderných, tak uhelných zdrojů. Tím logicky stoupal význam plynových zdrojů.

Plynu začal být z několika důvodů nedostatek, tudíž jeho cena šla prudce nahoru. A protože plyn hraje čím dál tím větší roli v evropské energetice a Evropa nemá žádný vliv na jeho cenu, výsledkem byl explozivní růst ceny elektřiny pro celou Evropu.

Nebude tento trend pokračovat vzhledem k tomu, že plynofikace evropské energetiky je vlastně na začátku? Němci chtějí letos a v příštím roce zavřít své poslední jaderné elektrárny, jejich výkon se má nahrazovat obnovitelnými zdroji a plynem.

Trend závislosti na plynu bude pokračovat. Jestli bude pokračovat trend vysokých cen, to vám nedokážu říct. Myslím, že je možný návrat k nízkým cenám, ale pokud nastane, nebude rychlý. Neodvážím se tvrdit, že i za rok budou stejné ceny elektřiny jako dneska. Kdybych to věděl, tak bych na tom pravděpodobně příšerně zbohatl.

Krize po anglicku

Já bych se ještě vrátila k vaší zmínce o Británii. Británie je tak trochu laboratoř testující změny, které probíhají v energetice. Před pár lety vyráběla z uhlí přes 40 procent své elektřiny, dnes už jen zanedbatelný podíl. Jsou potíže, které má Británie v energetice, způsobené rychlým odchodem od uhlí?

Já myslím, že zčásti. Velká Británie, je ze všech stran obklopená mělkými moři, na kterých je možné stavět tzv. offshore větrné elektrárny, tedy větrníky na mořské hladině. Jejich výhoda je, že vítr z offshore větrných elektráren je mnohem stabilnější než z větrných elektráren ve vnitrozemí.

Británie se rozhodla, že postaví energetiku na mixu plynových a větrných elektráren, zejména offshore větrných elektráren. Historicky a asi i z důvodů částečně velmocenských si ponechává i produkci z jádra. Ale základ jejího mixu je takto postaven a Británie je skutečně z hlediska posunu k bezemisní energetice v Evropě nejdál.

Ale teď se tam sešlo několik faktorů. Podprůměrně tam foukal vítr. Poměrně dost elektráren, plynových i jaderných, bylo přes léto odstaveno kvůli pravidelnému servisu. A do toho v nejnevhodnější moment vyhořel podmořský kabel spojující Británií s Francií. Takže Británie se dostala do situace, kdy opravdu v některých hodinách to bylo s dodávkou hodně těsné.

Regulovat se muselo nejenom na straně výroby, ale i na straně spotřeby. Například se vypnulo nabíjení elektroaut. Kdo má doma nebo v práci nabíječku na elektroauta, tak ji prostě nemohl v nějakých hodinách používat.

Británie to ustála, díkybohu. Taky se to stalo v době, kdy bylo venku osmnáct nebo dvacet stupňů, ne třeba jen čtyři. A to nejdůležitější, co si z toho může Británie i Evropa vzít, je poučení.

Jaké poučení?

Že u elektřiny opravdu musíte počítat vždycky s tím nejhorším scénářem. Problém elektřiny je, že jsme na ní všichni totálně závislí. Bez elektřiny nevyberete peníze z bankomatu, nezaplatíte u benzinové pumpy, nespustíte ani ten benzinový stojan. Doma vám nezapne topení, nenakoupíte v supermarketu.

Bez elektřiny se z měst do dvou tří dnů stanou smrtící pasti a během několika dnů je v principu po civilizaci. To riziko je tak obrovské, že Evropa musí být v tomto směru předimenzována. Životní zkušenost říká, že když se něco může pokazit, tak se to pokazí. A většinou v blbý moment.

Šance na nové technologie

Většina evropského obyvatelstva je přesvědčena, že pokračovat s uhelnými emisemi v dosavadním rozsahu je nemožné, protože to urychlí klimatickou změnu a zničí naši civilizaci. Jsou jiné možnosti, jak snižovat emise oxidu uhličitého, než přezbrojovat na obnovitelné zdroje a plyn? Nové jaderné reaktory nepostavíme tak rychle, aby přispěly ke splnění našich dekarbonizačních cílů.

No, perspektivně ty možnosti existují, podle mne ale tak za víc než deset let. Je tu samozřejmě výroba elektřiny z vodíku. Ten ale vzniká elektrolýzou a vyžaduje obrovský nadbytek elektřiny z obnovitelných zdrojů. Je to hrozně drahé a účinnost v tuto chvíli je někde hluboko pod deseti procenty, takže 90 procent energie při přeměně elektřiny na vodík a zpět na elektřinu přijde vniveč. Druhá věc jsou malé jaderné reaktory. Ale všechno je to sázka na nejistou budoucnost. Nebo na jistou, ale nevíme, jak rychle ta budoucnost přijde.

Pokud přijdou podle vás na trh nové technologie tak za deset let, tedy počátkem 30. let, pak jsou ale i ty radikální návrhy na konec spalování uhlí v Česku do konce této dekády docela reálné, ne?

Jen to odhaduji, nevím, kdy ty technologie přijdou. Ale položím jednoduchou otázku: Když si budete chtít koupit domů novou pračku, tak vyhodíte napřed tu starou a až pak si půjdete do obchodu zjistit, jestli vám tam nová bude pasovat? Mně se zdá jako rozumnější napřed si koupit novou pračku, přivézt ji domů, pak se poradit s instalatérem a až pak to vyměnit. To samé musí Evropa udělat s fosilní elektřinou.

Znamená to, že než budou k dispozici nové technologie za cenu, kterou budeme schopni zaplatit, tak si máme nechat uhlí? Teď si asi zalobbujete, pane uhlobarone.

Tak ono nám nezbývá nic jiného než jádro, plyn a uhlí. Jádro, to je jeden z paradoxů moderní doby. Významná část evropských států se ho zbavuje. Uhlí je obecně odmítáno. A při dnešních cenách plynu asi těžko najdete nějakého fandu nových plynových elektráren. Ale já si neumím představit, že bychom teď to uhlí vypnuli. V zimě bychom fyzicky v Česku neměli dostatek elektřiny.

Pokud měly povolenky sloužit k tomu, že vytlačí z trhu uhelné elektrárny, tak nezafungovaly vůbec.
Pavel Tykač, majitel Sev.en Energy

Pořádné zisky až napřesrok?

Vašim elektrárnám se letos musí výborně dařit. Uhelné elektrárny všude jedou naplno. Jak se to projeví na vašich výsledcích?

Letos to nebude až tak dramatické, protože my stejně jako ČEZ a další výrobci prodáváme elektřinu dopředu. Ta neprodaná část, kterou jsme měli volnou, nám přinese nějaký dodatečný profit. Pravděpodobně mnohem lepší to ale bude až v příštím roce, protože ten jsme neměli ještě úplně prodaný. Ale nedá se jednoduše říct, že peníze z toho zdražení posbíráme hlavně my. To by vysoká cena musela trvat kolik let. A to nepředpokládám.

Jak je možné, že dodavatelé elektřiny teď brutálně zdražují, když jak ČEZ, tak vy jste většinu elektřiny na letošní i příští rok prodali ještě za nižší ceny?

Ten růst ceny nezačal před měsícem, enormní je za poslední rok. Dodavatelé mají nějaké fixace na jeden dva roky, některé klienty mají na tržních cenách.

No ale kam se ztratila ta levnější elektřina?

Ona se neztratila. Tu elektřinu konzumujeme. Vy, já, každý den. Kdyby nebyla už v tuhle chvíli v knihách vašich dodavatelů, tak by to zdražení z roku na rok bylo třeba 200 nebo 250 procent, tak jak stoupla ta meziroční cena. Ale díky tomu, že vaši dodavatelé jsou „předkoupeni“, bude růst pro vás jenom asi těch třicet procent, na která budete hrozně nadávat a budete se kvůli tomu zlobit.

Pro vás to pravděpodobně bude jen zdroj naštvání, ale pro řadu sociálně slabších lidí je to zdroj ohromných, až existenčních problémů. Ale ten vzestup pořád zdaleka neodráží to, co se v posledních měsících na trhu odehrává.

Povolenky nefungují

Na zdražování elektřiny se vedle plynu odráží také růst cen emisních povolenek. Jak velkou hrají roli?

Částečně to o emisní povolence je. Vy platíte za kilowatt elektřiny něco okolo pěti korun. Podle toho, jaký máte tarif. My v naší elektrárně máme výrobní variabilní náklady na výrobu toho jednoho kilowattu 15 haléřů. Ale k tomu se připočte asi 1,60 koruny z ceny povolenky na každý kilowatt. Pak je tam distribuční poplatek, poplatek za obnovitelné zdroje, daně a samozřejmě nějaký přiměřený zisk, náš i distributora.

V celém řetězci je na začátku naše výrobní cena díky tomu, že vyrábíme z uhlí, těch 15 haléřů. Ve vaší peněžence už to je ale plus minus těch pět korun. To je strašlivé.

Povolenky začaly zdražovat po zásahu evropského regulátora, který jich část stahuje z trhu právě proto, aby se cena zvedala. Dražší povolenky vás provozovatele emisních zdrojů měly donutit, abyste investovali do čistších technologií. Jak to zafungovalo?

Vůbec to nefunguje. Já jsem nezaznamenal, že by někdo z výrobců elektřiny měnil kotel z uhelného na neuhelný kvůli povolence. Jen se to děje v malé míře v teplárnách. Navíc u nás existují obchodní strategie, které nám dávají velmi slušný profit z povolenek. Pokud měly sloužit k tomu, že vytlačí z trhu uhelné elektrárny, tak nezafungovaly vůbec. Hlavní problém je, že povolenka se stala nástrojem v rukou spekulantů.

Vy k těm spekulantům patříte také?

Patřím, ano.

Dalo se tomu, že povolenkový systém selhal, nějak zabránit?

Myslím, že ne. V Británii se tomu pokouší zabránit tím, že vlastnit povolenku může jenom ten, kdo má komín. Že nedovolili nákup povolenek mimo energetický sektor.

Končící premiér Andrej Babiš řekl, že se bude zasazovat v Evropské komisi o revizi povolenkového systému, tlačí na to i další státy. Čekáte, že přijdou nějaké takové změny?

Změny by samozřejmě smysl měly, kdyby tam byla nastavená nějaká cena nebo aspoň rozpětí, klidně rok od roku stoupající. Ta nevyzpytatelnost povolenky je asi její největší problém.

Ale nečekám vůbec žádnou velkou změnu. Povolenka je nástroj, za kterým stojí ohromné množství politického kapitálu Bruselu. Reálně si nedokážu představit, že by v tuhle chvíli kterýkoli bruselský politik připustil, že nebude existovat povolenka nebo že se ten systém nějak ze základu předělá. Protože to je o věrohodnosti celé velké Evropy.

Druhou část rozhovoru s Pavlem Tykačem zveřejníme v dalších dnech.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované