Hlavní obsah

Odborníci vysvětlují, proč ženy v Česku vydělávají méně než muži

Foto: Profimedia.cz

Ženy v průměru vydělávají o 16 % méně než jejich mužské protějšky. Na vině je nedostatek kapacit péče i tradiční role. (Ilustrační foto)

Reklama

Průměrná mzda i její medián v České republice opět stouply. Nárůst je však rychlejší u mužů, a to navzdory tomu, že ženy se z koronavirového období vzpamatovávají rychleji. Proč je tedy mezi ohodnocováním obou pohlaví propast?

Článek

Stále platí, že ženy v Česku vydělávají méně než muži. Nezáleží přitom na věku ani dosaženém vzdělání.

„Faktorů, které stojí za dnešní platovou nerovností, je hned několik. Tím nejvýraznějším v Česku je segregace pracovníků a pracovnic do typicky ‚ženských‘ a typicky ‚mužských‘ odvětví,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy ekonomka a výzkumnice se zaměřením na sociální politiku Linda Kunertová.

V české společnosti má péče poměrně nízký status, to znamená, že jí není přidávána nějaká důležitost. Je to špatně hodnocená práce. Někdy není považována ani za práci, ale za nějaký biologický předpoklad ženy. Jako něco automatického, co žena musí vykonávat.
Kristina Kalitová

„Zatímco ženy častěji pracují v odvětvích, jako je zdravotnictví a sociální péče, vzdělávání, pohostinství nebo administrativa, muži dominují na pracovištích ve strojírenství, průmyslu, velkoobchodu, vědě nebo finančnictví. Přičemž ta mužská odvětví jsou v průměru více placená,“ dodává.

Obecně spíše platí, že typicky ženské práce často zahrnují aspekt péče, která je v rámci českého pracovního trhu silně podhodnocená. „Přestože se jedná o dovednost, která je stejně cenná jako mnoho jiných – ne-li v mnoha případech cennější –, naše společnost má tendenci vnímat ji spíše jako samozřejmost než jako kompetenci, kterou by bylo záhodno považovat si i platově,“ říká Kunertová.

Kristina Kalitová z Pedagogické fakulty Ostravské univerzity její slova potvrzuje. „V české společnosti má péče poměrně nízký status, to znamená, že jí není přidávána nějaká důležitost. Jedná se vesměs o špatně placená zaměstnání, pokud se nejedná třeba o péči o děti, ale o péči o nemocné či staré rodiče. Je to špatně hodnocená práce, někdy není považována ani za práci, ale je považována za nějaký biologický předpoklad ženy, že je to něco automatického, co žena musí vykonávat.

Pomáhají ostatním na úkor sebe samých

Ženy tvoří většinu takzvaně neformálně pečujících, neboli lidí, kteří bez odborného vzdělání a finanční odměny pomáhají blízkým potřebným a známým. Podle odhadů iniciativy Pečuj doma se jedná o skupinu zhruba milionu osob. Přibližně 200 tisíc z nich vykazuje takzvané znaky „neviditelnosti“ neboli ekonomicky život zvládají, ale není důstojný.

A právě tady podle průzkumu projektu neviditelní.org převládají ženy ve věku od 36 do 64 let. Kvůli péči o blízkou osobu pak nezvládají pracovat na plný úvazek. Potýkají se proto s nedostatkem financí, deprivací způsobenou stresem či zhoršenými partnerskými vztahy a kvůli tomu se stávají „neviditelnými“, upozorňuje projekt, který se problematice dlouhodobě věnuje.

„Experti spojují tuhle tendenci finančně nehodnotit náročnost pečovatelských prací s dobami, kdy ženy nevykonávaly žádnou placenou práci, ale celý život pouze pečovaly o domácnost, zatímco tím jediným chlebodárcem v rodině byl muž,“ popisuje Kunertová.

V dobách, kdy jejich manželé či partneři slaví svá první povýšení, ženy často samy nepracují vůbec, jelikož se po několik let starají doma o malé děti bez větších možností či motivací věnovat se své původní práci třeba aspoň na kratší úvazek.
Linda Kunertová

Muži mají více. Napříč kategoriemi

Muži skutečně dlouhodobě vydělávají více. Mzdy sice rostou u obou pohlaví, přesto je stále rozdíl zhruba šestina mezi tím, co si vydělají.

Muži také podle odbornice bývají často kariérně výše. Připomíná například statistiku Českého statistického úřadu z roku 2021, podle které na jednu manažerku vycházeli dva manažeři. I proto existují platové nerovnosti mezi oběma pohlavími v rámci stejného odvětví. „Zde narážíme na nejčitelnější otisk mateřské a rodičovské dovolené, která je v kontextu pracovních příležitostí pro ženy v Česku opravdovým hendikepem,“ vysvětluje Kunertová.

„Léta těsně po třicítce, kdy se lidem začíná dynamicky vyvíjet kariéra, jsou také léty, kdy se nejčastěji zakládá rodina a ženy odcházejí z práce na své první roky mateřské a rodičovské,“ poznamenává ekonomka.

Rozdíly v odměňování mužů a žen jsou i z toho důvodu nejviditelnější ve věkových kategoriích od 35 let do 49 let. Pohybují se mezi 16 až 17 procenty ve prospěch mužů.

„V dobách, kdy jejich manželé či partneři slaví svá první povýšení, ženy často samy nepracují vůbec, jelikož se po několik let starají doma o malé děti bez větších možností či motivací věnovat se své původní práci třeba aspoň na kratší úvazek,“ připomíná Kunertová. Odkazuje na statistiku z roku 2019. „Dobře to ilustrují třeba statistiky platové nerovnosti podle věkových skupin. Zatímco se gender pay gap (průměrný rozdíl ve výdělcích žen a mužů, pozn. red.) u populace mezi 30 a 35 lety pohybuje ‚jen‘ kolem 15 procent, v kategorii 35–39 se zvyšuje téměř o polovinu.“

Kunertová odmítá, že by platová nerovnost byla způsobená například fyzickými předpoklady. „Tohle možná platilo ještě v dávných dobách, kdy většina populace dřela ve fabrikách, ale dnes už ne,“ připomíná expertka na sociální politiku.

„Nastiňuje to dobře i fakt, že jsou to právě nízkopříjmové práce – práce často manuálně náročné –, kde je nerovnost nejmenší. Také je třeba zamyslet se nad tím, co je náročnější manuální práce: je to práce ve skladu, nebo úklid? Skladník sice možná potřebuje větší sílu, ale povolání uklízeče vyžaduje intenzivní fyzický výkon téměř po celou pracovní dobu. Drtivá většina uklízečů jsou přitom ženy.“

Nerovnost v odměňování mezi muži a ženami je viditelná i podle vzdělání, přičemž výraznější je u lidí s vysokoškolským vzděláním.

„Představte si, jaké jsou náklady státu na to, aby člověk získal vysokoškolské vzdělání, a ta žena potom nastoupí na mateřskou, rodičovskou dovolenou, má jedno dítě, druhé dítě. To znamená, že nám mizí ženy vysokoškolačky, které zůstávají dlouhodobě doma, nemohou sehnat kvalitní péči,“ popisuje Kalitová.

Mezi vysokoškoláky dlouhodobě převládají ženy, tento poměr se láme až u držitelů doktorských titulů. Změnu vysvětluje Český statistický úřad právě tím, že „obvyklý věk, ve kterém se studenti vzdělávají v doktorském programu, spadá u žen do obvyklého věkového rozmezí pro zakládání rodiny. To navíc pro ženy (až na vzácné výjimky na rozdíl od mužů) představuje minimálně půl roku soustavné péče o dítě na mateřské dovolené. Ženy tak častěji musí řešit dilema, zda pokračovat ve studiu, nebo založit rodinu, příp. získat před založením rodiny jistotu stálého zaměstnání“.

Podle Kunertové je nepoměr mezi držiteli doktorského titulu spíše symbolem problému gender pay gapu než jeho příčinou. „Největší roli hrají opravdu ‚lukrativnější‘ odvětví a potom to, že ženy nemají možnosti budovat kariéru tak jak muži kvůli několikaletému výpadku z pracovního koloběhu,“ vrací se k rodičovské dovolené.

„To, že se nůžky rozevírají nejvíce u vysokoškolských povolání, ale taky u těch nejlépe placených prací, to dobře ukazuje. Čím víc stupňů kariérního žebříčku profese nabízí, tím víc ženám těch pár neodpracovaných let chybí, protože po návratu do práce mají problém přehoupnout se i přes ten jeden nebo dva nad tím, který opustily před mateřskou.“

Česká republika: nadprůměrný pay gap, podprůměrná nezaměstnanost

Naopak například takzvané „menstruační volno“, které se chystá jako první evropská země přijmout Španělsko, podle Kunertové problém není. „To je otázka, na niž je těžké informovaně odpovědět, protože k ní moc dat či výzkumů neexistuje,“ odpovídá na dotaz, jestli by podobný povinný krok nemohl demotivovat zaměstnavatele k přijímání žen.

„Troufám si tvrdit, že v kontextu dnešního předimenzovaného pracovního trhu to nabírání rozhodně neovlivní. Zaměstnavatelům chybí lidé prakticky všude. Pokud máme takový krok udělat, teď je rozhodně ten nejlepší čas,“ míní.

Mimochodem právě Španělsko má rozdíl mezi průměrnou hodinovou mzdou mužů a žen 9,4 procenta, což je osmý nejnižší rozdíl z celé Evropské unie. Pro srovnání – průměr EU je 13 procent a Česká republika má 16,4 procenta.

U žen je také oproti mužům vyšší míra nezaměstnanosti. Zatímco celkem bylo v Česku v dubnu letošního roku bez práce 2,4 procenta lidí, u mužů byl tento podíl 1,9 procenta a u žen tři procenta.

Data Eurostatu pak ukazují, že zatímco muži s dětmi mají zaměstnání v devíti z deseti případů, u žen je tento poměr zhruba dvě ze tří (65,7 %). Bezdětné od sebe dělí přibližně devět procentních bodů. Ženy s dětmi jsou navíc jediná skupina, ve které Česko patří v evropském srovnání mezi podprůměrné země.

Ženám v případě příjmové nerovnosti nepomohlo ani to, že se po pandemii rychleji vrátily do pracovního procesu. „Míra ekonomické aktivity 77,5 procenta je historické maximum. Zasloužily se o to především ženy, u kterých se obnovil rychlý růst po koronavirovém období. Za posledních 15 let se míra aktivity u žen zvýšila o devět procentních bodů, zatímco u mužů byl nárůst méně než šest procentních bodů,“ vysvětluje ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí ČSÚ Dalibor Holý.

„Je ale jasné, že muži již mají laťku velmi vysoko, a tak se to hůře zlepšuje,“ připomíná statistik. „Pro celkové zvyšování aktivity mluví především kombinace toho, že je dobrá situace na trhu práce, nízká nezaměstnanost, existuje nabídka volných míst a mzdy rostou, a toho, že je u lidí vysoká osobní – i finanční – motivace začít pracovat,“ upřesnil Holý pro Seznam Zprávy.

A proč je v České republice míra nezaměstnanosti vyšší u žen? „Příčin bude více. Struktura ekonomiky (‚průmyslová země‘) a také například to, že dosud nebyla žádná podpora pro částečné úvazky, které by chtěly využívat pečující osoby, tedy mnohem více ženy,“ vysvětluje odborník.

Tématem rodičovské dovolené a jejího vlivu na nerovnoměrnost mezd mezi muži a ženami se Seznam Zprávy budou zabývat v dalším článku.

Reklama

Doporučované