Češi pracují déle než průměr Evropy. Češky v důchodu tvrdě doplatí

Dvojnásobek jejich dosavadního života a šest let navíc. Takové jsou vyhlídky pracovního života současných patnáctiletých Čechů podle analýzy Eurostatu. Vyplývá z ní, že Češi mají o desetinu roku delší pracovní život, než je evropský průměr. Vyšší je tato doba v západních ekonomikách.

Podle hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila má tento jev několik důvodů: „Průměrná délka pracovní kariéry mužů je u nás 39 let, zatímco v Německu nebo Dánsku je to 41-42 let,“ vysvětluje. „Průměrná délka u žen je v České republice 33 let a v Německu a Dánsku dokonce 37-38 let. Rozdíl je větší, důvodem je zdejší dlouhá rodičovská dovolená a také skutečnost, že v Česku výrazně méně žen pracuje na zkrácených pracovních úvazcích. Zatímco tady je to 11 procent, v EMU (Evropská měnová unie, pozn. red.) 33 procent.“

Podobné důvody rozdílu v délce pracovního života vidí i ekonomka ze Sociologického ústavu Akademie věd Kamila Fialová. „Vliv zde do určité míry může mít to, kolika let se lidé v které zemi mají šanci dožít (střední délka života), zdravotní stav populace, odvětvová struktura ekonomiky, kulturní zvyky, ale také to, jak dlouho ženy přerušují pracovní kariéru v souvislosti s mateřstvím a rodičovstvím,“ vypočítává.

„V tomto směru je patrný velký vliv extrémně dlouhé rodičovské dovolené v Česku – zatímco muži pracují ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi nadprůměrný počet let, u žen se tato doba pohybuje výrazně pod evropským průměrem.“

A výsledek rozdílu? Německo má průměrnou délku pracovního života delší o 2,7 roku, Dánsko dokonce o 4,2 roku.

Průměrný rozdíl v době, kterou v práci stráví muži a ženy v Česku, je šestý nejvyšší z Unie. Českou republiku předběhla jen čtveřice středomořských států a Rumunsko. Jde přitom o jeden z důležitých faktorů, který ovlivňuje rozdíly mezi platy obou skupin.

„Jedno z častých doporučení mezinárodních institucí typu MMF nebo OECD je právě podpora vyšší zaměstnanosti žen. Pomohlo by to trhu práce a teď by to navíc výrazně pomohlo i rodinným rozpočtům,“ připomíná Navrátil. Takzvaný wage gap, tedy mzdový rozdíl mezi muži a ženami, vzniká primárně během rodičovské.

„Ženy zůstávají v Česku velmi dlouho na rodičovské dovolené, a tedy na příliš dlouhou dobu odcházejí z trhu práce. Tradice tříleté rodičovské dovolené, často navázané rovnou druhou či další stejně dlouhou rodičovskou dovolenou, je tak silná, že i když už je v posledních letech pro ženy snazší vrátit se dříve, mnoho žen to nedělá,“ upozorňuje Fialová. Tříletá rodičovská je přitom svým způsobem československý unikát.

Podle ekonoma Navrátila ale pohlaví není jediným důvodem rozdílu nástupu do důchodu. „Dalším faktorem je struktura ekonomiky: Máme vyšší podíl průmyslu, který navíc není výrazně robotizovaný, takže je náročný na pracovní sílu = manuální práci,“ připomíná.

„S výrazně vyšším věkem se snižuje produktivita v manuálně náročných profesích. V ekonomikách, které mají vyšší podíl služeb, produktivita s věkem neklesá tak rychle. Jednoduše řečeno, neumím si představit, že bych v 70 letech pracoval u pásu, ale u počítače ano,“ ukazuje příklad Navrátil.

„Souvisí to i s úrovní vzdělání. U nás máme ve srovnání s EU relativně nízký podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí a větší procento profesí vyžadujících vysokou školu je možno provozovat i ve stáří.“

S časem, který lidé tráví v práci, pak logicky souvisí také věk, ve kterém odcházejí do důchodu. V České republice je to 65 let s tím, že je možné odejít do předčasného důchodu již v šedesáti. Výše zmiňované Německo s Dánskem mají hranici na 65,8 respektive 67 letech. Sousední země navíc plánuje zvyšovat věk až na 67 let v roce 2029, severská zase bude hranici měnit na přelomu dekády podle očekávaného věku dožití.

„Věk odchodu do důchodu ale ještě nemusí automaticky znamenat konec pracovní kariéry,“ připomíná Navrátil. „V České republice pracovalo vloni 6,8 procenta lidí ve věku 65 a starší. V Německu 7,5 procenta, v Dánsku 9,8 a Nizozemsku 9,7 procenta. Na Islandu je to dokonce 22 procent.“

Výzkum Eurostatu pak ukázal i rostoucí nároky na zaměstnavatele. V porovnání s rokem 2010, který statistici v tomto případě vzali jako zdrojový pro index ukazatele, narostly nejvíce náklady na zaměstnance v Bulharsku, Litvě a Lotyšsku. Česká republika skončila osmá.

„Růst jednotkových pracovních nákladů je způsoben obrovskými tlaky na pracovním trhu: Díky demografickému vývoji klesá počet pracovníků, máme extrémně nízkou nezaměstnanost, což tlačí mzdy nahoru,“ vysvětluje fenomén Navrátil.

„Částečně je zvýšení jednotkových nákladů ospravedlnitelné tím, že u nás je podíl vyplacených mezd na HDP nižší než v Německu nebo v EMU. Tento trend je ale dlouhodobě neudržitelný, protože rychlejší růst nákladů práce, než je růst produktivity, snižuje konkurenceschopnost českých firem na mezinárodním trhu.“

Firmy si proto podle ekonoma musí projít takzvanou druhou ekonomickou transformací. „Digitalizace, robotizace a automatizace, které jsou schopny zvýšit výrazně produktivitu,“ vypočítává Navrátil. „A také změna struktury ekonomiky od subdodavatelské k ekonomice, kde firmy mají vztah s koncovým zákazníkem, orientují se na servis, služby a inovace.“

Odborníkova slova potvrzuje i další statistika Eurostatu z roku 2020. Podle té je Česká republika po Irsku země s druhým nejvyšším podílem průmyslu a stavebnictví na hrubé přidané hodnotě v Evropské unii.

Po 39 respektive 32 odpracovaných letech se současní čeští patnáctiletí mohou těšit na důchod. Ne každý však má úplně světlé vyhlídky. Velký rozdíl je například mezi pohlavími. I tento faktor může rozhodnout, jestli bude měsíční penze vyšší, než je hranice příjmové chudoby. Od roku 2004 se totiž přes tuto hodnotu dostaly ženy svým průměrným důchodem pouze dvakrát, konkrétně v letech 2011 a 2012.

„České důchody jsou obecně nízké, jejich průměr se dlouhodobě pohybuje mírně nad hranicí příjmové chudoby, od roku 2017 dokonce mírně pod hranicí, čemuž odpovídá i nárůst míry ohrožení příjmovou chudobou u důchodců obecně,“ upozorňuje Fialová.

„Rozdíl mezi starobními důchody mužů a žen se pak odráží v situaci žen důchodkyň. Příjmovou chudobou byla ohrožena každá čtvrtá až pátá. Z mezinárodního hlediska je ohrožení žen důchodkyň vysoké ve východoevropských zemích, zejména v baltských zemích, kde je, podobně jako u nás, znatelný také velký rozdíl mezi ohrožením důchodkyň a  důchodců.“

Oproti každé páté ženě byl v roce 2018 ohrožen příjmovou chudobou bezmála každý desátý senior. Data navíc ukázala, že pokud důchodci nežijí sami, pravděpodobnost ohrožení příjmovou chudobou jsou čtyři procenta neboli každá pětadvacátá domácnost.

Právě domácnosti dvou seniorů výrazně zlepšují průměr. Naopak pokud žijí v domácnosti sami, je chudobou ohrožená téměř každá druhá žena starší 65 let a více než každý čtvrtý muž.

„Zeptáme-li se respondentů, jak jsou na škále od 0 (vůbec) do 10 (zcela) spokojeni s finanční situací jejich domácnosti, čeští důchodci nad 65 let hodnotí spokojenost v průměru hůře než ostatní,“ odkazuje Fialová na výzkum spokojenosti seniorů s finanční situací.

„Ač jsou rozdíly někdy malé, důchodci jsou méně spokojeni než zbytek populace výhradně ve východoevropských zemích, na Západě platí opak. S  výjimkou několika zemí ale platí takřka všude, že muži důchodci jsou spokojenější než ženy důchodkyně.“

V rámci Evropské unie však Česká republika patří spíše mezi státy, kde důchodcům příjmová chudoba hrozí méně – ve 14,7 procenta případů. Výrazně hůř jsou na tom například Estonsko, Lotyšsko nebo Bulharsko, kde se podíl těchto seniorů pohybuje okolo 40 procent.

Možná i proto je v České republice v porovnání s EU menší podíl seniorů, kteří navzdory nároku na důchod dále pracují. V tomto ukazateli evidují nejvyšší procenta zejména severské státy. Tady je však důležité mít na paměti již zmíněný faktor pracovního zaměření země. Státy orientované na průmysl nebudou mít tolik možností nabídnout práci seniorům.

Analýzy Seznam Zpráv: