Hlavní obsah

Filip Renč otevřeně: Práce pro politiky je jako polibek kobry

Výzva s Filipem Renčem: O práci pro politiky, listopadu 1989 i Requiem pro panenku. (Video: Tereza Willoughby, Seznam.cz)

6. 7. 21:32

Na karlovarský festival se vrátil s úspěšným dramatem Requiem pro panenku a s pocity nostalgie. Režisér Filip Renč přiznal, že reakce mladých diváků na snímek z roku 1991 ho překvapily. V rozhovoru pro Seznam bilancoval tři desetiletí své práce i porevolučního Česka. A vysvětlil, proč byla chyba točit předvolební politické spoty.

Článek

S Requiem pro panenku před osmadvaceti lety tehdejší student FAMU na karlovarském festivalu debutoval a přivedl na filmové plátno dnešní hvězdu Aňu Geislerovou. Klíčem pro divácký úspěch podle něj byla syrová předloha novináře Josefa Klímy.

„Trochu mi to připomínalo Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem v českém vydání. Cítil jsem obrovský potenciál v symbolice života v socialismu. Toho, co symbolizuje ústav pro mentálně postižené – nedotknutelné sestry, násilí, teror, nemožnost protestovat. To bylo synonymum života před revolucí u nás,“ vrací se drsnému příběhu třicet let po sametové revoluci.

Přiznává, že od té doby do ruky tak silný scénář nedostal. Navíc podle něj po těžkých tématech není v Česku velká poptávka.

„Diváci hodně chodí na lehké komedie až televizního formátu. Na těžkou psychologickou látku, jako bylo Requiem pro panenku, by se těžko sháněly peníze. Producenti by od toho neočekávali nějakou velkou diváckou účast,“ říká režisér, který mimo jiné zfilmoval knižní předlohy Michala Viewegha (Román pro ženy) nebo Haliny Pawlowské (Zoufalé ženy dělají zoufalé věci).

Přesto tvrdí, že komedie nejsou jeho šálek kávy: „Dělám to proto, abych točil, změnil žánr a vyzkoušel nové věci. Jsem rád, když se lidé u komedie zasmějí, ale touhu překonat Requiem mám. Doufám, že přijde takhle silná látka.“

Zelená pro revoluci

Requiem pro panenku karlovarský festival letos nabídl v rámci sekce Bez cenzury, která připomíná třicet let od sametové revoluce. Renč dnes události z roku 1989 hodnotí s dávkou skepse.

„Myslím, že to bylo celé trochu přichystané z vyšších míst. Gorbačov (tehdejší vůdce Sovětského svazu) se domluvil s Reaganem (prezident USA) na tom, že střední a východní Evropa se pustí. Československo už pak mohlo navazovat na Poláky nebo Němce a bylo jasné, že dominovým efektem spadnou všechny tyhle státy. Tehdy to nebylo jasné, ale po letech a informacích, co jsem o listopadu četl, to bylo udělané tak, aby si lid myslel, že ten přerod a revoluci udělal sám. Ale on k tomu dostal zelenou, celá ta revoluce dostala zelenou.“

Politická hra s ohněm

Renč také hodnotí svou práci pro politické strany. Natočil předvolební spoty pro ODS, nevydařenou koalici lidovců a Starostů i pro Miloše Zemana. Od něj dostal v roce 2014 vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti umění.

„Dost jsem si za to mediálně vytrpěl. Myslím, že jsem kvůli tomu přišel i o dost práce. Ale to vyznamenání si člověk nedává sám, to bohužel dostanete. Dnes bych si ho nevyzvedl. Kdybych tenkrát věděl, co mi to přinese za negativní ohlasy a životní pocity, tak bych to určitě odmítl,“ říká.

I v kulturní branži se lidé podle něj nesnáší kvůli tomu, koho volí, a proto se z práce pro politiky stáhl.

„Začít si něco s politiky, to je hra s ohněm. To je vždycky polibek kobry. Oni potřebují nějakého režiséra pro natáčení spotů před volbami a já jsem to bral jako práci pro svoji produkci,“ vysvětluje.

Proč se podle něj 30 let od sametové revoluce vládnutí v Česku podobá situaci na Balkáně nebo v Rusku? Jak vzpomíná na divoká 90. léta? Proč by některé scény v Requiem pro panenku dnes natočil jinak? A o čem bude jeho nové celovečerní filmové drama?

Podívejte se na celý rozhovor s Filipem Renčem v úvodním videu.

Doporučené