Hlavní obsah

Fotbalisté jako OSVČ. V Česku realita, v cizině nevídaná věc

Foto: Profimedia.cz

Fotbalisté v české lize musí mít živnost a s klubem nemají zaměstnanecký vztah. Zastaralému systému se diví i hráči z Afriky, říká šéfka „fotbalových odborů“ Markéta Haindlová.

Reklama

14. 2. 13:31

Česká republika patří mezi jednu ze tří evropských zemí, kde fotbalisté nemají zaměstnanecké smlouvy a pracují jako OSVČ. Asociace fotbalových hráčů volá po změně, z pohledu FAČR je ale aktuální systém výhodnější.

Článek

Česko, Rumunsko a Slovinsko, to jsou jediné tři evropské země, kde hráči nemají uzavřené zaměstnanecké smlouvy a pracují na živnost. V praxi to tak znamená, že klubu vlastně prodávají své služby za smluvní částku. Příjem hráči později daní sami. Stejně tak za ně klub neplatí další běžné zaměstnanecké odvody a nehradí ani zdravotní pojištění.

Jelikož fotbalisté nemají s klubem zaměstnanecký vztah, nejsou ani plně chráněni ze strany státu. „V obecné rovině status OSVČ zajišťuje výrazně nižší úroveň pracovněprávní ochrany než status zaměstnance, kterého v plném rozsahu chrání zákoník práce. Status OSVČ má další limitace – třeba z pohledu mezinárodní reputace. FIFA a UEFA již dlouhá léta apelují na členské státy, aby adoptovaly pracovněprávní vztah u profi hráčů jako standardní. Česká republika na tento apel nereaguje,“ řekla Seznam Zprávám předsedkyně České asociace fotbalových hráčů (ČAFH) Markéta Vochoska Haindlová.

Že by UEFA vyžadovala zaměstnanecký poměr mezi fotbalisty a kluby, FAČR popírá. „V první řadě je nutné si srovnat priority a uvědomit si, že úkolem nemá být bezduché vymáhání zaměstnaneckého poměru, ale ochrana práv hráče. Orodování ze strany UEFA je takový český přelud, který se zde snaží některé skupiny stále opakovat, ale není to pravdou. UEFA vyžaduje aplikaci robustního systému opatření, jak mají smlouvy vypadat, ty naše země splňuje už přes pět let. Úkol ochránit hráče namísto hysterického prosazování pracovních smluv začal být prioritní i pro UEFA. Pokud země splňuje standardy pro profi smlouvy, je UEFA spokojená,“ sdělil Seznam Zprávám Jan Pauly, generální sekretář Fotbalové asociace České republiky.

Daným tématem se již několik let zabývá i stát. Ke změně pracovněprávních poměrů ale nedošlo a systém je již roky stejný. „Především je to liknavým přístupem zákonodárce, který se snaží tuto oblast zregulovat již dvacet let a stále neúspěšně. Zčásti je tomu tak proto, že jsme jako jedni z mála nepodlehli všeobecné evropské panice a lacinému pozlátku v podobě všeobecně přeceňovaných schopností zaměstnaneckého poměru a naopak díky našim pravidlům stále držíme vysoký standard našich smluv. Dokud nepřijde změna právní úpravy, je fotbalová úprava tou nejbezpečnější ochranou v zemi, co může profesionální sportovec dostat,“ prohlásil generální sekretář FAČR.

Systém nedělá rozdíl mezi domácími hráči a posily klubů ze zahraničí. I cizinci si tak po přestupu musí v Česku založit živnost, čemuž se velice divili například bývalí hráči pražské Sparty Jonathan Biabiany a Georges Mandjeck.

„Profesionální hráčská smlouva mezi klubem a hráčem se téměř bez výjimky v Česku uzavírá ve vztahu klub a OSVČ, bez ohledu na hráčovu národnost. Je pak smutné, když hráči přicházející z Afriky a jejich agenti ze západních vyspělých zemí jsou překvapeni, jaké zpátečnické poměry u nás vládnou,“ vysvětlila předsedkyně ČAFH.

Názor hráčů je ale dle Jana Paulyho zkreslený. Fotbalisté si podle něho neuvědomují, že zaměstnanecký poměr má oproti stávajícímu systému řadu nevýhod. „Často se setkávám s názorem hráčů, kteří si pracovní poměry představují jako jakousi zemi zaslíbenou. Snažím se jim vždy vysvětlit, že je čeká akorát nižší částka na účtu kvůli vyššímu zdanění, které změna přinese. Když přijdou na trénink pod vlivem, pracovní smlouva to nezachrání, když klub nebude mít peníze, za pracovní smlouvu se chleba nekoupí. Důležité je si zkontrolovat, aby smlouva měla všechny náležitosti, které má mít. Kdysi jsem říkal, že být profi sportovcem je taková jízda na tygrovi, žádný pracovní poměr vás neochrání,“ řekl Seznam Zprávám generální sekretář FAČR.

„Ta správná otázka proto zní, v čem je zaměstnanecký poměr lepší? Více ochrany? Ne. Lepší podmínky? Právě naopak. Všichni musí počítat s tím, že při zavedení pracovního poměru půjdou mzdy hráčů dolů, a tím se staneme ekonomicky absolutně nekonkurenceschopní oproti okolním státům. Hráči budou utíkat do zahraničí, kde si ve 3. a 4. ligách vydělají víc,“ dodal Jan Pauly.

Podle Haindlové je ale taková výhoda pomíjivá, jelikož klade velké nároky na finanční gramotnost hráčů a systém se je nesnaží oproti tomu v zahraničí zajistit do budoucna. „Tato výhoda má své jednoznačné úskalí. Klade vysoké nároky na finanční gramotnost hráčů samotných, odpovědnost za daňové a zdravotní odvody je na nich. Ve státech, kde jsou hráči zaměstnanci, je standardem kolektivní smlouva, často i povinné odvody do důchodového fondu, které hráčům zajišťují rozložení příjmů a stabilitu ve formě příjmů i po skončení aktivní kariéry. To v ČR bohužel není,“ vysvětlila uznávaná česká sportovní právnička.

Důvod, proč se v českém prostředí ještě nepřešlo k zaměstnaneckým smlouvám, je podle Haindlové zřejmý. „Přístup FAČR a postoj klubů je jednoznačně tím největším důvodem, proč ke změně zatím nedošlo. Přenesení odpovědnosti na hráče je však dlouhodobě neudržitelné. Zavedením zaměstnaneckých poměrů se ze začátku zvýší administrativní a daňové zatížení klubů, zároveň ale kluby začnou fungovat jako standardní obchodní společnosti. Věřím, že z dlouhodobého pohledu je to výherní situace pro všechny strany,“ uvedla česká právnička.

„Jsou to hráči, kteří fotbalový produkt vytvářejí, ale jejich pozice je na vztahovém žebříčku svaz–liga–klub–hráč vlastně úplně nejníže. Věřím, že se to změní a zvýrazněním pozice hráčů samotných dojde k vyvážení fotbalového prostředí celkově,“ řekla Seznam Zprávám Markéta Vochoska Haindlová, šéfka českých „fotbalových odborů“.

K vyvážení práv hráčů vůči ostatním stranám ale podle generálního sekretáře FAČR zavedení zaměstnaneckých poměrů neposlouží. „Jsou jenom tři možnosti. Buď se udělá ze sportovce podnikatel podle zvláštního zákona (o sportu), nebo se přidá nová úprava profi sportovce do zákoníku práce, nebo zůstane status quo, tedy úprava přímo sportovním prostředím. Osobně se kloním k variantě zákona o sportu. Ta je nejvhodnější pro všechny.“

„Není to o boji dobra se zlem, je to jednoduše o tom, že aplikovat dnešní podobu zákoníku práce je znásilňování práva za bílého dne. Když to přeženu, představte si, že by se klub rozhodl hrát na tři beky místo čtyř, takže by dal výpověď jednomu obránci z důvodu zrušení pracovní pozice,“ dodal Jan Pauly.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované