Glosa: Kamarádi, co nás vytáhnou z maléru, nerostou na stromech

Česko zkouší, jestli s ním má stará evropská parta pořád dostatek trpělivosti.

Česko do Bruselu neposlalo slíbený finanční díl na vývoj vakcíny. To stejné Česko, které díky společnému nákupu a distribuci vakcín vůbec nějaké očkování může organizovat. To stejné Česko, které si nechá od svých unijních partnerů poslat dávky navíc, protože je v pekelně bahnité situaci.

Pojďme si to říct trochu jinak. Ukážeme si to na jednoduché analogii: představte si, že máte partu kamarádů…

Takovou tu větší partu, ve které třeba nemáte s každým ty nejužší vztahy. Ale víte, že je to skupina lidí, se kterou vymýšlíte výlety, konzultujete s nimi svoje byznys nebo jiné plány nebo se společně skládáte na narozeninové dárky. Jsou to také kamarádi, kteří vás přijedou rozveselit, když se vám něco nepovede v práci nebo se pohádáte s rodinou.

No a teď si představte, že mezi nimi je jeden člověk, který slíbí, že přispěje kamarádovi na dárek, ale svůj díl nikdy nepošle. Co víc, trochu ho omrzí dlouholetí přátelé a začne chodit na divoké večírky s úplně jinou partou. Jednoho večera to ale trochu přežene a zůstane sám trčet bez peněz a unavený na kraji města. Zavolá svým starým známým a prosí je o pomoc.

Co byste udělali s takovým kamarádem? Jasně, pokud máte dobré srdce, pomůžete mu. Vašemu vztahu to ale ublíží.

Asi tak nějak aktuálně vidím pozici České republiky v Evropské unii. Unijní „kámoši“ s námi zatím mají trpělivost. Jeli nás vyzvednout v noci na předměstí, nechali nás přespat a ráno udělali palačinky. Víckrát se to ale opakovat nemusí, protože si také mohou uvědomit, že jsme pro ně dost toxičtí a že s námi nechtějí mít nic společného.

To všechno ve chvíli, kdy už za rok a pár měsíců máme převzít předsednictví Evropské unie a určovat evropskou agendu. Může nás po tom všem ještě někdo respektovat? Ano. Ale teď hned se musíme začít chovat jako dospělá a slušně vychovaná země, upéct buchtu, natrhat kytky a jít se slušně omluvit.