Hlavní obsah

Glosář Jaromíra Bosáka: Pražský bodový lockdown

Glosář Jaromíra Bosáka o prvních zápasech českých týmů v základní skupině Evropské ligy.

Reklama

23. 10. 2020 15:40

Zaplaťpánbůh za Liberec, musí si po včerejšku říkat český fotbalový fanda. Jediný Slovan totiž v prvním utkání skupiny EL dokázal vyhrát, Slavia vybouchla, Sparta proti sobě měla kvalitního soupeře a nepřízeň osudu.

Článek

I po zápasech proti Plzni a Slavii trvám na tom, že Hapoel Beer Ševa je podprůměrný evropský tým. Přesto to na přední česká mužstva stačí. Slávisté odlétali do Izraele jako favorit, vrací se s hodně hluboko sklopenými hlavami. Celkem k ničemu budou statistiky s naběhanými kilometry, počítají se góly.

Budu se opakovat, ale k atletické připravenosti a odvedené fyzické práci je nutné přidat i fotbalovost, technickou dovednost a především schopnost dát gól. Tohle červenobílým v současnosti velmi chybí. Stačí si vzpomenout na dvojzápas s Midtjyllandem. Jediný střelecký úspěch, atletiky hodně, fotbalu pomálu a konec snu o Lize Mistrů. Mimochodem, dánský mistr dostal ve středu čtyřku od Bergama…

Slávisté si vytvořili dost příležitostí na to, aby udělali s Hapoelem krátký proces už v prvním poločase. Jenže Traoré trefí z deseti metrů jen střed branky, Tecl pošle v brejku míč přesně tam, kde ho chce mít gólman Levita a v podobném duchu by se dalo dlouho pokračovat. Spolehlivý střelec prostě není k dispozici. Musa prakticky nebyl vidět, Tecl po třech brankách Českým Budějovicím zmizel v gólovém suterénu, Olayinka nemohl nastoupit, ale ani on se v minulých utkáních neukázal jako kanonýr, Kuchta poznává, že Slavia není Slovan.

Jasně, slávisté asi nekoupí Lewandowského nebo Ronalda, jenže on není k dispozici ani útočník druhého sledu. Někdo, kdo by v součtu ligy a pohárů dokázal nasázet, řekněme, dvacet gólů. Bez toho se na evropské úrovni uspět nedá. Stejně jako se hrou na mnoho doteků bez výraznějšího momentu překvapení.

Tím spíše, když se přidají hrůzostrašné chyby v obraně. Stejně jako v play-off Champions League. Pro centr před prvním gólem si měl dojít gólman Kolář. Staré fotbalové pravidlo říká, že hrát má v podobné situaci ten, kdo jde čelem proti míči. Navíc si stačilo křiknout a byl by klid. Jestli mohl Kolář vyběhnout na centr před druhou brankou, nechám k hodnocení odborníkům na hru brankářů.

K tomu nesmysl Hovorky v samotném závěru. To se špatně vyhrává. Přitom když vyrovnával v 75. minutě Provod, říkal jsem si – a myslím si, že každý, kdo zápas sledoval – že teď to přijde a sešívaní dají ještě dva góly. Mýliti se je lidské, ale bolí to. Hlavně slávisty. I já jsem viděl, že Slavia byla lepší, hráči Hapoelu ve druhém poločase sotva chodili, ale na to se historie ptát nebude. Body jsou fuč.

Sparťanský příběh také není veselý. Začal už před mnoha týdny postupným zraněním čtyř stoperů. A to máte nastoupit proti velmi, velmi dobrému mužstvu, které vede francouzskou ligu. Po prvních třech minutách si letenští museli připadat jako při jízdě na labutích na matějské pouti. Klidně mohli třikrát inkasovat. Ale postupem času se domácí uklidnili, nebáli se kombinovat a hru vyrovnávali. Načež přišla po chybě ve středu pole červená karta pro Krejčího.

Podle přísného výkladu pravidel si ji sudí Strukan obhájí. Ale dovolte pohled člověka, který hraje čtyřicet let (pochopitelně jen na regionální úrovni) stopera. Položení ruky na ruku soupeře rozhodně nestačí k tomu, aby útočník zvedl obě nohy nad zem, zlomil se v pase a srdceryvně padal na trávník. Na to jsem byl vždy alergický. David situaci jednoznačně přihrál a předvedl dle zmíněného rigidního výkladu pravidel ukázku nesportovního chování. Ale jak již bylo uvedeno, vyčítat odpískání volného přímého kopu chorvatskému sudímu nelze, Krejčí mu dal záminku.

Neudělení druhé žluté stoperu Botmanovi ovšem ano. Daleko důraznější faul – a nic. Přitom chycení protihráče rukama je ve fotbalové legislativě jednoznačně popsáno jako faul hodnocený žlutou kartou. S trochou ironie si za to, jak reagoval Strukan, mohou sparťané tak trochu i sami. V situaci, kdy hra pokračovala, měli asi hned míč poslat do autu. Místo toho se hrálo ještě dlouhou dobu do přerušení, rozhodčí dostal šanci vše si rozmyslet, což také učinil. Kdyby musel jednat krátce po Botmanově faulu, myslím si, že by žlutou vytáhl.

Těžko říci, jak by zápas vypadal ve formátu deset na deset. Je bez diskuse, že fotbalové mistrovství bylo jednoznačně na straně francouzského klubu. Rychlost, technika a pak ještě Yazici se svým hattrickem. Ale i tak se dá říci, že kromě samotného úvodu odehrála Sparta v oslabení velmi dobrý první poločas. Druhý už byl – i díky úbytku sil – ve znamení Lille. Marná sláva, on je přece jen jistý rozdíl vést českou a francouzskou ligu.

Hodně se bude diskutovat o tom, jestli měla penaltu kopat v závěru prvního poločasu i Sparta. Pohled na obrazovku mi nedává jistotu, zda se faul na Vindheima uskutečnil na čáře šestnáctky nebo vně pokutového území. Ale sudí na prvním dobrou ukázal na puntík, až po gestikulaci asistenta vytáhl místo činu o pár decimetrů před hranici velkého vápna. Spartě zkrátka nebylo přáno.

Dočkala se i vyrovnání, ale další minuty se už zase hrály podle francouzského scénáře. Nakonec z toho byla porážka o tři góly, což není dobré ani z pohledu skóre. Navíc příští týden bude v Miláně chybět další stoper Krejčí, což je zase starost navíc. Aspoň, že Lischka odvedl tentokráte velmi dobrou práci, snad bude mít na San Siru někoho z kolegů k ruce.

Třicet k sedmdesáti – takové bylo procento držení míče v utkání Liberec versus Gent. I s tím se dá vyhrát. Potřebujete k tomu tyto ingredience: neutuchající bojovnost, vynikající výkon gólmana Nguyena, porci štěstí při mnoha šancích soupeře, bezbřehou touhu něco dokázat, dokonalý kolektivní výkon, tvrdost v osobních soubojích, moře fyzické práce a běhání bez míče. A pak jsou z toho jediné české body v prvním kole.

Trenér belgického týmu de Decker má určitě pravdu v tom, že má v mužstvu mnoho hráčů, kteří jsou kvalitativně výše než liberečtí junáci. Jenže tento fakt ještě neznamená, že vyhrajete. Ostatně o tom by po včerejšku mohli slávisté vyprávět dlouhé hodiny. Slovan tři body doslova vydřel. Využil jednu z minima šancí a poté bránil a bránil. Skoro až hokejově. Když to nešlo jinak, práskli muži v modrých dresech míč na tribunu nebo ho odevzdali na polovinu soupeře a znovu sestavili obranné šiky. Účel světil prostředky.

I tak měl KAA Gent celou řadu šancí, ovšem Jaremčuk nebo Kleindienst si mohli dát soutěž, kdo zahodí větší příležitost. Defenzivní řada Liberce nehrála úplně bez chyb, objevilo se v ní dost okének, ale většinou následoval skok některého ze slovanistů do střely z kopaček soupeře.

Možná překvapilo, že nová akvizice Michal Sadílek nastoupil až v průběhu druhého poločasu, ale bylo vidět, že Pavel Hoftych dobře ví, co dělá. Nebyl to zápas, při němž si pomlaskáváte nad tím, jaké krásné akce vám borci servírují do obýváku, jak dokážou kombinovat a dokonale ovládat míč. Ale mužného odéru těžce pracujících chlapů nabídl víc než dost.

Je ve hvězdách, jak by vystoupení tří českých zástupců dopadlo, kdyby se mohla hrát česká liga. Tohle je velké znevýhodnění (kromě Beer Ševy, která také nemohla hrát domácí soutěž). Pravděpodobné je, že by pražské týmy i ten liberecký vypadaly poněkud lépe. Nerozehranost byla hlavně v úvodech utkání poměrně zřetelná. Minimálně do dalšího kola evropské ligy se v českých luzích a hájích bohužel nic nezmění. Není co závidět. A přitom by body byly tolik potřebné.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené