Hlavní obsah

Historik: Covid tu způsobil polovinu ztrát co španělská chřipka

Foto: wikimedia

Nemocnice za časů španělské chřipky.

Reklama

26. 2. 15:07

Dopad covidu-19 v Česku je nyní zhruba v polovině ztrát na životech, které Československu způsobila španělská chřipka.

Článek

Je pravděpodobné, že úmrtí předčí i počty československých vojáků, kteří zahynuli na frontách druhé světové války. Dnes to řekl historik Rudolf Kučera z Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR. K dnešnímu dni v Česku s covidem-19 zemřelo 19 999 lidí.

„Srovnávání prostých čísel napříč historickými epochami je problematické,“ upozornil Kučera. „Každopádně ale platí, že v porovnání s okolním světem vycházeli Češi z katastrof 20. století zpravidla dobře. Počty obětí válek a epidemií se české země nikdy neřadily mezi nejvíce postižené. Mnoho současných údajů ale ukazuje, že covid-19 to výrazně změní. V důsledku nejrůznějších selhání bude Česká republika dost možná odstrašujícím příkladem v budoucích učebnicích dějepisu,“ řekl historik.

Podle Kučery na španělskou chřipku zemřelo mezi lety 1918 až 1920 v Československu, kde tehdy žilo 13,5 milionu lidí, odhadem 50 000 obyvatel. „Tedy asi necelá 0,4 procenta celkového počtu. Dnešních 20 000 mrtvých je zhruba 0,2 procenta současného počtu obyvatel České republiky. Čistě matematicky tak covid-19 už způsobil více než poloviční ztráty,“ uvedl historik. „Pokud by křivka mrtvých v následujících měsících neklesala, můžeme se velmi rychle dostat i na obdobné hodnoty,“ dodal.

Připomněl i druhou světovou válku. „Během šesti let druhé světové války zemřelo na frontách zhruba 25 000 československých vojáků. Bohužel je velmi pravděpodobné, že covid-19 toto číslo předčí, a to v mnohem kratším čase, než bylo šest let válčení,“ podotkl historik.

Zdůraznil ale, že ve srovnání s obdobím španělské chřipky je úroveň současné klinické praxe naprosto jiná. „Tehdejší lékaři nedisponovali plicními ventilátory, přístroji ECMO nebo moderními antivirotiky. Odlišná je ale situace v prevenci přenosu. Tam jsme na tom možná dokonce hůře,“ poznamenal.

Kučera také odkázal na americkou historičku Jeanne Kisackyovou, která podle něj nedávno upozornila, že po druhé světové válce lidé v podstatě „zapomněli“ na nebezpečí nákazy přenášené vzduchem.

„Takto přenášené smrtelné nemoci, jako například tuberkulózu, jsme takřka vyhubili očkováním nebo antibiotiky. Před objevem mikrobů na konci 19. století medicína věřila, že řada nemocí vzniká ze špatného vzduchu a pro jejich léčbu a prevenci je proto nutné zajistit jeho dostatečnou výměnu,“ podotkl historik. Uzavřená prostranství tak podle něj byla projektována s tímto ohledem a v kancelářích či továrnách bývala otevíratelná okna či větrací šachty.

„Dnešní uzavřené prostory toto již dávno nezohledňují,“ podotkl historik. „Ostatně mezi dnešními preventivními opatřeními není časté větrání ani zdaleka zmiňováno tak často jako roušky, rozestupy a čisté ruce. Smrtelným infekcím přenášeným vzduchem jsme naprosto odvykli,“ dodal Kučera.

Španělská chřipka

Španělská chřipka je označení celosvětové chřipkové pandemie, která probíhala přibližně dva roky, a to v letech 1918–1920. Způsobil ji virus chřipky A subtyp H1N1. Úmrtnost pandemie je odhadována na 1 až 5 % celkové populace, počet obětí se udává mezi 17 a 50, možná až 100 miliony, odpovídající 3 % až 10 % (možná až 20 %) z nakažených lidí (tzv. smrtnost). Celkově šlo o jednu z nejsmrtonosnějších epidemii v dějinách lidstva.

Španělskou chřipkou nebylo nejvíce zasažené Španělsko, ani nebylo státem původu této nemoci. Epidemie se stala známá jako španělská chřipka, jelikož ostatní státy nacházející se ve válečném stavu zmínky o nemoci cenzurovaly, zatímco neutrální Španělsko k tomu nemělo důvod a o chorobě rozsáhle informovalo. Vypadalo to pak, že Španělsko je mnohem více zasaženo. Virus zřejmě začal napadat lidi už koncem roku 1917, kdy se v Číně objevily první případy nemoci, avšak epidemie jako taková vypukla v březnu 1918 v americkém vojenském výcvikovém táboře Camp Funston v Kansasu a odtud se rychle rozšířila především na fronty a do míst koncentrace vojáků, kteří ji přenášeli dále. Tato první vlna byla relativně málo smrtící. Nejničivější byla druhá vlna, která proběhla na podzim a začátkem zimy 1918 a zasáhla větší část světa. Třetí vlna začala v lednu 1919 v Austrálii a na jaře se rozšířila do dalších zemí především v Americe a Evropě. Poslední lokálně více omezená čtvrtá vlna dozněla v dubnu 1920. Virus následně zmutoval a stal se podstatně méně smrtícím.

Zdroj: wiki

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované