Hlavní obsah

Horké britské léto. Zemi hrozí vážné nepokoje

Jiří Hošek
zástupce šéfredaktora
Foto: Profimedia.cz

Požár při velkých nepokojích v severolondýnské čtvrti Tottenham v srpnu 2011.

Reklama

12. 6. 2020 16:45

Protesty proti rasismu, střety s policií, bitky s přívrženci krajní pravice. Tak by to o nadcházejícím víkendu mohlo vypadat v Londýně a možná i dalších britských městech. Nakročeno je ale k nepokojům mnohem větších rozměrů.

Článek

Dopady brexitu, jedna z nejhorších situací ohledně šíření koronaviru s vysokým počtem mrtvých, dvacetiprocentní propad ekonomiky za měsíc duben a po Spojených státech druhé největší protesty proti rasismu. Kombinace problémů, kterým aktuálně Velká Británie čelí, může být sotva výbušnější. Stačí jedna, třebas nenápadná jiskra, a můžete být svědky nevídané erupce násilností v britských ulicích. Leccos tomu nasvědčuje.

Už tento víkend by mohl být kritický. Politici, včetně londýnského starosty Sadiqa Khana demonstranty vyzývají, aby nejen kvůli pokračujícímu šíření nemoci covid-19 zůstali doma. Do ulic se přitom chystají jak lidé protestující proti rasismu ve společnosti, včetně té britské, tak přívrženci krajní pravice, včetně mytizovaného Tommyho Robinsona. Ale horko nemusí být jen kvůli potenciálním střetům těchto dvou táborů.

Zcela zásadní je v této době zjitřených emocí přístup a styl komunikace úřadů a policie. Čekal bych spíš snahu napětí deeskalovat. Místo toho to ale vypadá, že základním pilířem je prvek odstrašení. Ministři spravedlnosti a vnitra slibují případným výtržníkům tzv. 24hodinovou spravedlnost, to znamená uvěznění vandalů nebo těch, kteří by si troufli na policisty, během jednoho dne od jejich zatčení.

Soudy pojedou téměř nonstop, aby tento režim „zrychlené spravedlnosti“ zvládly. Zároveň se zvažuje, že by se třeba za napadení členů záchranných složek ukládaly dvakrát tak přísné tresty.

Velmi podobný model použily úřady i při posledních velkých nepokojích, které propukly v létě 2011 v severolondýnském Tottenhamu. Ty rozpoutal zákrok policistů, kteří použili zbraň a zastřelili ozbrojeného černocha Marka Duggana. Porota mnohem později v poměru hlasů 8:2 usoudila, že zabití Duggana nebylo protiprávní. Nejen v Londýně, ale i v dalších městech hořela auta, docházelo k rabování a k útokům na strážce zákona.

Obávám se, že léto 2020 může přinést velmi podobné, ne-li horší obrázky. Frustrace černošského obyvatelstva hustě osídlených předměstí anglických měst se dá ze sociálních sítí snadno vyčíst. Bohužel část radikálů se ve světle posledního vývoje cítí natolik silná v kramflecích, že má nejspíš dojem, že může vyjít do ulic si beztrestně „bouchnout“, včetně právě policejních cílů.

I když jsou britští policisté asi tak tisíckrát empatičtější, než jaký je průměr u jejich zaoceánských kolegů, také oni byli v posledních letech popotahováni kvůli uplatňované taktice namátkových pouličních prohlídek, které se většinou prováděly u černošských mladíků. Tuhle praxi si obyvatelé afrokaribského původu dobře pamatují a považují ji za důkaz toho, že jsou ve Spojeném království občany druhé kategorie a že je nejvyšší čas s tím něco udělat.

Aby toho nebylo málo, současná snaha protestujících vnímat mnohem kritičtěji otrokářskou, koloniální a někdy otevřeně rasistickou část britské historie, jde přímo proti pocitům řady jejich spoluobčanů, kteří ze slavné minulosti své vlasti, tedy z dob, kdy Británie byla královnou všech moří a nad impériem slunce nezapadalo, čerpají značnou část svého sebevědomí. Důraz na britství, které podle mínění těchto obyvatel začalo ve světle nekontrolovaného přistěhovalectví atrofovat, ostatně představuje jeden z nejvýznamnějších pilířů brexitu.

Myslíte si, že tito lidé přijmou bez mrknutí oka mnohem kritičtější pohled protestujících v ulicích na Jamese Cooka, královnu Viktorii a Winstona Churchilla, jehož očištěnou sochu ve Westminsteru pracovníci městských služeb v obavách z víkendových událostí zcela zakryli, což mimochodem naštvalo Borise Johnsona?! Řada z nich to může považovat za útok na základní principy, historické ideály, kolem nichž má vystavěné své nacionalistické vidění světa. A to není něco, čeho by se člověk vzdal bez boje.

Jít cestou tvrdého vymáhání „Law and Order“, práva a pořádku, sice tenhle tábor potěší a vládnoucí Konzervativní straně možná o pár procentních bodů vylepší rating povadlý dosti zpackaným, až diletantským bojem kabinetu proti šíření koronaviru. Přílišná demonstrace síly mi ale v současné situaci nepřijde jako dobrý nápad, jakkoli uznávám, že stát nesmí přestat plnit svou funkci, policie nemůže vyklidit ulice a přihlížet anarchii a rabování.

Všeobecně uspokojivé řešení neexistuje, a pokud existovalo, je na něj dávno pozdě. Velká Británie se stala bojištěm. Doufejme, že nějakou dobu jen názorovým a hodnotovým.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované