Hlavní obsah

Jak nákaza projde Českem? A kteří lidé se musí chránit? Odpovědi imunoložky

Blanka Říhová byla hostem speciální Výzvy Seznam Zpráv. (Video: Seznam Zprávy)

 

Reklama

10. 4. 2020 7:30

Má stát koronavirus skutečně pod kontrolou? A jak by mělo vypadat promoření populace, o kterém se tolik mluví? Hostem Výzvy Seznam Zpráv byla vědkyně a profesorka imunologie Blanka Říhová. Přečtěte si její nejdůležitější odpovědi.

Článek

Nouzový stav potrvá nejméně do konce dubna. Podle křivky nakažených, která je nižší než v jiných evropských zemích, to vypadá, že česká vláda zasáhla poměrně včas. Když se na ta čísla podíváte, pochválila byste vládu za ten přístup?

Pochválila. Já si myslím, že skutečně začali včas, brzo, a dokonce i roušky jsme začali nosit dřív než ostatní. Já jsem teď zaznamenala, že třeba Švédsko teprve nyní uvažuje o rouškách. Izrael, jestli se nepletu, je začal dneska nosit. Myslím si, že to má smysl a že ta dobrá čísla, která teď vidíme, jsou výsledkem snahy vlády a celého krizového štábu.

A jakou radu byste teď dala krizovému štábu a vládě? Vypadá to, že se možná začneme vracet zpátky k normálnímu životu. Mluví se o promoření. Řada lidí se toho zalekla.

My to tady zvládneme, když se budeme řídit radami, které dostáváme. To znamená, že si necháme roušky. Pokud to bude nezbytné, tak pojedeme samozřejmě do práce a nakoupíme nezbytné věci jako léky, drogerii. Teď se otevřely další obchody před Velikonocemi, aby si lidé mohli nakoupit třeba i něco pro zahrádky. Já si myslím, že je potřeba zbytečně se nevystavovat případné infekci.

To znamená dál dodržovat ta pravidla, ale už můžeme opustit postupně domov, dojít si nakoupit i do jiných obchodů než pro základní věci jako potraviny, drogerie a léky?

Nejenom to. Já si myslím, že pro řadu rodin s dětmi není úplně jednoduché děti udržet jen v dosahu, já nevím, 100 metrů. Takže jít do lesa, jít s nimi na výlet, jít si zasportovat, to je povoleno. Ode dneška i na nějaká sportoviště, to se mi zdá úplně fantastické.

Pojďme na první divácký dotaz. Ptá se František Kalenský: „Který přístup se vám líbí více? Britský, švédský, liberální, tedy chodit si bez roušek, dělejte si, co chcete do pár prvních tisíc mrtvých, než to bude politicky neprůchodné. Nebo ten náš? Nebo čínský? Tedy ochrana životů i za relativně vysokých ztrát pro státní kasu.“

Mně se z toho dotazu líbí ten náš, protože ten britský, snad víme všichni, že to nebylo úplně nejšťastnější řešení, i když ta vůle byla jistě dobrá. Švédové vlastně začínají teď, tak úplně nevíme, jak to bude. Ochrana životů za vysokých, relativně vysokých ztrát pro státní kasu, to snad také není úplně nezbytné.

Blanka Říhová

Vědkyně a imunoložka. Je profesorkou imunologie na Univerzitě Karlově v Praze a mimořádnou profesorkou farmacie a farmaceutické chemie na University of Utah, Salt Lake City, USA. V letech 2000 až 2007 byla ředitelkou Mikrobiologického ústavu AV ČR. Působí jako předsedkyně Učené společnosti, která sdružuje významné vědce působící na českém území. Je autorkou nebo spoluautorkou více než 250 vědeckých článků.

Jak na promoření?

Pojďme na další divácký dotaz, tentokrát se ptá Michaela Kudláčková: „Dobrý den, pořád si neumím představit, jak by vypadalo bezpečné promoření. Kdo by ho řídil a co lidé se skrytými vadami, astmatici. Kolik by bylo předpokládaných obětí?“

Já jsem se toho slovo promoření také na první moment trošku lekla a říkám si: „Jejda, to nevypadá dobře.“ A když jsem si to nechala projít hlavou, tak jsem došla k názoru, že vlastně termín promoření, který profesor Roman Prymula použil, je de facto pomalé uvolňování z toho striktního zákazu vycházení. Zrátka malé vystavení viru, taková malá vakcinace. Čili tady jsou nějaké příkazy a nějaká doporučení. Ty příkazy jsou rukavice, rouška a vycházejte jenom, pokud je nezbytné. To povolení je: Vycházejte vy, kdo si myslíte, že jste zdraví lidé, mladí lidé, i staří lidé, kteří ale nemají další zdravotní problémy. To znamená, když jsou to astmatici nebo lidé s oslabeným imunitním systémem nebo třeba lidé po transplantacích. To bude jejich odpovědnost, jak moc budou chodit ven, jak moc se budou exponovat, protože si musí být vědomi toho, že i když máme roušky, že přece jenom určité množství toho viru v prostředí, které je infikované, existuje.

Vy říkáte sama, že jste se lekla výrazu promoření. Asi jste nebyla sama. Nevytváří vláda zbytečně paniku, když lidé slyší promoření, a najednou se začnou bát, že je tady někdo vystaví obrovskému množství viru a bude se ve velkém umírat?

Ano, souhlasím s vámi, že možná diplomatičtější způsob poukázání na to, že spíš uvolňujeme ten režim než slovo promoření. Já jsem se ho také lekla, ale chyby se stávají.

Očekáváte tedy, že s tím virem se všichni postupně setkáme?

Já si myslím, že většina. Ač si to neradi připouštíme, tak si myslím, že většina z nás se dřív nebo později s tím virem setká, ale většina z nás to buď přejde, že nebude mít žádné příznaky nebo že bude mít nějakou tu „rýmičku“, „kašlíček“, ale nebudou to ty velmi nepříznivé příznaky.

Řada lidí se bojí toho, aby se vir nedostal mimo kontrolu státu, aby nezačalo řekněme „živelné“ promoření. Umí tohle stát ohlídat?

To je těžká otázka. Já bych řekla, že se snad stát snaží. Náš stát, stejně jako každý jiný stát na světě, se snaží pokud možno nevystavovat populaci příliš intenzivním nákazám. To je důvod těch roušek, to je ten důvod vycházení. To je ten důvod, aby se v obchodech stálo dva metry od sebe.

Kdo je rizikový? A jak se chránit?

Jak se chránit diváky hodně trápí. Třeba Jana Kulhánková se ptá: „Dobrý den, paní doktorko, jsem učitelka mateřské školy a spadám již do kategorie 60+. Takových nás je pravděpodobně mnoho. Kdo tuto profesi zná, pochopí mé neblahé duševní rozpoložení. Měla byste radu pro kantory, kteří budou zanedlouho stát v 1. linii a navíc spadají do ohrožené skupiny? Pro nás může být promořování společnosti fatální. Je vůbec možné se nějak chránit?“

Tahle skupina je na tom zatím jako normální občané, protože mateřské školy jsou zavřené, stejně jako všechny školy. Oni se mohou ochránit, zas tím jediným způsobem, že budou mít roušky. Ale mateřské školy budou otevřeny asi za měsíc, možná za šest neděl, možná až po prázdninách. Tak do té doby by paní učitelka, která je v té kategorii 60+, měla chodit víc ven, chránit se rukavicemi, rouškou a snažit se získat takovou tu, řekla bych, bazální imunitu vůči tomu viru. My se tomu nevyhneme. A jestliže ji bude mít a bude mít ochranné pomůcky, tak by se mohla ochránit. Věřím tomu.

Anna Nováková se ptá: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda plánované promoření obyvatel covid-19 neohrozí ve větší míře těhotné ženy?“

U těch těhotných žen je to samozřejmě složitější situace a asi by vám více poradil porodník, protože u těhotné ženy imunitní systém prochází docela velkými vlnami. On se určitým způsobem musí přizpůsobovat tomu takzvaně cizímu tělesu, to znamená miminku. Těhotné ženy se určitě mají chránit víc a dávat na sebe pozor. Ale nevidím v tom nějaký zásadní problém.

Otázka od pana Rajece: „Dobrý den, mám autoimunitní onemocnění štítné žlázy, je mi 60 let, patřím do rizikové skupiny?“

Určitě, je to autoimunitní onemocnění, to znamená, že to už samo o sobě mluví o tom, že kontrola toho imunitního systému je trošičku změněná. Čili tam bych se považovala za ohroženou skupinu. Ale zase, když tu mluvíme o ohrožených skupinách, tak je namístě být opatrný, ale určitě není namístě být v panice a speciálně u štítné žlázy. Tím trpí vcelku velké procento populace.

Otázek na rizikové skupiny bylo více. Dá se nějakým způsobem generálně určit, kdo do těch rizikových skupin patří a kdo ne? Lze jim dát nějakou zásadní radu? Vy říkáte být v klidu a být na sebe opatrnější, procházet se venku, zvýšit příjem vitamínů.

Tak, udává se věk nad 65, ale je to více u seniorů, kteří trpí dalšími chorobami. Když netrpí, nemají další problémy, taky bych to nepřeceňovala. Kdo na sebe určitě musí dát pozor, jsou lidé, kteří jsou na nějaké stabilní medikaci, to znamená s problematickou štítnou žlázou, vysokým tlakem, diabetem a podobně. To je určitě skupina lidí, kteří mohou být mladší, ale zase také to nepovažuji za žádnou tragédii.

Dá se virus zastavit?

Zbavíme se vůbec koronaviru, nebo se s ním už musíme naučit žít?

Koronavirus tady určitě bude, ten nezmizí. On už tady byl a zase se to uklidní, zůstane v některých lidech, kteří nebudou mít žádné symptomy, přesto budou možná mít ten virus, možná zůstane ve zvířatech. A musíme počítat s tím, že čas od času může dojít k nějakému nárůstu, k nějaké epidemii. Ale myslím si, že pokud by došlo k ještě jedné epidemii, tak se s tím popasujeme mnohem lépe. Protože, všimněte si, Tchaj-wan, který má zkušenosti se SARS z roku 2003, tak se s tím popasoval velmi dobře. Čili ty určité zkušenosti v nás zůstanou.

Jaroslav Wollmann se ptá: „Jak dlouho může takové promořování společnosti trvat?“

Promoření může trvat samozřejmě měsíce. To může trvat 1, 2 měsíce. Možná déle.

Kolik procent populace by se mělo ideálně promořit, aby se virus už tak rychle nešířil?

Já použiji čísla vědců a z internetu. 70 % populace.

Paní Hana se ptá: „Jaká je jistota získání imunity? Když přicházejí informace, že i uzdravení lidé opět onemocní a poté umírají.“

Myslím si, že na nějakou studii je ještě brzo. Opravdu seriózní studie se objeví za 4, 5 měsíců. Jestli můžu, tak použiji z laboratoře příklad. My, když v laboratoři máme myšky a dám jim tisíc velmi agresivně rostoucích nádorových buněk, tak ta myška si tisíce buněk, možná desetitisíce buněk, vůbec nevšimne. Ten imunitní systém si s tím poradí. Ale když jí dám milion, tak pravděpodobně zahyne. Čili to je to samé. To znamená, my se máme vystavit jakési náloži toho viru tak, že budeme chodit po ulici, budou otevřené víc obchody, dostanete se do styku s někým, kdo bude prskat, třeba i přes tu roušku, tak dostanete určitý antigenní impulz pro imunitní systém, ale nebude příliš velký a váš imunitní systém si s tím poradí. Takže vy se imunizujete. Ideální by bylo, kdyby se všichni lidé mohli nechat testovat na protilátky, ale je nás 10 milionů.

Kdy bude vakcína a účinný lék?

Virus se někdy porovnává i s chřipkou. Z hlediska smrtnosti, nakažených. Je tohle porovnávání podle vás namístě?

Já bych to teď úplně nesrovnávala. Samozřejmě, je namístě to srovnat s chřipkou, ale chřipka, byť máme epidemie, nikdy není tak dramatická, jako je dramatické tohle onemocnění. Uvidíme, jak se ti lidé uzdraví, nebo kolik budeme mít takových, kteří se uzdraví, a budou-li vystaveni infekci, onemocní znovu. To vlastně dneska nikdo neví. Každý si myslí, že když někdo prodělá to onemocnění a bude mít protilátky, že by měl být odolný. Mluvilo se o dvou letech odolnosti. Ale já myslím, že pozitivně to nikdo neví.

A jak je to s vakcínou? Přední americký imunolog, který radí Bílému domu, Anthony Fauci, mluví o tom, že vytvořit vakcínu bude trvat rok, rok a půl. Proč tak dlouho?

Podívejte se, určitě teď řada firem vyrábí vakcíny a snaží se co nejrychleji vyrobit účinnou vakcínu. Ale ono to s těmi vakcínami také není zas tak jednoduché. Protože první krok, který farmaceutická firma udělá, je, že vyrobí nějaký antigen. Prostě nějaký oslabený virus nebo něco takového, dejme tomu. Vyzkouší to u myšek. Zjistí, že se tam tvoří protilátky. Ale je třeba říct, že vytvoření protilátek ještě neznamená protektivní ochranu.

Když se podíváme na možné léky. Jako velký favorit se jevil remdesivir, který vyrábí americká společnost. Dostal ho v Česku zatím jeden pacient, který byl v nejtěžším stavu. Jeho stav se zlepšil, nicméně lékaři mírní optimismus, že to nemuselo být díky remdesiviru. Jak vy se díváte na tento lék? Je to skutečně favorit?

Všichni na něj sází, protože byl vyvinut vůči ebole, a proto se předpokládá, že bude fungovat na podobné typy virů. Jenomže oni musí ještě udělat řadu dalších testů, aby zjistili, jestli, když se to podá například 10 tisícům lidí, tak tam nebudou vedlejší účinky, které mohou být někdy velmi závažné. To oni nevědí. Zatím je to ale jediné antivirotikum, jež skutečně inhibuje replikaci dělení viru uvnitř buňky. Ale na internetu můžete najít i další léky, které se zkouší. Dokonce jsem četla, že v Izraeli použili lék, jenž by se měl používat proti nádorům. Takže léků je dost a teprve se zjišťuje, jak na koho působí.

Tam mířila i další otázka od pana Matějky, který se ptá, jestli je problém počkat pár měsíců a dodržovat základní opatření, než bude účinný lék, vakcína a až pak začít plošně promořovat? To by tedy znamenalo čekat možná více než rok.

To je otázka na ekonomy. Problém je v tom, že když všichni pravidla dodržují a je vidět, že nákaza se skutečně zpomalila a není to tak dramatické, tak se ale zarazila ekonomická produkce malých, drobných, středních živnostníků i řady firem. Ono čekat několik měsíců by mohlo znamenat, že ekonomika se tak poškodí, že nastartovat ji by byl problém. Čili určitě tady krizový štáb a lidé, kteří tomu opravdu rozumí a jsou v centru informací, váhají. Jsou to takové váhy. Nechat částečně promořovat a pouštět částečně ekonomiku, abychom potom na tom nebyli daleko hůř, než jsme teď.

K tomu se ptá Štěpánka Kupcová: „Nebylo by vhodnější při uvolňování opatření otevírat nejdříve spíše velké obchody a pak až malé? Je zde daleko snazší dodržovat odstupy a regulovat množství lidí v obchodě. V malých obchodech není někdy ani možné dodržet dvoumetrový odstup.“

Souhlasím s divačkou, že u velkých obchodů udržovat dvoumetrové vzdálenosti je mnohem snazší. Já si myslím, že snaha otvírat malé obchody je snaha nenechat padnout živnostníky, protože je to pro ně někdy jediný zdroj peněz. A je tady taková důvěra, že tam opravdu půjde jen jeden člověk a ostatní budou venku. Chápu, že to není úplně pohodlné. Ale považuji to za pomocnou ruku živnostníkům.

A lidem vzkážeme, aby byli ohleduplní a opatrní a dodržovali pravidla?

Aby dodržovali pravidla. Nosili roušky a dodržovali dvoumetrový odstup.

Následky onemocnění zatím přesně neznáme

Dotaz z Facebooku: „Dobrý den, všude se dočítám, jaké následky má koronavirus pro pacienty v nemocnicích, napadené až zdevastované plíce, slezina, ledviny, nervové buňky a podobně. Ale nikde jsem nenašla jedinou zmínku o tom, jaké následky mohou mít pacienti, kteří se léčí doma s lehčí formou. Mohou mít do budoucna zaděláno na zdravotní potíže?“

To je samozřejmě rozumný dotaz. To se nedá úplně vyloučit. Ale pacienti, kteří jsou v nemocnicích a jsou v tom vážném stavu, tak opravdu mají multiorgánové problémy a selhání. U těch lehčích forem se předpokládá, že tam bude nějaký lehčí zánět plic, nosohltanu, a myslím si, že lehčí forma nenapadá ostatní orgány. Možné další zdravotní potíže se těžko odhadují, ale myslím si, že spíše nehrozí.

Paní Božena se ptá: „Mám autoimunitní onemocnění, denně užívám Plaquenil, který se testuje při léčbě koronaviru. Jsem díky tomuto léku vůči viru imunní?“

Imunní není. Tenhle lék se v podstatě používá proto, aby se zmírňovala nadměrná agresivní a nebezpečná reakce imunitního systému. Má pouze regulovanou imunitní odpověď.

E-mail od paní Stuchlíkové: „Mám dotaz zasloužilé matky. Dala byste v této době očkovat dítě?“

Já bych se asi v tomhle momentě očkování přece jenom na dobu toho měsíce, měsíce a půl vyhnula. Ale nemyslím si, že očkování by mělo mít špatný vliv nebo by zhoršovalo průběh infekcí koronavirem. Asi bych nevystavovala dítě zbytečně dvěma typům možné infekce, ale myslím si, že v zásadě očkování, pokud je pro něj důvod, by nemělo ovlivňovat reakci na možný koronavirus.

Kdy sundáme roušky? Možná v červnu

Jak vy osobně vůbec vývoj celé situace vidíte? Můžeme se spolehnout na změnu s teplým počasím, nebo se budeme s virem potýkat déle?

Sluníčko a teplé počasí především už způsobuje to, že nám zlepšuje náladu. Lidé víc chodí ven, ale přitom řeší, zda se aktivity naplánované na následující období nezruší. Já ale myslím, že do poloviny června docela určitě budeme za vodou.

Budeme za vodou i tak, že nebudeme nosit roušky?

Ráda bych věřila, že roušky v červnu už nebudeme potřebovat.

A jaká je vaše závěrečná rada pro diváky jako imunoložky, přední kapacity?

Nepanikařte, buďte v klidu, situace je vážná, není tragická. Tak, jak to tady probíhá, se mi to zdá být velmi pohodové, velmi dobré. Čtete si, koukejte na televizi, poslouchejte muziku, jezte pomeranče, jezte kiwi, dobře se živte a buďte příjemní k těm ostatním.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:

Doporučované