Hlavní obsah

Japonci řeší problém. Sportovci zřejmě budou plavat v zapáchající vodě

Foto: Profimedia.cz

Olympiáda začne 23. července.

Reklama

14. 7. 17:12

Za méně než dva týdny se olympijští triatlonisté ponoří do Tokijského zálivu. Nakolik neatraktivní je tato představa, ví zejména místní. Navzdory měsícům snah o vyčištění voda v zálivu stále nepříjemně zapáchá.

Článek

Podle stránek organizačního výboru letošní olympiády je „futuristická krajina“ Tokia známá pro své pobřeží plné zářících mrakodrapů a slavný Duhový most. Už před přípravnou fází na olympijské hry se však začaly objevovat problémy s vodou omývající futuristické pobřeží.

Během Paratriathlonu v srpnu roku 2019 našli Japonci ve vodě bakterii E. coli v množství dvojnásobně převyšujícím limit stanovený Mezinárodní triatlonovou unií, nyní nazývanou World Triathlon. Plavecká část soutěže tak byla zrušena – podle jednoho ze sportovců zápach na místě „připomínal toaletu“, uvádí noviny Asahi. Od té doby se hostitelské město snaží podstupovat drastické kroky a pochroumaný obrázek si napravit.

Japonci tak do zálivu vysypali 22 200 metrů krychlových písku, aby vytvořili prostředí pro organismy schopné vodu čistit. Pro ochranu plavců před E. coli dále navrhli třívrstvé polyesterové sítě a vystavěli obrovské skladovací nádrže, které zachytávají vodu odtékající po povodních předtím, než se dostane zpátky do moře.

Koiči Jajima, ředitel divize plánování a propagace přípravné kanceláře olympijských a paralympijských her v Tokiu, uvedl, že síťový systém prochází testováním od roku 2018 a poskytne bezpečné prostředí pro pořádání her. I přesto se od zálivu v posledních týdnech line pronikavý zápach. „Jako místní bychom se o toto měli zajímat,“ uvádí pro SCMP Mariko Watanabe. Zápach odpadní vody v zálivu a kanálech ji trápí posledních šest let, kdy se k pobřeží přestěhovala. „Okolí vody by mělo být prostředím, kde si naše děti mohou bezpečně hrát.“

Někteří vědci se však obávají, že opatření navržená městem nestačí. Jukio Koibuči, bývalý docent na postgraduální škole Frontier Sciences na Tokijské univerzitě, vysvětluje, že navrhovaná opatření „příliv E. coli dostatečně nezastaví“, protože je oblast součástí přílivové řeky a bakterie by se mohly dostat pod síťové vrstvy.

Stoletá kanalizace

Problém světové metropole tkví v kanalizačním systému – Tokio nemá oddělené kanalizace pro dešťovou vodu a splašky. Odpadní vodu a splašky 30 milionů obyvatel v kombinaci s odtokem, který napájí sedm řek a desítky podzemních potoků a kanálů, tak musí Japonci před vypuštěním do zátoky čistit.

Tokio 2021 – speciál Seznam Zpráv

Foto: Jaroslav Gavenda, Seznam Zprávy

PROGRAM A VÝSLEDKY Dnes v Tokiu, Češi v akci, výsledky – ZDE

TOKIO Původní informace z Tokia, reportáže, profily vítězů – ZDE

Tokio často trápí tajfuny a extrémní deště způsobující povodně, na které bývá čistící systém krátký. Aby nedošlo k poškození systému povodňovou vodou během extrémních dešťů, bývá neupravená tekutina spláchnutá do zátoky přímo.

Stejně jako v případě jiných starých měst, jako je Londýn a New York, i Japonci stoky budovali více než století. „Kombinovaný kanalizační systém byl zaveden v Tokiu na počátku 20. století,“ uvedl Tateki Kanno, ředitel tokijské kanalizační pobočky.

Rychlý růst populace však zvýšil nátlak na schopnost města držet krok. V roce 1931 tak Tokio postavilo čističku odpadních vod Šibaura, která shromažďuje znečištěnou vodu z celého města a vypouští ji do Tokijského zálivu. Tehdy však v Tokiu žila méně než polovina dnešního počtu obyvatel. „Tokio má největší odpadní zátěž na světě,“ uvedl Šigeru Enomoto, radní, který bojuje za vyčištění zálivu již více než 15 let. „Olympiáda tuto dlouhodobou otázku znečištění zdůraznila.“

Enomoto se snaží apelovat na vládu, aby nechala vybudovat samostatné systémy pro splašky a dešťovou vodu. Tokijský úřad pro odpadní vody odhaduje, že projekt stál nejméně 10 bilionů jenů (téměř dva biliony korun) a trval více než 100 let.

Myšlenka oddělených kanalizací se nezamlouvá všem. Podle neziskových organizací nadměrné čištění odpadních vod sníží přísun život potřebných látek pro mořské řasy a korýše. „Moře není bazén, ale součást přirozeného prostředí,“ vysvětluje Kenij Morita z tokijského přístavu. „Je životně důležité usilovat o regeneraci a zachování původního prostředí.“

Namísto nerealistického řešení v Tokiu vznikly skladovací nádrže, které zachycují a zadržují odpadní vody během povodní do doby, než se čističkám uvolní kapacita ke zpracování. Díky instalaci putují odpadní vody přímo do oceánu 14krát ročně namísto původních 56krát, uvádí úřad.

Kvalita vody pro triatlonové a maratónské plavce představuje riziko, a to nejenom v případě letošní olympiády. „Tokijský záliv není v žádném případě čistý,“ řekl Taro Širaro, triatlonista, který závodí více než 30 let. Dodal ale, že jinde ve světě to bývá i horší. „Triatlonové hry se stále častěji konají v městských oblastech, které čisté opravdu nebývají.“

Obavy panují i kolem přetrvávající přítomnosti škodlivých bakterií. „E. coli je jen indikátorová bakterie, která je relativně slabá,“ řekl Tomojuki Higuči, ředitel plánování tokijského přístavu. „Pokud se potvrdí přítomnost E. coli, může to být indikátorem přítomnosti silnějších bakterií, jako je úplavice nebo tyfus,“ dodává.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované