Hlavní obsah

Komentář: MHD nesmí být jen pro odvážné. Jinak nás auta sežerou

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz

Dezinfekce autobusu v Praze.

Reklama

28. 4. 13:30

Epizoda s volným parkováním ve městech napověděla, co nás čeká. Auta začnou město nadouvat. Bude se řešit, co s tím.

Článek

Vláda v pondělí večer oznámila, že od úterý jsou zóny placeného stání znovu placené. Mohla a měla to oznámit dřív. Z takového opatření není třeba dělat překvápko (Vážení občané, přeberte si to, jak je libo, třeba v noci vezměte klíče a jděte přeparkovat.). Není to měnová reforma ani vyhlášení války.

Jde o další, úplně zbytečný zdroj zmatků a nervozity, neodmyslitelný rys vládní komunikace s veřejností posledních týdnů. I ten se nakonec vstřebá, co jiného zbývá. Není divu, že některá města vládní last minute oznámení vzápětí korigovala a oznámila, že se ještě nějaký den bude parkovat zadarmo.

Významnější je podstata věci: jak dopadne „rozvolňování“ a návrat k předchozímu stavu v městské dopravě. A bude to vůbec návrat? Těžko.

Dokud budeme sdílet obavu z nákazy, nedá se ve velkých městech se zpětným chodem až do cílového stavu „před koronou“ počítat. Představa, že „svět bude jako dřív“, by speciálně v dopravě byla iluzorní. Chování a myšlení dopravovaných se změní a na ulicích to bude znát.

Epizoda s volným parkováním – jako by se v Praze najednou psal rok 1975 – napověděla, co nás v dohledné době čeká.

Osobní automobil se v březnu a dubnu stal jasně první volbou. Ani v nejmenším se nedivím, měl jsem to stejně, ne pokaždé jsem chtěl a mohl jet do města na kole. Sami v autě jste teď ještě víc v bezpečí, v pohodlí, bez roušky a zaparkujete kdekoli, kam se vejdete, gratis. Všechno jde jako dřív, jen líp. No, nekupte to.

Hromadná doprava se proti tomu zdá i v poloprázdném stavu „riskantní“, už jen sednout si vedle někoho chce kus „odvahy“. Řada lidí MHD přestala používat vůbec. Cyklistů – venku je příjemné povětří – přibylo, ale na dopravě v Praze jako takové to tolik znát není.

Výsledek: Dominance aut. V provozu a na některých místech i v klidu, při parkování. Už teď.

A teď se řekne: otevřeme školy, nákupní centra, office už nebude home, ale v kanceláři. Jak se tam dostaneme? Je jasné, že spousta lidí bude chtít zůstat u fungování z nouzového stavu. Kvůli opatrnosti, obavám, pohodlí, z nutnosti. Osobní automobil zůstane číslem jedna, mnohem častěji než dřív. Odvyknout si? Proč?

Auta začnou město nadouvat. Bude se řešit, co s tím.

Přikázat dopravovaným, aby svoje chování a myšlení změnili, se nedá, starost o zdraví je na prvním místě, nouzový stav bude pasé. Budeme si přát, aby „svět byl jako dřív“, ale dopravní zácpy a nedostatek místa k parkování aut tomu budou bránit.

Život začne zabírat čím dál víc místa a měnit se v dějiny překážení a konfliktů. Auta blokující tramvajové koleje se stanou stále častějším úkazem.

Zesílí volání, aby se města situaci přizpůsobila, a to dlouhodobě. Lidé jezdí, přejí si jezdit, musí jezdit, budou jezdit svými vlastními auty – tak jim to umožněte. Udělejte jim místo! Na ulicích, v tunelech, rozšiřujte autostrády a hlavně parkování, parkování, parkování. Na konci dějin překážení stojí jasný vítěz: auto.

Úplně slyším, jak někdo tohle všechno představí ve jménu zdravého rozumu.

Je to ale – dokonce vědecky, takzvanou dopravní indukcí – prověřený začarovaný kruh. Město pro auta nedává smysl a speciálně tam, kde ještě existuje kvalitní veřejná doprava a původní obytná infrastruktura jako v Praze. Jestli chcete víc aut a víc problémů, stavte uvnitř měst víc silnic a víc parkovacích míst.

Město naopak musí udělat maximum, aby se lidé hromadné dopravy nevzdávali a aby se jí „nebáli“. To znamená investovat do nabídky spojů, nových linek, nových strojů a samozřejmě do opatření, která i v MHD podpoří dodržování sociálních rozestupů. Tady ale markantně platí „spolu to zvládneme“: bez ohleduplnosti a bez ohleduplností podmíněné „odvahy“ cestujících to nepůjde.

Jinak hrozí, že MHD se opravdu začne brát jako „socka“ pro odvážné, protože „kdo na to má“, jezdí autem.

Obnovený souboj individuality s hromadností bude jedním z hlavních odkazů koronaviru a bezpečná a komfortní individualita zatím těžce vyhrává na body.

Přizpůsobit tomu život a plánování měst by byl ale nerozum. Respektive, větší podporu si zaslouží individuální doprava bez motoru a na prvním místě ti nejslabší a ustavičně přehlížení dopravci i dopravovaní: totiž chodci.

Kromě (anebo namísto) dalšího umožňování (jezdit autem) bychom měli víc myslet na odvrácenou stranu umožňování.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené