Hlavní obsah

Komentář: Covidové déjà vu. Vojtěch střílí Babiše do nohy

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: PETR TOPIC, Profimedia.cz

Andrej Babiš a Adam Vojtěch na snímku z května 2020.

Reklama

22. 6. 15:10

Začíná léto. Předseda vlády (66 let) kope na zahradě do mičudy a šíří to po sociálních sítích. Nálada bezstarostnosti by se dala krájet.

Článek

Začíná léto 2021. „Čau lidi, před 45 lety mi bylo 21, byl jsem přilepený k televizi a řval nadšením. Tonda Panenka a jeho legendární dloubák. A gól Patrika Schicka, který dal ze 49,7 metru, jsem viděl nejmíň dvacetkrát. Jo, a od 1. 7. se můžou zaregistrovat děti 12–15 let.“

To je samozřejmě déjà vu. Něco podobného jsme pozorovali v červnu 2020. První vlna pandemie došplouchala a bylo potřeba nastavit obyvatelstvo do módu „happy“. Doporučená dovolená podle Babiše: Na samotě u lesa nebo Slunce, seno, jahody.

A když se premiér vrátil ze sociálních sítí do parlamentu, škarohlídy odpálkoval: „Neměli bychom se strašit s druhou vlnou, jsme na ni připraveni. Vůbec nechápu, jaký plán po nás opozice chce. Když budeme mít pocit, že je nějaký zvýšený výskyt, tak samozřejmě budeme reagovat velice rychle, ale už to nikdy nebude plošné opatření.“ To bylo 6. června 2020.

Mimóznost těchto slov, jak se ukázalo o několik měsíců později, byla strašlivá. Téměř nepopsatelná slovy. Svět už nemůže být jako dřív.

Vážně ne? Ta nálada „užívejme si, bavme se, máme to za sebou, i když počkat, co vlastně, ono se snad něco stalo?“ je v Babišových prezentacích zas. Že premiérovi otrnulo do té míry, že bezstarostnou náladu vzhledem k pandemické bilanci své vlády vůbec dokáže navozovat, je samo o sobě na pováženou. Po zkušenostech z období mezi jarem 2020 a jarem 2021 se mějme na pozoru.

Fakticky totiž situace stejná jako loni není. Máme sice stejného – jarně rozpustilého a sebejistého, nikoli zimně zkroušeného – premiéra a máme i stejného ministra zdravotnictví, stejné Čau lidi a stejně zelenou trávu na zahrádce. Ale také, jako jiné země, máme mnohem víc lidí s účinkujícími protilátkami. A první miliony očkovaných. To je nová vysoká karta v naší ruce.

Pocit bezpečí se ale může ukázat být iluzorním. To není strašení, to je konstatování – právě po loňských a letošních zkušenostech oprávněné.

Aktuální covidová čísla klesají, vláda pochopitelně a správně odvolává zákazy i příkazy. Naprosto ale není jasné, jak by si počínala, kdyby se situace začala zase zhoršovat. Kabinet umí (jakž takž) jen jeden směr – rozvolňovat a usmívat se. Poslední pokusy v opačném směru (utahovat a mračit se) cupují soudy jeden za druhým. Kdyby teď měl stát lidem zase něco nařizovat, ani to nebude umět – nemluvě o tom, s jakým respektem by se v praxi setkal.

Stejně tak nemáme očkovací perspektivu. Povzbudivým číslům podaných vakcín chybí pointa. Motivovaní si pro injekce chodí, ale velká část populace je k očkování lhostejná, váhá nebo ho odmítá. Co s tím? A bude třeba třetí dávka? A kdy? A přeočkování, až imunita vyprší? Jak se bude očkovat, řekněme, před Vánoci? Těžko říct.

Ministr školství se v pondělí veřejně domáhal vyjádření Ministerstva zdravotnictví, jak mají od září fungovat školy. Ministerstvo zdravotnictví odpovědělo, že na tom intenzivně pracuje a o posledním pondělí před prázdninami to bude na vládě.

Systém tzv. sekvenování, který je podle odborníků rozhodující pro zastavení nových mutací koronaviru, zatím nepůsobí masivním, ale spíš vachrlatým dojmem. Jako – při vší snaze – celá hygienická služba. Ani na tom se moc nezměnilo.

Ministr Adam Vojtěch ve svém druhém funkčním období vykazuje známky poučenosti. Přinejmenším slovy: „Podívejte se, co se děje ve Velké Británii, jakým způsobem narůstá počet případů indické mutace. A to nás čeká, jestli chceme, nebo ne, taktéž. Je to pouze otázka času.“

Nabádá k obezřetnosti v rozvolňování, v té souvislosti také použil termín déjà vu. Jen ho cudně nenamířil na vládu a jejího předsedu, ale na opozici. To když poslanec Stanjura chtěl zrušit stav pandemické pohotovosti. „Myslím si, že už zbývá akorát oslava na Karlově mostě, abychom si tedy řekli, že vše je za námi a že teď už budou jenom světlé zítřky,“ opáčil Vojtěch a dodal:

„Takže úplně přesná debata byla před rokem, naprosto přesný tlak, naprosto přesná atmosféra a víme, co se stalo v září, víme, co se stalo v říjnu, víme, jak kolegové z opozice tvrdě kritizovali vládu, jak situaci podcenila, rozvolnila příliš brzy a tak dále. Takže prosím, neopakujme stejné chyby, jak se říká v jednom filmu, stejné chyby, stejné známky.“

To je ovšem buď střelba do vlastní, respektive premiérovy nohy, anebo licoměrnost.

„Tlak“ a „atmosféru“ vítězství nad covidem přece loni vytvářel hlavně Vojtěchův šéf. V březnu 2020 říkal, že na sebe bere plnou politickou odpovědnost. Pak intenzivně budil dojem, že situace je nadmíru výtečná. Oslava na Karlově mostě (konala se tři týdny poté, co Babiš nabádal „neměli bychom se strašit s druhou vlnou“) je symbol, do kterého se dá úspěšně strefovat. Ale problém byl o hodně jinde. Naplno se to ukázalo před podzimními volbami, kdy vláda otálela s reakcí na špatné zprávy – i tady letos hrozí déjà vu.

Neopakujme stejné chyby? Dalo by se začít tím, že premiér letos nebude občany zásobovat bukolickými videozdravicemi. A místo toho se vláda zakousne do něčeho, co jí bohužel vždycky šlo nejhůř: do strategické, koncepční práce na budování hradeb proti nákaze. A férového a srozumitelného vysvětlování, proč dělá to, co dělá.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované