Hlavní obsah

Komentář: Zpráva o rekondičním pobytu prezidenta republiky

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Prezident Zeman v doprovodu spolupracovníků, rodiny a ochranky opouští Ústřední vojenskou nemocnici.

Reklama

23. 9. 12:30

Vůbec tady nejde o novináře. Informace Hrad dlužil všem.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Přímo zvolený prezident ve středu po osmi nocích opustil Ústřední vojenskou nemocnici v Praze. Na odjezdu zamával a do patřičných mezí odkázaní novináři stačili zaslechnout, že je „draslíkový muž“, čímž hlava státu narážela na infuze, kterých se jí na špičkovém medicínském pracovišti dostávalo.

Odpoledne na zámku v Lánech (proč by musely naše prezidentské kanceláře v 21. století disponovat velkým zámeckým panstvím, nechme stranou) Miloš Zeman absolvoval tři pracovní schůzky – s Alenou Schillerovou, s Petrem Fialou, jenž byl bůhvíproč doplněn řadovým poslancem Pavlem Blažkem, a Tomiem Okamurou. Na jedné z fotografií je vidět, jak před prezidentem stojí mj. sklenice na víno naplněná kapalinou barvy jiskrného bílého.

Informační servis Hradu dění završil poděkováním pracovníkům ÚVN za vynikající péči a zároveň se, stojí na hradním webu, prezident „pousmál nad hloupostí některých novinářů, kteří se domnívali, že zpráva o zdravotním stavu se publikuje v okamžiku nástupu do nemocnice. Ve skutečnosti k vydání této zprávy je nezbytná celá řada vyšetření trvajících několik dní. Z tohoto důvodu nemohl tiskový mluvčí Jiří Ovčáček publikovat výsledky tohoto vyšetření v dřívější době.“

Tím se vracíme na počátek příběhu, který začal 14. září.

Prezident byl převezen do nemocnice pro veřejnost zcela překvapivě, šlo o zprávu z čistého nebe. I vzhledem k jeho známému churavění bylo pochopitelné, že vyvolala zájem médií i řady občanů, bez ohledu na to, jestli Miloše Zemana volili (těch bylo 2 853 390), nebo ne. Vědět, co je s prezidentem, je nejen výsostný státní a politický zájem, ale pro někoho i otázka obyčejné lidské starosti. Ještě jednou: prezident byl zvolen přímo občany a tím spíš by bývalo bylo namístě, aby se co nejdřív dozvěděli alespoň něco.

Po dvou dnech informační prázdnoty, obav a spekulací, sycených slovy premiéra („Moc teď myslím na pana prezidenta Zemana“) a biblickým okénkem tiskového mluvčího na sociálních sítích, Hrad sdělil, že prezident plánovaně (sic!) nastoupil do Ústřední vojenské nemocnice a lékaři provedli zevrubné zdravotní vyšetření: CT, sonografii a krevní odběry. Nezjistili „žádné onemocnění nebo jakékoliv jiné problémy, které by prezidenta republiky ohrožovaly na životě“.

To je samozřejmě výborná zpráva. Na druhou stranu, když prezidentská kancelář referuje o lékařských závěrech z plánovaného pobytu v nemocnici v kategorii „nejsou problémy, které by ohrožovaly život“, zní to trochu zvláštně. Takové vyznění jistě může být reakcí na zmíněné intenzivní spekulace – jenže ty zažehl sám Hrad, když se rozhodl držet kolem prezidenta němou barikádu.

Prezident republiky „podle zjištění lékařů trpí dehydratací a mírným vyčerpáním“. To je možná významnější sdělení, než se na první pohled zdá.

Dehydratace není nic banálního a může nastat z různých důvodů, nespekulujme, nevíme. Ale u tak prominentního pacienta, který by měl mít k dispozici po všech stránkách prvotřídní zázemí? Nejde dehydrataci (a mírnému vyčerpání) předejít, neřešit ji až týdenním infuzním pobytem v nemocnici? Logicky to vyvolává otázku, jak vypadá „průběžná“ zdravotní péče o prezidenta. O tom je známo jen málo. Bylo by v obecném zájmu alespoň rámcově vědět, jak je o prezidenta po medicínské stránce postaráno soustavně, aby riziko dalšího mírného vyčerpání a následující nemocniční rekondice bylo co nejmenší. Zatím jsme zahlédli například sklenku pravděpodobného vína po návratu z nemocnice.

Ještě je tu trapná tečka, totiž pokus Hradu rámovat záležitost jako „pousmání nad hloupostí některých novinářů“. Sarkasmus „… kteří se domnívali, že zpráva o zdravotním stavu se publikuje v okamžiku nástupu do nemocnice“ je mimo, nikdo nic takového nežádal, asi komukoli by úplně stačilo, kdyby zaměstnanci prezidentské kanceláře od začátku adekvátně komunikovali. Klidně i v takových těch kulantních, uklidňujících frázích, jaké v podobných nemilých situacích používají lidé od vysoce postavených politiků po celém demokratickém světě.

Nestalo se. Místo toho poskytli prostor představivosti, že se něco tutlá. Pocitu, že nevíme, na čem jsme. Další, zbytečný zdroj nejistoty v neklidných covidových a předvolebních časech.

A už vůbec tady nejde o novináře. Zdraví prezidenta je v mezích práva na soukromí a lékařského tajemství veřejnou záležitostí. Informace Hrad nedlužil novinářům, ale všem.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované