Hlavní obsah

Glosa: Ježíšku, zastav nenávist. Dokud není úplně zle

Jan Stránský
editor domácího zpravodajství
Foto: Unify

Lásku místo zloby. Polibek místo plivanců. Něhu místo nádavek. Objetí místo flákance.

Reklama

16. 12. 2021 18:00

Rád bych požádal Ježíška, aby nám všem pod stromečky nadělil dárky proti zběsilé covidové zlobě. Třeba kolektivní poukázku na půlroční psychoterapii. Nebo snad chce někdo z nás strávit život hejtováním?

Článek

Svátky klidu a míru. Možná jsou ty letošní jedinečnou šancí pokusit se zastavit nenávist. Třeba máme poslední šanci. Než se stane něco opravdu ošklivého. Protože k čemusi ohyzdnému evidentně směřujeme.

Když před sedmi lety začala v Česku fungovat iniciativa HateFree Culture, bylo na sítích a v diskusích pod články zpravodajských serverů mnoho zášti. Nálož hnusu. V porovnání s dneškem ovšem panovala idyla. Teď je zuřivost na internetu jedním z klíčových slov charakterizujících tuto zemi. Žít v aktuální atmosféře Česka, a jinde to nebude lepší, je leckdy vysilující, frustrující, úmorné, zničující. Narodil se snad kdokoli z nás s vizí, že takto naplní svůj život? Hejtováním? Jízlivostí? Ironií?

Velmi rád bych proto požádal Ježíška, aby nám všem pod stromečky nadělil dárky proti zběsilé zlobě. Poukázku na půlroční psychoterapii – to by bylo ze všeho nejlepší. Drahé řešení, leč účinné.

Není-li v okolí terapie dostupná, nemáme-li na ni peníze, pak alespoň některou z knih neurologa a psychiatra Viktora E. Frankla, jenž svým dílem i životem dokázal, že i v mezních situacích – a přesně v takové se vinou covidu pachtíme už skoro dva roky – lze najít smysl. Permanentku do wellness. Psa z útulku. Nebo nové pohorky na celodenní výlety do lesů. Ultrazvukový snímek rostoucího miminka.

Vítaný je každý dárek, který nám pomůže z podvědomí – nebo nověji nevědomí, chcete-li – vyplavit bázeň, obavy, nejistotu, naštvanost, křivdu, ponížení. Potrvá roky, než se špíny v našich hlavách zbavíme. Leč je nutné začít. Okamžitě.

Osobně jsem se za poslední rok a půl dopustil víc osobních i pracovních chyb a omylů než za celý předchozí život. Bolí to. Velmi. Už je nechci opakovat. Rád bych si zase osvojil důstojnost, cit pro smysluplný a prospěšný život, pro řád a úctu ke všem lidem. Pro bytí, po němž zanecháme zemi v lepším stavu, než v jakém jsme ji převzali. To byla přece od nepaměti mezigenerační mise.

Všem, které jsem naštval, urazil, zklamal, se omlouvám. Doufám, že mi prominou. Jakož se i já budu snažit udělit generální pardon všem mým viníkům. Odpusťme si. Nebuďme na sebe přehnaně přísní. Žijeme v extrémní době. Bylo by zvláštní, nelidské, pokud bychom reagovali stoicky, lhostejně, bezcitně.

Jan Těsnohlídek mladší ještě před pandemií pojmenoval svou niternou básnickou sbírku Hlavně zachraň sebe. S nynějším marasmem tehdy logicky nemohla mít nic společného.

Přesto budiž toto zvolání, tento slogan, imperativem pro přelom roku.

Zachráníme-li před nenávistí sebe, vykoupíme celou zemi. Spasíme svět.

Je nejvyšší čas.

Sdílejte článek

Reklama

Související témata:
nepřátelství
zlost

Doporučované