Hlavní obsah

Krize zasáhne hlavně chudší lidi. Bohatí budou muset pomáhat, říká miliardář Šmejc

Foto: EMMA Capital

Spolumajitel skupiny Home Credit Jiří Šmejc.

6. 4. 7:16

Jiří Šmejc, spolumajitel skupiny Home Credit a dlouholetý společník Petra Kellnera, tráví život na cestách mezi Evropou, Asií, Ruskem a Amerikou. Koronavirovou krizi teď prožívá v Praze. Jak podle něj pandemie ovlivní byznys?

Článek

Jak vám koronavirus změnil život?

Určitě toho letos méně nalétám (směje se). Ale být celý den se sluchátky na uchu také není nic příjemného. I když my jako globální firma jsme na videokonference zvyklí. K tomu tak jako ostatní rodiče dělám večer úkoly s dítětem, což je taková specifická komplikace dnešních dnů.

Koronavirus ale dopadá na klíčový byznys váš a Petra Kellnera i jinak. Vláda prosazuje dluhové moratorium pro klienty bank a splátkových společností. Firmám Air Bank a Home Credit v Česku nebudou zákazníci půl roku splácet. Co na to říkáte?

Splátkové moratorium je určitě správné. Správné je i to, že je v návrhu tzv. opt-in, tedy, že klient o odklad musí požádat. Jinak by to byl morální hazard. Zažil jsem to na jiných trzích, kde to pak vedlo ke zhoršení splátkové morálky u lidí. A to není dobré pro celý finanční systém.

Jaké jsou vaše zkušenosti s moratorii?

Zažili jsme jednorázové odpouštění dluhů v Kazachstánu, částečně v Číně. Ve chvíli, kdy lidem dáte moratorium bez toho, aby si o něj museli požádat, zpravidla pak nesledují, kdy mají zase začít platit. V důsledku to vede k selhání úvěrů.

Jiří Šmejc

Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK.

Začínal v IT, později obchodoval s akciemi.

V roce 2003 pomohl Petru Kellnerovi ovládnout TV Nova, od té doby spolupracují.

Měl výrazný podíl na vybudování obří skupiny PPF.

Do roku 2012 byl pětiprocentním podílníkem PPF.

Dnes má minoritní podíl v Home Creditu, který řídí.

Roku 2013 založil vlastní skupinu Emma Capital (zábavní průmysl a energetika v Chorvatsku, Rumunsku, Moldavsku).

Takže co je v českém návrhu dobře, je odklad na požádání. Co naopak dobře není, je omezení úroku. Souhlasím, že lidé nemají platit během moratoria nic - ani úrok, protože teď je třeba jim co nejvíc odlehčit. Myslím si ale, že ten omezený úrok zbytečně oslabí finanční sektor. Pro finanční instituce to bude samozřejmě ztráta.

Silné banky ale budeme ještě hodně potřebovat. Protože tohle je teprve první obtížný okamžik a já před sebou vidím ještě minimálně dva momenty, kdy bude hůř.

Které to budou?

Jeden, až skončí moratorium a lidé začnou reálně upadat do platební neschopnosti, což se nepochybně stane. A druhý moment, až zjistíme, o kolik poklesla výkonnost v zemích, kam vyvážíme. Jejich propad nás samozřejmě razantně postihne. Proto je klíčovým úkolem vlády udržet finanční systém co nejvíc imunní, aby byl schopen fungovat a být oporou české ekonomiky.

Jak dopadne tato krize na klíčové firmy skupiny PPF – tedy Home Credit a Air Bank?

Počítáme s tím, že náš byznys je cyklický. Proto máme kritéria pro upisování úvěrů nastavená tak, abychom krize přežili. Kalkulujeme s tím, že riziko v krizích by se mohlo zvýšit až dvojnásobně.

Dnes nikdo nevíme, jak bude tato krize dlouhá a jaké bude mít dopady. Věříme, že naše rezerva by měla být dostatečná. Problém je v tom, že ji počítáme na celou dobu trvání úvěru – to znamená na několik let – zatímco v krizi, jako je tato, přichází vlna nesplácení najednou. A my, stejně jako ostatní banky všude na světě, teď musíme řešit, jak ten prudký náraz absorbovat.

Mohl by ten náraz třeba i položit Air Bank?

Já doufám, že riziko nesplácení až na ten dvojnásobek nestoupne. Ale i kdyby se to stalo, máme naštěstí dostatek kapitálu. Výkonnost našich firem se zhorší, ale existence našeho byznysu ohrožena není. Jde spíš o to, aby se nestalo, že padne nějaká jiná malá banka. Pak by mohlo dojít k hysterii na trhu a my víme, jak jednoduše může vzniknout run na banky.

Vidíte v Česku reálné adepty na bankovní krachy?

To bych si netroufal tvrdit. Naopak myslím, že náš bankovní systém je jeden z nejstabilnějších na světě. Musíme ale dát velký pozor, abychom ho nedestabilizovali. Tahle krize bude hodně špatná.

Vyvolá u nás tato krize tlak na bankovní fúze, na pohlcování menších bank jejich konkurenty?

Těžko říct. Já bych si spíš přál jedinou věc: aby tuhle krizi nepřežili „payday lendeři“, tedy poskytovatelé malých půjček „před výplatou“, kteří půjčují na 14 dní nebo na měsíc za stovky, někdy i tisíce procent p.a. Ale bojím se, že právě do jejich náruče by mohla tato situace nahnat lidi, kteří budou mít problém s penězi.

Četla jsem předpovědi, že krizi nepřežije sektor P2P půjček. Tedy platformy, jako je vaše Zonky, kde drobní investoři půjčují přímo drobným věřitelům, často také na krátkou dobu.

Myslím, že Zonky se to dotkne podobně jako Air Bank, protože profil jejich klientů je podobný. Zonky, díky tomu, že měla nejlevnější úvěry na trhu, si mohla klienty pečlivě vybírat. To je rozdíl oproti P2P platformám na Západě, protože ty se většinou zaměřují na klienty, kterým banky nechtějí půjčky dávat. Samozřejmě, prodělají všichni, ale že by to hrozilo zrovna u Zonky katastrofou, to si nemyslím.

Koronavirovou krizí je hodně zasažen také turistický byznys. Vy provozujete luxusní hotelový resort na ostrově Velaa na Maledivách. Jak to tam teď vypadá?

Pro mě to bude znamenat, že tam letos budu muset poslat neplánované peníze. Resort se vyprázdnil. Maledivy teď navíc na nějakou – snad omezenou – dobu zakázaly přílety klientů. Dopady budou samozřejmě dramatické.

Poškodí tato krize některé obory podnikání nevratně?

Určitě omezí všechny byznysy, které jsou závislé na globalizaci. Povede k částečné deglobalizaci světa – a já říkám: bohužel. Podle mě je to hrozná škoda.

Skupina Home Credit, kterou vlastníte s Petrem Kellnerem, je určitě ze všech českých firem nejvíc globálně rozkročená. Udrží své rozpětí při deglobalizaci?

To je samozřejmě správná otázka, nad kterou přemýšlíme. Riziko by bylo, kdyby v některých státech byly ochranářské tendence natolik silné, že by to začalo znevýhodňovat zahraniční investory. Teď to ale zatím nemá smysl řešit. My se snažíme co nejvíc naše podnikání připravit na to, co jsme zažívali při krizi v roce 2008. Všichni pracují naplno, aby naše firmy byly co nejstabilnější.

Vy jste už loni v létě pro HN říkal, že čekáte krizi nebo ochlazení ekonomiky. Takže jste byli na krizi nachystaní?

My jsme naštěstí částečně připravení byli, protože v Home Creditu jsme právě na základě těchto očekávání už někdy v polovině loňského roku zpřísnili schvalování úvěrů a velmi silně snižovali riziko, i když jsme na tom ekonomicky tratili. Díky tomu nás to teď tak nezaskočilo.

Jak podle vás připravila na nastupující krizi česká vláda celou zemi? Mohla být i ona předvídavější?

Toto je extrémně složitá situace. Chyby v postupu vlády určitě najde každý. Když se ale podíváme, jak reagují vlády zemí, ke kterým zpravidla vzhlížíme, například Spojené státy nebo Velká Británie, tak na tom nejsme vůbec špatně. A hlavně na tom není špatně naše zdravotnictví.

Myslíte, že české zdravotnictví už má koronavirový test za sebou?

Rozhodně ne. Nemáme za sebou ani test řízení ekonomiky. Já nechci zlehčovat zdravotní rizika, vím, že jde o lidské životy. Přesto se ale obávám, že tou hlavní zkouškou pro nás bude ekonomická krize. Bude trvat delší dobu. A člověk dokáže být statečný týden, měsíc, ale být statečný rok a déle, to už bývá problém.

Řada ekonomů naopak předpovídá rychlé ozdravení z krize, až bezpečnostní opatření skončí.

Já nemyslím, že tato krize bude mít podobu V. Myslím, že dojezd bude hodně dlouhý a propad větší než po krizi z roku 2008.

Vlády mají dnes sice větší zkušenost v tom, jak ekonomiku léčit monetárními impulzy, na druhou stranu do této krize mnoho firem vstupuje s daleko větším zadlužením než do krize roku 2008. My máme štěstí, že český státní dluh je malý, takže naše vláda si může dovolit razantně zvýšit zadlužení a může získat velkou sílu na pomoc ekonomice.

Vláda tvrdí, že je k tomu připravená. Jak její první kroky v tomto směru hodnotíte?

Ekonomická opatření teprve začínají. Jak zaberou, to se teprve ukáže v příštích měsících. Teď je třeba co nejdřív doručit peníze lidem a firmám dát možnost úvěrů s garancí státu, ale i s podílem bank – aby měly banky motivaci úvěry správně přidělovat.

Možná by stálo za to zamyslet se nad státem podporovanou konsolidací dluhů domácností. Roztáhnout jejich dluhy do delšího horizontu, aby jim klesly měsíční splátky. Třeba by první dva roky mohl tyto dluhy garantovat stát a pak už by odpovědnost za ně nesly banky.

Je prostě potřeba co nejvíc snížit náklady domácností, protože touto krizí bude nejvíc zasažena ekonomicky nejslabší část společnosti. A bohatší by se měli smířit s tím, že jí budou muset pomoct.

Jak pomůžou tak bohaté firmy, jako jsou vaše Emma nebo PPF a Home Credit?

My už jsme se zapojili do nákupů zdravotnického materiálu a troufám si říct, že jsme v tom byli lídrem. Úplně stejně pak budou muset silné firmy táhnout ekonomické oživení.

Jak konkrétně?

Firmy se budou muset smířit s krátkodobým poklesem ziskovosti, pokud budou chtít udržet podstatu – tedy kvalitní zaměstnance a loajalitu zákazníků. My si to uvědomujeme. Jeden příklad: mluvili jsme o Maledivách. Tam teď všichni ostatní propouštěli zaměstnance. My propouštět nebudeme. Platíme dokonce i ty, kteří jsou teď mimo ostrov a nemohou se dostat zpátky. Naopak management si platy snížil.

Firmy se zkrátka budou muset zamyslet nad tím, jak chtějí vypadat ne příští měsíc, ale za dva roky. A stát jim pro to musí udělat podmínky, což znamená zabezpečení likvidity a udržení bankovního systému.

Home Credit má největší pobočku v Číně, vy tu zemi dobře znáte. Měli jste šanci zblízka pozorovat rozjezd pandemie. Kdy vám došlo, že se děje něco mimořádného, co může změnit svět?

Nebyli jsme v tom moc napřed. Já sám jsem to nejdřív hodně podcenil, myslel jsem, že počet mrtvých na koronavirus nebude větší než u SARS. Na druhou stranu jsme v Číně viděli, jak důležité jsou zdravotnické pomůcky, proto jsme je tam začali nakupovat dřív než většina ostatních evropských zemí. Až potom se státy najednou sešikovaly a během jediného týdne byl na trhu totální chaos, kdy všichni nakupovali a všichni okamžitě platili.

Co ještě změní tato pandemie?

Urychlí postup digitalizace. Typický příklad je e-commerce, ale zasáhne to i jiné sektory. Posílí to práci na dálku – také ve všech sektorech. My třeba teď uvažujeme o tom, jestli obnovit v plném rozsahu naše call centra. To by se jen v Číně dotýkalo tří až pěti tisíc lidí, kteří by mohli pracovat z domova.

Předpovídáte deglobalizaci. Co soudržnost v Evropské unii?

Těžko říct. Evropa v této chvíli moc soudržnosti neprojevila. Když se o tom bavím s různými lidmi, často slyším, že dřív jsme o Evropské komisi slýchali v souvislosti s různými doktrínami a regulacemi, které nám říkaly, jak máme co dělat. A teď najednou jsme o ní prakticky slyšet přestali. Rozhodně tahle epidemie evropskou integraci neposílí.

Jaká je vaše hlavní osobní zkušenost z koronavirové krize?

Že je třeba radovat se z každého dne normálního života, který jsme žili a který – jak věřím – zase žít budeme. Jezdím hodně po světě, takže vím, jak dobře se v Česku ve srovnání se zahraničím žije. Když srovnáme zdravotnický systém, bezpečnost, životní prostředí, životní náklady… Měli bychom méně nadávat, protože život, který tady za normálních okolností žijeme, je docela fajn.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené