Článek
Publikaci nazvanou Umění Ukrajiny zveřejnila Galerie moderního umění v Hradci Králové. Novinku pokřtí tuto středu 17. září v pražské Knihovně Václava Havla ředitel galerie František Zachoval s rusistou Tomášem Glancem, historičkou umění Milenou Bartlovou a umělkyní ukrajinského původu Alicí Nikitinovou.
Zástupci galerie dílo označují za zásadní. „Kniha je příběhem kulturní emancipace. Ukrajinské umění se v ní nejeví jako pouhá periferní odnož ruského nebo sovětského dědictví, jak bývalo v západních i domácích interpretacích zvykem, ale jako svébytný, hluboce zakořeněný a politicky i společensky angažovaný fenomén,“ říká Zachoval.
Český překlad představuje aktualizovanou verzi původního ukrajinského vydání z roku 2019.
Alisa Ložkina se pokouší zviditelnit tvůrce, tendence a kulturní kontext, který byl dlouhodobě potlačován nebo zcela opomíjen, a to nejen v době stalinských represí, ale také v důsledku pozdějších snah o takzvanou rusifikaci Ukrajiny.
Autorka podrobně sleduje přerod ukrajinského umění od avantgardy 20. let minulého století přes trauma totalitního násilí, takzvanou rozstřílenou renesanci a výboje postsovětského období až po silně politizované umění současnosti, na nějž dopadá tři a půl roku trvající ruská válka.
Knihu o ukrajinském umění do češtiny přeložila Karolína Kučerová.
„Do ukrajinského kontextu zasazuje tvorbu Kazimira Maleviče či El Lisického jako tvůrců, kteří měli značný vliv na podoby světového umění, ale i regionálního kontextu. Kniha přináší kritickou reflexi ideologických zásahů do kulturního prostoru, přičemž akcentuje zásadní rozdíl mezi ukrajinským a ruským prostředím. Zatímco v Rusku byla disidentská kultura častěji vnímána jako marginální, v Ukrajině se politický a umělecký disent stal nedílnou součástí kulturního vědomí, od aktivit Ally Horské a Vasyle Symonenka v šedesátých letech až po dnešní díla Nikity Kadana nebo Žanny Kadyrové,“ doplňuje mluvčí královéhradecké galerie Pavla Rousková. Kadyrové tvorbu mohli vloni poznat Češi díky výstavě v pražské Galerii Rudolfinum.
Zvláštní důraz klade čtyřiačtyřicetiletá autorka knihy na období po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, kdy se ukrajinská umělecká scéna začala měnit v důsledku revolucí, válek i postupného sbližování se západními uměleckými institucemi.
České vydání v překladu Karolíny Kučerové je vybaveno předmluvou, v níž Tomáš Glanc poukazuje na složitý úkol psaní dějin ukrajinského umění, ovlivněných výraznými geopolitickými změnami. Jednotlivé kapitoly doplňuje obrazový materiál.
Autorka knihy Ališa Ložkina pracovala jako šéfredaktorka časopisu Art Ukraine či náměstkyně ředitele a hlavní kurátorka v kyjevském muzeu Mysteckyj arsenal, největším muzejním a výstavním komplexu v Ukrajině. Byla editorkou a spoluautorkou publikace Poklady Ukrajiny: Historické dědictví, jež předloni vyšla česky, a přispívala do časopisů jako Texte zur Kunst, The Art Newspaper, Artnews, nebo Los Angeles Review of Books.
