Článek
Letošní laureát Dominik Adamec s laureátkami Barborou Lungovou a Karolínou Rossí vytvořili pro výstavu, kterou hostí Veletržní palác, nová díla. Vidět je lze do 11. ledna 2026. Trojice podle pořadatelů „tvoří velkorysé a svébytné světy vybízející publikum k zastavení“. Práce vznikaly od února do července. Mají představovat esenci tvorby jednotlivých oceněných.
Adamec se prezentuje sérií keramických soch o vztahu člověka k jídlu. Instalace připomíná slavnostní banket. Pohrává si s často absurdní symbolikou, zvyky či fakty spojenými s jídlem. Návštěvníci procházejí mezi různě vysokými stoly s latexovými ubrusy, na nichž leží rostlinný hotdog nebo sušenky stylizované jako žetony z rulety.
Instalace druhé laureátky Barbory Lungové připomíná zahradní chatu. Má to být osobní výpověď o coming outu. Vnitřek je obložen částmi zahradního nábytku. V intimním prostoru autorka přibližuje fotografie ze svého dlouhodobého projektu Duhová zahrada v Kameníkách u Kyjova. Doplňují je poetické audio a série akvarelů. „Chata je ucelenou zprávou o hledání queer identity a je propojena s tématy ekologie a vnímání krajiny,“ uvádějí kurátoři.
Karolína Rossí pak ve svém meditativním modrém prostoru vytvořila prostředí, ve kterém mají diváci rozjímat. Její instalace kombinuje malby a trojrozměrné dřevěné objekty.
Ředitelka Národní galerie Alicja Knast kvituje, že její instituce je „tou správnou adresou“ pro současné umění. „Letos navíc propojujeme minulost se současností, protože od loňského roku máme v našem fondu díla 28 laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého od počátku 90. let až do roku 2018, která jsme získali darem od J&T Banky, a budeme je postupně vystavovat,“ dodává šéfka galerie. Hodnota kolekce se pohybuje okolo 18 milionů korun.
Pražské publikum může výstavu laureátů vidět po třech letech, ty minulé se konaly v Brně a Ostravě. Témata, která umělci zpracovávají, se dotýkají každého, domnívá se ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Tereza Jindrová.
Kontrast k tvorbě českých autorů nabízí výstava čtyřiašedesátileté nizozemské malířky Kinke Kooi. Jedná se o její první retrospektivu v Česku. Nabízí výběr prací napříč čtyřmi desítkami let.
Autorka, jejíž díla má ve sbírkách například nizozemské Rijksmuseum, byla dlouho relativně neznámá. Mezinárodní uznání začíná zaznamenávat až v posledních letech. Podle kurátorky Veroniky Čechové její díla vedou k úvahám o důležitostí vzájemné péče při vší spletitosti mezilidských vztahů. „Kresby Kinke Kooi jsou vizuálně opulentní a je snadné i krásné se v nich ztratit,“ uzavírá Čechová.
