Článek
Jedenasedmdesátiletý držitel Mezinárodní Bookerovy ceny nebo Mírové ceny německých knihkupců v interview řekl, že celá léta ve vztahu k Palestincům setrvale odmítal používat slovo genocida, neboť mu nepřišlo adekvátní. Po všem, co v poslední době četl, viděl a slyšel přímo od lidí, kteří v Pásmu Gazy byli, mu však nezbývá než toto označení začít používat.
Známý literát svým vyjádřením rozšířil řady Izraelců, kteří počínání židovského státu v Pásmu Gazy označují za genocidu, píše agentura ANSA.
„Hovořím jako někdo, kdo udělal vše, co je v jeho moci, aby Izrael nebyl nazýván genocidním státem,“ vysvětluje autor, jehož celosvětově proslavily romány týkající se izraelsko-palestinského konfliktu. „Nyní, s nesmírnou bolestí a zlomeným srdcem, musím sledovat, jak se to odehrává před mýma očima,“ dodal.
Romanopisec zdůraznil, že Izrael nemůže být označován za jediného viníka stávající situace a že zcela nevěří číslům o mrtvých Palestincích, která světu poskytuje teroristické hnutí Hamás.
Také však vylíčil, jak je pro něj zničující klást vedle sebe slova Izrael a hladomor vzhledem ke zkušenosti Židů z holokaustu. „Okupace nás zkazila. Jsem přesvědčen, že izraelské prokletí začalo v roce 1967 naší okupací palestinských území,“ říká v narážce na takzvanou šestidenní válku, v jejímž důsledku Egypt ztratil kontrolu nad Gazou, Jordánsko nad Východním Jeruzalémem i Západním břehem Jordánu a Sýrie nad Golanskými výšinami. „Možná už to lidi unavuje, ale tak to je. Vojensky jsme dnes sice silnější než tehdy, ale od té doby jsme propadli pokušení absolutní moci a představě, že můžeme dělat, co se nám zlíbí,“ kritizuje David Grossman.
David Grossman byl v roce 2018 hostem pražského veletrhu Svět knihy. Jeho poslední knihy v českém překladu vydal Odeon.
Palestincům zase spisovatel dává za vinu, že po izraelském jednostranném stažení z Pásma Gazy v roce 2005 nebyli schopni se o něj postarat a místo toho jej využili k odpalování dalších raket na Izrael a plánování teroristických útoků. „Možná že kdyby se bývali byli vydali jinou cestou, Izrael by se později vzdal také Západního břehu Jordánu a okupace mohla dávno skončit. Ani Palestinci ale neodolali pokušení moci. Oni stříleli po nás, my stříleli po nich a zase jsme tam, kde jsme byli na začátku,“ shrnuje literát.
David Grossman je po smrti Amose Oze zřejmě nejznámějším žijícím izraelským spisovatelem. V roce 2017 jako první rodák z židovského státu získal prestižní Mezinárodní Bookerovu cenu za humoristický román Přijde kůň do baru. Vyprávěl o zatrpklém stárnoucím stand-up komikovi, který v klubu místo zábavné show účtuje se životem jako na smrtelném loži.
Kniha vyšla také v českém překladu, stejně jako autorovy nejznámější prózy Viz láska nebo Žena unikající zprávě. Celkem byla díla Davida Grossmana, jenž v roce 2018 navštívil pražský veletrh Svět knihy, přeložena do více než třiceti jazyků.
Jeruzalémský rodák vystudoval filozofii a divadelní vědu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Jako spisovatel se prosadil v 80. letech minulého století. V prvním románu Úsměv jehněte vykreslil život na Západním břehu Jordánu pod izraelskou správou. Dojmy ze Západního břehu popsal rovněž v reportážní sbírce Žlutý vítr.
V roce 1986 následoval objemný román Viz láska, ve kterém se Grossman vyrovnává s mlčením přeživších holokaustu. „Není to ve skutečnosti kniha o holokaustu ani o vyhlazovacích táborech. Ani výhradně o Židech či speciálně o Izraelcích. Je to kniha o jizvách, jež si člověk uchovává od dětství v mozku,“ řekl tehdy pro deník Le Monde.
Dále napsal knihy Pohádky pro Itamara a Rút či román Žena prchá před zprávou, jehož hrdinka utíká z domova, aby si nemusela vyslechnout špatnou zprávu o synovi účastnícím se vojenské operace. Stěžejním tématem knihy Mít s kým běžet jsou lidé žijící na ulicích současného Jeruzaléma.
Politicky patří Grossman k izraelské levici a mírovým aktivistům. V minulosti odmítl rozšiřování židovských osad na palestinských územích. Jeho kritika zejména pravicové izraelské politiky vůči Palestincům a Arabům ještě zesílila poté, co spisovatelův syn Uri padl jako voják roku 2006 při druhé libanonské válce. Bylo mu 20 let. Zemřel jen dva dny poté, co David Grossman s literárními kolegy Amosem Ozem a Avrahamem Jehošuou uspořádal tiskovou konferenci, při níž vyzvali izraelskou vládu k ukončení války.
Grossman se dlouhodobě vyslovuje pro vznik samostatného palestinského státu, který se čerstvě chystají uznat také Francie a Spojené království. V aktuálním interview spisovatel tento krok vítá.
„Přijde mi to jako dobrý nápad a nechápu, proč tady kolem toho v Izraeli panuje taková hysterie. Možná že jednat se skutečným státem, který by na rozdíl od palestinské samosprávy měl opravdové závazky, by bylo výhodnější. Samozřejmě by ale takový stát mohl vzniknout jen za podmínky, že se nebude smět vyzbrojit a že umožní transparentní volby, z nichž by ale dopředu byl vyloučen každý, kdo by prosazoval násilí proti Izraeli,“ uvažuje spisovatel.
Uplynulé pondělí izraelská lidskoprávní organizace Betselem a tamní organizace Lékaři za lidská práva - Izrael uvedly, že podle jejich šetření Izrael v Pásmu Gazy páchá genocidu. Bývalý izraelský premiér Ehud Olmert již v květnovém komentáři pro deník Haarec zase napsal, že jeho země páchá v Pásmu Gazy válečné zločiny.
V říjnu 2023 zahájil Izrael v Pásmu Gazy vojenskou ofenzivu v reakci na útok palestinského teroristického hnutí Hamás a jeho spojenců, při němž ozbrojenci na jihu Izraele zabili 1200 lidí a dalších 251 unesli jako rukojmí. Od začátku války v důsledku izraelských útoků v Pásmu Gazy zemřely podle Hamásu desítky tisíc Palestinců. Číslo však nelze ověřit a teroristické hnutí do něj započítává i své ozbrojence, upozorňuje list The Times of Israel.
V minulých týdnech a měsících agentury OSN, mezinárodní organizace i některé západní vlády upozorňují na humanitární krizi v Pásmu Gazy, kde kvůli izraelskému zadržování přísunu humanitární pomoci lidé trpí podvýživou a hladověním. Kvůli podezření ze spolupachatelství na válečných zločinech a zločinech proti lidskosti vydal loni v listopadu na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua zatykač Mezinárodní trestní soud. Jeho jurisdikci však Izrael neuznává.
