Hlavní obsah

Představují vnitřní svět. Na novince Divadla v Dlouhé spolupracovaly děti

Foto: Martin Špelda

Zápletku inscenace, kterou uplynulý víkend uvedlo Divadlo v Dlouhé, tvoří několikadenní pobyt devítileté hrdinky v nemocnici.

Dětská dramaturgická rada se zapojila do nastudování hry Jak vidět neviditelné, kterou nově uvádí pražské Divadlo v Dlouhé. Děti jsou také součástí hereckého obsazení.

Článek

Inscenaci připravila režisérka Anna Klimešová podle portugalské literární předlohy. Zápletku tvoří několikadenní pobyt devítileté hrdinky v nemocnici. Premiéra se uskutečnila uplynulý víkend, nejbližší reprízy následují 24. května a 5. června.

Nemocniční prostředí je podle režisérky na první pohled sterilní, vážný svět bez fantazie. Hra však ukazuje, že stačí se naučit vidět to, co vidět není. Právě v tom dostaly během ročních příprav příležitost děti. „Zajímalo nás, jakým způsobem mohou rozvinout scénář a participovat na něm. Postupně se nám spolupráce natolik zalíbila, že jsme se rozhodli část dětí zapojit přímo do inscenace, kde představují něco jako vnitřní svět hlavní postavy,“ vysvětluje Klimešová.

Podle anotace novinka mimo jiné klade otázku, zda to největší dobrodružství člověk někdy nezažije nikoliv venku, nýbrž uvnitř vlastní hlavy.

Hlavním námětem je fantazie a imaginace. Vedle dětí ve hře hrají Antonie Rašilovová, Samuel Toman, Martin Matejka, Magdalena Zimová, Marie Turková, Jan Vondráček či Eva Hacurová. Podle dramaturgyně divadla je výsledkem „snová, poetická i divoká inscenace plná hudby a hravosti, kterou zažívají jak děti v hledišti, tak děti i herci na scéně“.

Jak vidět neviditelné se stalo poslední premiérou 30. sezony Divadla v Dlouhé. To už nyní začalo prodávat vstupenky na září, tedy první měsíc sezony 2026/2027.

+7

Dětská dramaturgická rada v Divadle v Dlouhé vznikla jako součást příprav inscenace Jak vidět neviditelné. Umělecké vedení pražské scény s režisérkou hledalo způsob, jak zapojit dětské publikum přímo do procesu vzniku inscenace.

„Vyhlásili jsme otevřenou výzvu a s dětmi, které se přihlásily, jsme se pak během tři čtvrtě roku pravidelně setkávali – zhruba jednou za dva měsíce, celkem sedmkrát. Společně jsme četli knihu Jak vidět neviditelné, věnovali jsme se hledání témat, psaní scénáře, improvizacím, kreslení i vyprávění,“ uvádějí pořadatelé, kteří dětem zadávali různé úkoly na doma.

Související témata:
Anna Klimešová

Doporučované