Katedrála svépomocí. Bývalý mnich postavil vlastníma rukama obrovský chrám

Mnozí Češi postavili svépomocí rodinný dům. I to je úctyhodný výkon. Bývalý španělský mnich Justo Gallego však posunul tohle „hobby“ na úplně jinou úroveň.

Když mu bylo 36 let, rozhodl se postavit kostel velikosti katedrály. Krátce předtím ho vyloučili z kláštera, přičemž se léčil s tuberkulózou. Silně věřící muž proto hledal jiný způsob, jak svůj život obětovat Bohu. Slíbil mu, že když se z nemoci vyléčí, vlastníma rukama postaví velký chrám. Choroby se opravdu zbavil, a tak se pustil do díla.

Neúnavně v něm pokračoval 60 let, až do konce života. Mnozí ho považovali za blázna, protože tak velká stavba vyžaduje spoustu peněz a Gallego neměl vzdělání architekta ani zednickou zkušenost. Kromě toho si nelámal hlavu s povolením.

On však dokázal, že když jde člověk pevně za svým cílem, může dosáhnout i zdánlivě nemožného. „Nejsem blázen. Hřbitovy jsou plné nápadů, které zůstaly nerealizované. Já do toho jdu naplno,“ okomentoval sám Justo Gallego ve zmíněném filmu.

Ve městečku Mejorada del Campo nedaleko Madridu dnes stojí 50 metrů dlouhý a 20 metrů široký kostel v pokročilém stadiu dokončení. Pro srovnání – je to plošně asi čtvrtina pražského chrámu svatého Víta. Má půdorys kříže, několik věží a kupoli s nejvyšším bodem ve výšce 35 metrů.

Navíc k němu přiléhají tři rozlehlá křídla určená pro náboženský seminář s knihovnou, jež u kostela uzavírají nádvoří. Celkově stavba zaujímá plochu pozemku přes 4000 metrů čtverečních.

Gallego ve velké míře používal zbytkové materiály, které levně sehnal nebo mu je věnovali podporovatelé. Dokázal využít všechno a stal se velkým inovátorem. Dá se díky tomu považovat za průkopníka ekologického, udržitelného stavebnictví, které se stalo celosvětovým tématem až v posledních zhruba 20 letech.

Justo Gallego pocházel ze zbožné farmářské rodiny, v mládí vstoupil do kláštera. Řeholníci ho však po čase vyloučili. Jedním z důvodů mohlo být onemocnění tuberkulózou, ale velkou roli v tom zřejmě hrála jeho nátura. Svou svérázností nezapadal do tiché klášterní komunity. „Byl komplikovaná povaha. I proto si někteří lidé, se kterými jsme mluvili, mysleli, že měl nějakou psychiatrickou diagnózu. S lidmi těžce vycházel, měl konflikty i s vlastní rodinou,“ popisuje režisér filmu Denis Dobrovoda, Slovák s českými kořeny, který měl možnost Gallega osobně poznat.

Když se bývalý mnich v roce 1961 pustil do stavby, Mejorada del Campo byla malá obec s několika stovkami obyvatel. Základy a kryptu začal Gallego budovat na poli za obcí, na rodinných pozemcích. Stavba tam ničemu nevadila, proto ji nechaly úřady být i bez povolení.

Za 60 let se však obec rozrostla v město s 24 tisíci obyvateli a dnes katedrála stojí téměř v jeho centru. Stavební boom se ovšem Gallegovi a jeho rodině hodil, protože mohli výhodně prodat dříve málo cenné pozemky. To poskytlo Donu Justovi, jak mu někteří říkali, živobytí i prostředky na stavbu. Některé kusy půdy rovnou vyměňoval za materiál či pomoc na stavbě.

Gallego se zhlédl v bazilice svatého Petra ve Vatikánu, ale zároveň chtěl, aby kostel vypadal jako hrad. Proto zvolil půdorys kříže s kupolí nad křížením lodí a zvenčí pevnostní vzhled. Průčelí, k němuž vede široké schodiště, zdobí velké kruhové okno neboli rozeta a dvě nedokončené masivní věže.

Styl by se dal popsat jako eklektická směs historických slohů. „Úhel je od ďábla, Bůh stvořil kruh,“ znělo Gallegovo heslo. Proto se v chrámu opakují kruhy a půlkruhové oblouky, modelované pružinami ze smotaného drátu.

Velká část konstrukcí je ze železobetonu, stavitel použil i děrované cihly nebo kámen. Stavěl přitom intuitivně, bez plánů nebo výpočtů na papíře. Protože měl nedostatek materiálu, naučil se s ním šetřit. To však dnes dělá vrásky úřadům a lidem, kteří chtějí stavbu využívat. Není totiž jisté, nakolik se dá spolehnout na statiku budovy, a bude proto nutné ji pořádně prověřit.

Přivolaný statik, který hovoří i ve filmu, však nazval Justa Gallega intuitivním konstruktivním géniem. Jeho stavba překonala výkyvy počasí během 60 let, včetně sněhové bouře Filomena, která v roce 2021 ochromila celé Španělsko. Don Justo myslel nejen na zatížení materiálem a lidmi, ale i na sílu větru.

Většinu práce udělal Gallego vlastníma rukama a bez těžké techniky. Zjevně netrpěl závratí, ve výškách pracoval bez jištění. Za celé roky ho při práci nepostihl žádný úraz. Kromě stálého pomocníka Angela, z něhož se stal Justův blízký přítel, se na stavbě vystřídala řada dobrovolníků. Když něco Don Justo sám nezvládl, sehnal někoho na pomoc. Pozorováním se pak jeho práci naučil a příště už si na ni troufl sám.

Velkolepostí a délkou stavby je Justova katedrála srovnávaná s Gaudího nedokončeným chrámem Sagrada Família v Barceloně. Zřejmě i proto je ulice, na níž kostel stojí, pojmenovaná po Antonim Gaudím. Gallegovi by však tohle srovnání nelichotilo. Zmíněný barcelonský chrám se mu totiž vůbec nelíbil.

Režiséra Dobrovodu při natáčení zaujalo, že stavba v různých fázích odráží věk jejího stavitele. „Když začal, starší části byly rovnější. Ale pak je tam část, kde chtěl seminář a knihovnu, a tu dělal v poslední fázi, kdy už mu bylo přes 80 let. Na ní je dost vidět, že už není tak rovná, působí hůř,“ poukazuje Dobrovoda.

Režisérovi se podařilo natočit Justa Gallega a jeho práci v posledních několika letech jeho života. V dokumentu, který byl k vidění už letos v březnu na festivalu Jeden svět, autor využil i řadu archivních záběrů. Byly to studentské filmy, domácí videa a materiály ze dvou starších dokumentů z Nizozemska a Německa. „Měli jsme štěstí, že si jejich autoři nechali originální kazety. Nasbírali jsme celkem asi 50 hodin archivního materiálu, který jsme do filmu zkondenzovali,“ popisuje Dobrovoda. Dohromady tak dávají ucelenější obrázek.

Film pojednává nejen o katedrále, ale je to i psychologická sonda o Donu Justovi. Postihuje vývoj jeho osobnosti ve stáří a zachycuje proměnu jeho života, kterou způsobilo účinkování v reklamě pro firmu Coca-Cola v roce 2005. Přineslo mu finance na stavbu, ale také popularitu, díky níž se začali do jeho chrámu sjíždět turisté a obdivovatelé. Gallega začali obtěžovat, což ještě posílilo negativní část jeho povahy – obtížné vycházení s lidmi.

I proto nebylo možné za ním jednoduše přijít a fotit ho nebo natáčet. Denis Dobrovoda se do jeho katedrály původně dostal jako fotograf pro článek svého přítele Matthewa Bremnera. „Justův přítel Angel nám řekl, že když s ním budeme pracovat, pak bude ochotný s námi trávit nějaký čas,“ popisuje režisér.

Týden mu tedy v katedrále pomáhali. „Když viděl, že jsme se snažili, cenil si toho. Nechal se fotit a trochu mi i zapózoval, což v jeho případě bylo hodně výjimečné. Strávili jsme s ním moc hezký týden,“ vzpomíná Dobrovoda. Spolu s Bremnerem pak na článek navázali natáčením filmu, který dokončili až po Gallegově smrti.

Justo Gallego zemřel ve své katedrále 28. listopadu 2021 ve věku 96 let. Chtěl být pohřbený v kryptě kostela, ale z hygienických důvodů to úřady nepovolily. Proto má hrob tradičně na místním hřbitově.

Úplně dokončit chrám nestihl. „On ale možná ani nebudoval katedrálu kvůli tomu, aby ji dostavěl. Chtěl každý den svého života věnovat Bohu, a katedrála byla k tomu prostředkem,“ uvažuje režisér. Za dokončení by byl podle něj určitě rád, ale úspěch za něj by ho nezajímal. Jeho cílem byla hlavně cesta.

Gallego krátce před smrtí stavbu odkázal španělské nadaci Poslové míru. Ta chce jeho dílo legalizovat a dokončit. Má v plánu vybudovat v komplexu ekumenickou komunitu určenou příslušníkům různých náboženství.