Článek
Oceňovaná fotografka zde představuje sérii snímků nazvanou Tam a tady, v noci, ve dne, kterou vytvořila loni v létě na uměleckém sympoziu v Mikulově. Přehlídka nazvaná Make Some Space se koná v prostoru zvaném Kolektiv.Haus, potrvá do 17. listopadu. Součástí doprovodného programu je i projekce dokumentárního filmu sestaveného ze snímků Jarcovjákové nazvaného Ještě nejsem, kým chci být, který bude letos za Česko bojovat o Oscara.
„Je to výstava dvou umělců, ale také dcery a otce. A jsem ráda, že tato výstava probíhá ve Zlíně, protože Vladimír Jarcovják pochází ze Zlína a Libuše Jarcovjáková tu často trávila dětství,“ říká kurátorka výstavy Lenore Jurkyová.
Dědeček Jarcovjákové Josef působil ve Zlíně jako stavitel. Jeho vila byla důležitým místem pro dětství obou umělců.
Fotografie Jarcovjákové vystavené v Kolektiv.Hausu vznikly v době, kdy byla pracovně vytížená kvůli filmu Ještě nejsem, kým chci být. Kolekce zachycuje situace, momenty, události a pocity, jež po dobu čtyři týdny zažívala v Mikulově. „Není úplně vázaná na místo, protože Libuše v rámci propagace svého dokumentu často cestovala. Ale myslím, že její rukopis je tam velmi čitelný,“ říká kurátorka o jedné z nejnovějších kolekcí Jarcovjákové.
Na výstavě ji doplňují deníkové záznamy fotografky. „Jsem velmi ráda, že Libuše si v průběhu sympozia zapisovala své postřehy a myšlenky a tyto deníkové záznamy se staly součástí fotografické série. Kromě toho, že Libuše je skvělá fotografka, je to také skvělá literátka,“ míní Lenore Jurkyová.
Vladimír Jarcovják, který žil v letech 1924 až 2007, byl poválečným žákem Emila Filly a členem umělecké skupiny Trasa 54. Proslul spíše svými obrazy a grafikami. V centrálním prostoru výstavy se teď ale nachází jeho plastika. „Velmi dobře doplňuje Libušiny fotky. Původně tato plastika visela u Libuše doma, pro potřeby výstavy jsme si ji půjčili,“ vysvětluje kurátorka.
Doprovodný program bude zahrnovat besedu s Jarcovjákovou, čtení jejích deníkových záznamů, besedu o ženském elementu v architektuře současného Zlína, koncert nebo fotografický i pohybový workshop.
Libuše Jarcovjáková v někdejším komunistickém Československu syrově, bez příkras a stylizace, fotografovala vietnamskou, romskou i LGBT komunitu, stejně jako dělníky nebo svůj život. Její rozostřené, přesvícené snímky popíraly všechna kompoziční pravidla.
Z života na periferii se dostala do západního Berlína, kde se živila jako pokojská. Nakonec pozvolna prorazila v zahraničí i doma. Asociace profesionálních fotografů České republiky ji jmenovala osobností české fotografie za rok 2017.
Dva roky nato pro ni byla přelomová výstava na prestižním festivalu ve francouzském Arles, kterou britský deník Guardian ve svém top 10 nejvýznamnějších fotografických událostí roku zařadil na první místo. S uznáním o ní referoval také francouzský list Le Monde nebo zámořské New York Times. Ředitel přehlídky v Arles přirovnal Jarcovjákovou k americké hvězdě undergroundové fotografie Nan Goldin.
Vloni se autorka dočkala velké retrospektivy v pražském Veletržním paláci a také vznikl dokumentární film, který režisérka Klára Tasovská celý sestavila z fotografií Jarcovjákové.
Aktuální přehlídka se koná ve zlínském Kolektivním domě. Dvanáctipodlažní stavba vznikla v letech 1945 až 1950 coby první kolektivní dům v Československu. Jednalo se o svébytný stavební druh vymyšlený s cílem soustředit na jednom místě vše, co může člověk potřebovat k životu, od bydlení přes školku až po volnočasové zařízení. Výstava Jarcovjákové a jejího otce se koná právě v prostoru bývalé jídelny.
