Článek
Zatímco loni v roli rezidenční umělkyně jubilejního 80. ročníku zahrála tři jeho díla, toto úterý večer na program svého koncertu v Rudolfinu zařadila Fišerův Koncert pro housle a orchestr. Energická houslistka, kterou doprovodila Česká filharmonie pod taktovkou svého budoucího šéfdirigenta Jakuba Hrůši, bavila publikum svou hrou i netradičními grimasami.
V první polovině večera se Patricia Kopatchinskaja představila jako sólistka v Rapsodii pro housle a orchestr od Bély Bartóka. „Myslím, že rozumím jeho jazyku. V každém případě je velmi blízký mé duši, a to nikoliv pouze z důvodů zeměpisných,“ uvedla.
Oba pocházejí z podobných končin. „Ale je to i Bartókova skutečná láska k venkovu, k lidové hudbě, jeho oddanost této kultuře, která dává smysl i mému životu. Lidová hudba je mou vůní, půdou, z níž jsem vyrostla, mým příběhem,“ dodává houslistka.
Luboš Fišer, který žil v letech 1935 až 1999, byl významným autorem soudobé klasické hudby a vyhledávaným tvůrcem soundtracků k filmům a televizním inscenacím. Širší veřejnost jej zná jako autora hudby k seriálům Mach a Šebestová, Arabela či Chalupáři, případně k filmům Černí baroni, Smrt krásných srnců, Tajemství hradu v Karpatech nebo Adéla ještě nevečeřela.
Získal mnoho cen včetně Prix d’Italia a dvou Českých lvů, jeho koncertní tvorba se však na programech objevuje zřídka. „Domnívám se, že Luboše Fišera bychom měli učinit slavným, protože jeho hudba je neuvěřitelně silná a má v sobě něco velmi jedinečného,“ říká na to konto Patricia Kopatchinskaja. Koncert pro housle a orchestr, který zahrála v úterý, pochází z roku 1997 a je to Fišerova poslední skladba.
Umělkyně narozená v Moldavsku proslula nápaditými, až fantaskními performancemi. Patricia Kopatchinskaja má za sebou umělecké rezidence v institucích jako Southbank či Barbican Centre v Londýně, vídeňském Konzerthausu nebo Labské filharmonii. Spolupracovala s prvotřídními orchestry, například s Newyorskou filharmonií, Londýnským symfonickým orchestrem, Královským orchestrem Concertgebouw z Amsterdamu či Berlínskými filharmoniky.
Jako přídavek na konci první poloviny úterního koncertu Kopatchinskaja vybrala expresivní skladbu Crin od sedmapadesátiletého skladatele Jorgeho Sáncheze-Chionga, narozeného ve venezuelském Caracasu. Miniatura se jmenuje Crin.
Česká filharmonie vedle poslední Fišerovy skladby pro housle z roku 1997 v úterý zahrála díla Leoše Janáčka a Bély Bartóka. Na úvod večera zazněla suita z Janáčkovy opery Osud. Program pak zakončila suita z Bartókova baletu Podivuhodný mandarín, který ve své době způsobil skandál.
Světová premiéra se konala 27. listopadu 1926 v Kolíně nad Rýnem a podle autentického vyprávění dirigenta Eugena Szenkára byl rozruch tak ohlušující a dlouhotrvající, že pořadatelé museli spustit protipožární oponu. Pohoršení z příběhu o prostitutce a třech kumpánech bylo obrovské, po premiéře muselo být dílo staženo z repertoáru.
Bartók a Janáček patří k nejoblíbenějším autorům dirigenta Jakuba Hrůši. Podle něj si oba uvědomovali, jaká síla tkví v autenticitě lidové hudby jejich rodné země, každý ji však zpracoval po svém. „Starší Janáček s uměleckým srdcem romantika, katapultován svým radikálním myšlením do světa modernismu mnohem mladších skladatelů, mezi něž patřil právě Bartók, jenž oslovuje emoce posluchačů se stejnou naléhavostí, byť byl střízlivější povahy racionálněji stavěného konstruktivisty,“ dodává Hrůša, který je aktuálně uměleckým ředitelem Královské opery Covent Garden v Londýně a šéfdirigentem Bamberských symfoniků. Od sezony 2028/2029 se stane šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie.
Pražské jaro letos nabízí čtyři desítky koncertů. Na zahajovacím koncertu 12. května zazněla Má vlast Bedřicha Smetany v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod vedením dirigenta Petra Popelky.
Festival 4. června zakončí hudba Giuseppa Verdiho v podání Saského státního orchestru Drážďany a pěvců z vídeňského souboru Singverein.
