Hlavní obsah

Syn Joži Uprky psal Hitlerovi. Slovácké divadlo připomíná kolaboranty

Foto: Profimedia.cz

Na snímku ze hry jsou Zdeněk Trčálek jako Jan Uprka, Lukáš Rieger coby Prager, Pavel Šupina v roli strážníka a Lukáš Matěj jako Jan Ryba.

Ve 30. letech minulého století se objevily snahy připojit Slovácko, národopisnou oblast na jihovýchodě Moravy, k fašistickému Slovenskému státu.

Článek

K událostem se vrací tragikomická historická groteska Slovácké jaro, kterou tuto sobotu uvede Slovácké divadlo v Uherském Hradišti. Přímo pro něj novinku napsal Pavel Molek.

Hra prolíná skutečné historické události s fikcí. Po sobotní premiéře následují nejbližší reprízy 9. a 10. února.

Příběh se točí kolem dvou postav. Tou první je Jan Uprka, syn malíře Joži Uprky a člen kolaborantské etnografické skupiny Národopisná Morava. Druhou je neúspěšný komunální politik Jan Ryba. Oba zastávali myšlenku příslušnosti Moravských Slováků ke Slovenskému státu.

Iniciativa vyvrcholila 16. března 1939, tedy v den zřízení protektorátu Čechy a Morava, dopisem Adolfu Hitlerovi. V něm Uprka, Ryba a ještě učitel Josef Vávra žádali, aby se Slovácko stalo součástí Slovenska. Podle jejich představ mělo Slovenskému státu konkrétně připadnout území od Hodonína až po Zlín.

„Téma ohledáváme optikou dnešních dnů. Není to jenom nějaká hodina dějepisu, ale myslím, že v dnešních časech některé momenty mohou být shodné nebo podobné,“ říká režisér hry, umělecký šéf zdejšího souboru Lukáš Kopecký.

+3

Postavu Jana Uprky svěřil Zdeňku Trčálkovi, jeho kamaráda Jana Rybu hraje Lukáš Matěj. „Oni byli fakt ‚pobuchanci‘. Budu hrát ve zvláštním slováckém černobílém kroji. To není vůbec nic proti folkloru nebo proti krojovaným. Je to o tom, jak se skupinka lidí snažila zneužít slováckého folkloru k prosazování svých ideologií, což je vždycky špatně,“ objasňuje Trčálek.

„Zaklínali se tradicemi a folklorem, a přitom jim šlo jenom o osobní prospěch. Využít situace k tomu, aby se dostali k moci. A tam už můžeme najít spoustu zajímavých paralel i s dnešní dobou,“ doplňuje Lukáš Matěj.

Slovenská republika i nacistické Německo plán Jana Uprky s Janem Rybou zprvu zdánlivě podporovaly. Nakonec tuto myšlenku až v roce 1941 zavrhl Adolf Hitler, který měl vlastní plány na poněmčení Moravského Slovácka.

Otec Joža Uprka, jenž zemřel roku 1940, synovo politické angažmá kritizoval.

Podle režiséra se děj hry zhruba do poloviny března 1939 drží historických faktů. „Od 15. března dále už se dostáváme na pole určitých spekulací, které by ale neměly patrně daleko od pravdy, neboť se autor výrazně nechává inspirovat děním na Slovensku toho času, ke kterému bychom se připojili,“ konstatuje režisér Kopecký.

Podle něj si dramatik v tomto bodě spíše domýšlí, co se mohlo dít, stále ale do značné míry vychází ze skutečnosti.

V inscenaci, která má podtitul Na pohovce historie, dále účinkují Tereza Novotná, Kateřina Michejdová, Pavel Šupina a hostující Lukáš Rieger. Dramaturgie se ujala Iva Šulajová, scénu vytvořil Pavel Borák, kostýmy navrhla Markéta Sládečková a hudbu složil Mario Buzzi.

Doporučované