Článek
Režisérka Hana Burešová s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem byli roky spjati především s pražským Divadlem v Dlouhé, pravidelně ale také hostovali v Městském divadle Brno. Právě pro něj nyní po šestileté pauze připravili novou inscenaci hry Tak trochu básník od amerického dramatika Eugena O’Neilla.
Tragikomedii o střetu snu se skutečností označují za pozapomenutý klenot světové dramatiky. Premiéru má tuto sobotu 13. září, nejbližší reprízy následují hned v neděli, pondělí a úterý. V inscenaci účinkují Petr Štěpán, Radka Coufalová, Kristýna Daňhelová, Igor Ondříček nebo Ivana Vaňková.
Hru o dvojznačné roli lži a iluze v lidském životě dopsal O’Neill v roce 1942, prvně však byla nastudovaná až roku 1958. Tou dobou už autor pět let nežil. V Česku toto drama začátkem 70. let minulého století uvedly pouze divadlo v Českých Budějovicích a tehdejší Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého v Praze. Městské divadlo Brno jej tak nyní vrací na zdejší jeviště po více než půlstoletí.
Podle mluvčí scény se jedná o komorní hru zachovávající klasickou jednotu času, místa a děje. Odehrává se během jednoho dne roku 1828 v krachující venkovské putyce nedaleko Bostonu.
Majitelem podniku je irský přistěhovalec, šlechtic a někdejší válečný hrdina Cornelius Melody, muž, který se zmítá mezi pocitem titánské nadřazenosti svému okolí a trpkým vědomím, že současný život vůbec neodpovídá jeho snům a touhám. Do Ameriky uprchl poté, co vinou skandálu přišel o svůj společenský status. Také v Novém světě se zmítá v dluzích, přesto je odhodlán si udržet svou vznešenou identitu statkáře a válečného hrdiny.
Melody si často vylévá zlost jednak na pokorně oddané manželce Noře, jednak na dceři Sáře – ta mu ovšem jeho surovost na rozdíl od Nory umí patřičně oplatit. Příběh nabere obrátky, když se Sára zamiluje do bohatého Američana, který se ubytoval u nich v hostinci. Rodinné drama s výbušným tragikomickým vyústěním líčí jediný den, jenž zásadně otřese Melodyho životem a jeho obrazem sebe sama.
Autor hry Eugene O’Neill žil v letech 1888 až 1953. Čtyřikrát získal Pulitzerovu cenu a také se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Jeho hry mají hluboký psychologický podtext, obvykle zobrazují rodinné vztahy ničené nenávistí, odcizením, iluzemi, klamáním, ale také třeba cizoložstvím.
O’Neill zaznamenal výrazný úspěch ve 20. letech minulého století na newyorské Broadwayi, kde pak začal psát hry pro jednu z nejlepších zdejších institucí zvanou Theatre Guild. Právě tam uvedl jedno ze svých stěžejních děl, dramatickou trilogii Smutek sluší Elektře.
Až posmrtně mu vyšlo autobiografické drama Cesta dlouhým dnem do noci, považované za vrchol jeho tvorby. Hra Tak trochu básník měla být součástí zamýšleného cyklu devíti her nazvaného Příběh vlastníků, kteří se sami vyvlastnili. Ambiciózní projekt však autor nedokončil.
