Hlavní obsah

„Kupte si nůž a podřízněte je.“ Zprávám z Izraele chybí kontext, říká místní

Foto: Profimedia.cz

Izrael před útoky chrání systém Iron Dome (Železné kopule).

Reklama

18. 5. 10:52

Těšil se, že si užije svobodu, kterou by si Izrael po pandemii jindy dopřával ve velkém. Místo toho ze svého domu sleduje míhání raket. „Naprosto šílené jsou tady nepokoje, je ale nutné myslet na kontext,“ říká pro SZ 33letý Gil.

Článek

„Obvykle během roku studuji v Praze. Díky tomu, že v Izraeli vše funguje tak, jako by covid-19 už ani nebyl, jsem se rozhodl během svátku přijet navštívit rodiče a nechat se naočkovat. Takové ‚vřelé‘ přivítání jsem ale nečekal,“ popisuje pro Seznam Zprávy Gil z malého města v centru Izraele ležícího poblíž hranice Západního břehu.

Rakety Hamásu do těchto končin zavítaly zřídkakdy, tentokrát se ale i Gilovi a jeho rodině naskytla „podívaná“ v podobě střel mířících na Tel Aviv. Ačkoli je dle Gilových slov jeho město poměrně v bezpečí díky uspořádání vojenských hlídek, místním dělají vrásky divoké nepokoje v komunitách, které policie nezvládala.

„Poblíž města žije několik arabských komunit. V sobotu několik raket spadlo do této oblasti, hned na kraj města. Jen o několik minut později se na místě objevili lidé a začali oslavovat, že na Izrael dopadají rakety. Ten dým jsem viděl z našeho domu i já. Byl to až surrealistický pohled – oslavy svátku a dým z raket. Nerad bych tvrdil, že to lze vztáhnout na celou zdejší populaci, ale někteří z toho mají opravdu radost. Jiní, ti ‚normální‘, se bojí,“ popisuje a dodává, že nemá rád informace vytržené z kontextu. „Když čtu mediální zprávy, ten kontext chybí poměrně často,“ říká.

Foto: Seznam Zprávy

Mapa Izraele a okupovaných území.

S koncem ramadánu se letos střetl i židovský svátek Šavu’ot. „Je opravdu těžké mít slavnostní náladu, když je tady celková atmosféra dost tíživá. Ramadán se slaví každý rok v jiném období a je vlastně legrační, že se to letos protíná i s židovskou akcí, která je stejně jako ramadán spojována s rodinnými oslavami. Spousta lidí se obvykle chystá vyjet na prázdniny, tentokrát to ale není bezpečné, nejen kvůli raketám, ale i kvůli oněm nepokojům.“

Uklidnit rozbouřené tábory přitom pro policii není vůbec snadný úkol – nepokoje probíhají v několika oblastech najednou. „Situace tady byla šílená ve městě Lod – první noc policie nebyla schopná poslat do oblasti dost hlídek, aby zajistily bezpečí, nestíhaly to, v jednom sousedství začala hořet auta, v dalším pak synagoga.“

Tábory Arabů a Židů mají každý svůj důvod, proč do ulic vychází. „Nechci příliš mluvit za Araby, ale těch důvodů je hned několik. První z nich je dění v Jeruzalémě před pár dny, což ale podle mého není dostatečná omluva pro takové chování – zapalování domů a aut, cílili ale i na synagogy. Nejhorší situace je ve městě Lod, 20 minut od Tel Avivu,“ popisuje Gil nepokoje, během kterých vzplálo na 300 židovských domovů a místní svá bydliště z obav o vlastní bezpečí mnohdy raději sami opustili.

Foto: Seznam Zprávy

Mapa Jeruzaléma.

„Existuje několik důkazů, že jsou nepokoje podporovány muslimskými vůdci, kteří chtějí konec izraelského státu. Taky to má co do činění s lokální palestinskou politikou – na území se měly letos konat volby, kde se mělo rozhodnout mezi Fatahem a Hamásem. Krátce před volbami je ale palestinský prezident Mahmúd Abbás zrušil. Takže Hamás se nyní snaží převzít na Západním břehu vládu, Hamás se pak z Gazy snaží ovlivňovat lidi na Západním břehu i uvnitř Izraele – takže tyhle protesty slouží i k tomu, aby Hamás získal větší politickou moc.“

Hamás vs. Fatah

Hamás je islamistická politická strana a také teroristická skupina. Stojí na boji proti Izraeli, chce islamistický stát na území Palestiny. Jedno křídlo hnutí je politické, druhé militantní, které aktuálně ostřeluje izraelská města. V roce 2006 vyhrál Hamás palestinské volby.

Fatah je hlavní palestinská politická strana a největší a nejdůležitější frakce Organizace pro osvobození Palestiny. Od svého založení udržuje řadu militantních skupin. Jeho hlavní vojenskou částí je al-Assifa. Na rozdíl od svého oponenta není Fatah samotný zařazen na seznam teroristických organizací žádnou vládou světa.

Nepokojů se však účastní i druhý tábor. „I z izraelského pohledu je opět důležité trochu pochopit kontext. Během těch nepokojů se útočilo i na auta a na lidi, kteří se snažili ujet, bylo to skutečné šílenství. Lidé se jednoduše necítili bezpečně, na policii nebylo spolehnutí, a tak začínali svolávat každého, kdo by jim mohl pomoct, kdo má legálně zbraně. V ten moment se to přerodilo v násilný konflikt mezi oběma stranami – jedni útočili na druhé, ti se snažili bránit a vracet jim to. Každá strana samozřejmě tvrdí, že za to může ten druhý. Někdy se pak tyhle zprávy šíří bez kontextu, který já vyprávím vám, což je případ například města Bat Jam, které leží vedle Tel Avivu,“ říká Gil. Jako příklad uvádí masově sdílené video zobrazující skupiny Židů, kteří ničí obchody vlastněné Araby.

„Videa se sice šíří ve velkém, ale už se neříká, že to nebyli běžní místní. Šlo o radiální skupiny Izraelců, kteří jsou proti Arabům zaujatí a nepodporují jejich právo v zemi žít. Jde o opravdu minoritní a extremistickou skupinu, kterou odsuzují obě strany, dokonce i krajně pravicoví politici, není to žádný reprezentativní vzorek toho, co se v Izraeli děje. A můžu říct, že jsem ve městě byl tři dny zpátky a místní mi říkali, že tyhle útočníky vůbec neznali, byli z jiných měst,“ říká a dodává, že se po nepokojích místní naopak semkli, Arabové i Židé, a následující den přišli majitelům obchodů pomoct uklízet nepořádek a uspořádali pro ně finanční sbírky.

„Takže ano, z pohledu izraelské strany jsou mediální zprávy často vytržené z kontextu. Není to tak, že Izraelci nesnáší Araby a chtějí, aby odešli ze země, většina Izraelců skutečně podporuje koexistování na jednom území. A chci věřit, že tohle platí i pro druhou stranu.“ Podle Gila hrají v protestech i rozdílné ekonomické situace v obou táborech. „Postoje k soužití Arabů a Židů se liší podle vzdělání lidí a oblastí, ve kterých žijí. V Izraeli hraje roli i jistá příslušnosti k ekonomickým třídám a spousta Arabů patří k těm nižším. Otázka ale je, jestli těmito nepokoji vůbec něčeho dosáhnou. Zrovna Lod je místem, do kterého je investována spousta peněz a úsilí, aby se situace chudších lidí zlepšila. Pomůže tedy takový protest? To si opravdu nemyslím, akorát se všechno zhorší.“

Příčiny eskalace a kontext vysvětlujeme v podcastu Checkpoint:

Sjednocení nejsou ani Palestinci, o čemž svědčí fakt, že Hamás nepřevzal kontrolu i nad Západním břehem. „Hamás ovládá Gazu, palestinské úřady jsou ale sestaveny z Fatahu pod vedením Mahmúda Abbase. To jsou různé věci a Palestinci ve svých cílech nejsou jednotní. Jak v otázce budoucnosti Izraele, tak nějaké možné koexistence různých skupin. Ať už Palestinci říkají, co chtějí, s Izraelci široce spolupracují. Před 20 lety tato spolupráce ustala a brzy na to pochopili, že z tohoto postoje nic pozitivního nevzejde.“ Z jednání Hamásu v Gaze je dle Gila zjevné, že o Židy nestojí na celém území Izraele.

„Nedávno jsem viděl proslov politického lídra Hamásu v Gaze. Řekl, že vysíláním raket na Izrael chce zajistit právo Palestinců žít ‚v každé části palestinské země‘ – tedy v každé části současného Izraele,“ popisuje Gil. Další věc, jež se do médií příliš nedostává, je pak solidarita, kterou s Gazou lidé projevují. „V posledních dnech byly v Rámaláhu a podobně protesty. Malé, ale proběhly. A myslím, že Mahmúda Abbase, palestinského vůdce na Západním břehu, to znepokojuje – nechce, aby Hamás převzal velení. Tyto demonstrace solidarity tak nepodporuje.“

Dodává však, že jakkoli by lidé v Gilově okolí chtěli klid zbraní, jisté věci je nepřestávají znepokojovat. „Mimochodem, další takové zajímavé video je proslov bývalého ministra z Hamásu, kdy před pár týdny vyzval, aby si lidé koupili nože na Židy – že jsou levné a můžou jimi proříznout Izraelcům hrdlo. Prohlásil to v palestinské televizi.“

„Občané Jeruzaléma, chceme, abyste Židům noži uťali hlavy. Každá ruka může proříznout jednu tepnu na krku. Nůž stojí pět šekelů. Kupte si ho, nabruste jej a podřízněte tady. Stojí jen pět šekelů. Díky těmto pěti šekelům ponížíte židovský stát,“ pronesl bývalý ministr vnitra, jenž stále pracuje pro Hamás, v palestinské televizi 7. května.

Zcela zajedno nejsou ale ani Izraelci – postava premiéra Benjamina Netanjahua je rozděluje napůl. „Řekl bych, že Netanjahu má podporu v oblastech, jako je obrana, lidé věří tomu, že v Gaze dělá dobrou práci, že jejím smyslem je minimalizovat škody na civilním obyvatelstvu a potlačit Hamás,“ říká Gil. Lidé pak nemají příliš důvěry v policejní orgány. Názory, že se aktuální situace Netanjahuovi vzhledem k jeho nejisté politické pozici hodí, Gil nesdílí, ale rozumí jim.

„Netanjahu ve dvě ráno přijel do té šílené situace v Lodu, pomáhal to tehdy zastavit. V pátek už bylo zřejmé, že jsou nepokoje na ústupu a nebude to náhoda. Šin bet (Všeobecná bezpečnostní služba, jež plní funkci kontrarozvědky) zasáhla a pomohla policii potlačit nepokoje. Pořád si ale myslím, že ministrovi, který policii šéfuje a patří pod stranu Netanjahua, lidé nevěří,“ říká a přidává další stranu mince.

„Někteří ale věří, že inicioval nebo přinejmenším nepozastavil nepokoje v zárodku kvůli tomu, aby získal větší politickou moc. Osobně tady tomu nevěřím, vzhledem k celému kontextu, který si mnoho lidí vlastně ani neuvědomuje, z nějakého důvodu o vnitřních záležitostech v Palestině místní média příliš nepíší. Někteří se tak snaží podávat to tak, že celá tahle situace je jeho chyba, měl zabránit situaci v Jeruzalému a kvůli tomu pak vypukly další nepokoje, pak ta Gaza… V jistém smyslu to sice dává smysl vzhledem k poslednímu výsledku voleb, ale vážně si nemyslím, že by to byl Netanjahuův záměr, pravděpodobně budou další volby a lidé se necítí bezpečně a nebudou pro něj znovu hlasovat. Lidé tady ale Netanjahua viní ze způsobení pandemie,“ dodává.

Nebýt těžké atmosféry způsobené nepokoji a strachu, Izrael by zřejmě slavil vítězství nad pandemií. „Teď to taky vypadá, jako kdyby tady covid-19 vůbec nebyl. Přijel jsem za rodinou a nechat se naočkovat a byl jsem šťastný, že můžu jít ven, užít si Tel Aviv, otevřené bary a restaurace. Ale ta situace mi nedovolí vzdálit se od domu. Většina lidí je ale naočkovaná, chodí venku bez roušek, probíhají sportovní zápasy s tisíci diváky a další velké události,“ zakončuje Gil hořkosladce.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované