Hlavní obsah

Carezza aneb Jak otec a syn budují ekostředisko v Dolomitech

Foto: Carezza Dolomites, Seznam Zprávy

Horní stanice lanovky King Laurin v Carezze.

Reklama

17. 12. 2021 15:15

Kdyby jihotyrolské zimní středisko Carezza bylo v Česku, nemělo by se svými 40 km sjezdovek konkurenci. Tady patří k těm spíš menším. Na Carezze je ale zajímavé něco jiného. Prochází rozvojem založeným na principu udržitelnosti.

Článek

S otcem a synem Eisathovými stojíme uprostřed zasněženého střediska, které právě otevřelo své sjezdovky. Vzhlížíme k rozeklanému masivu Rosengarten a kolem nás hučí sněžná děla. Taková malá Cortina, napadne nás okamžitě. Tahle malá perla Dolomit však nenabízí jen úchvatné výhledy. Mimochodem – je to oblíbené místo Ester Ledecké, která tady už několikrát stála na podiu.

Georg i Florian Eisathovi, majitelé zimního centra, vyrůstali na zdejších svazích. Dnes vytvořili silný tandem, který chce ještě nedávno skomírající Carezzu posunout mezi TOP severoitalská místa. Ne co do velikosti, ale využitím moderního přístupu. Zisk je pochopitelně významnou součástí plánu, ale ne tou konečnou.

Foto: Petr Pravda, Seznam Zprávy

Florian a Georg Eisathovi

Oba muži i celý jejich tým usilovně pracují na tom, aby atraktivní středisko nalákalo další hosty a nabídlo jim kvalitní ubytování, moderní lanovky a dobře vysněžené, upravené sjezdovky. Když bude dostatek spokojených hostů, místní lidé budou mít práci, která je udrží v horách, a to všechno pak dá budoucnost jejich dětem. Jak vysvětluje Florian Eisath, cokoli udělají, musí být ohleduplné k přírodě a místním zdrojům. Například využívat dobře vodu k zasněžování, neplýtvat s ní ani s elektřinou.

První sněžné dělo

Oba muži jsou po všech stránkách výrazným duem se zajímavou minulostí. Otec Georg spolu s dalšími dvěma kolegy stál v roce 1983 u zrodu prvního experimentálního nízkotlakého sněžného děla. Za pár let poté trojice inovátorů založila společnost Techno Alpin, která je dnes největším světovým výrobcem zasněžovacích systémů. Gigant z jihotyrolského Bolzana mimochodem zajistí výrobu veškerého umělého sněhu na blížící se olympiádě v Pekingu.

Před časem Georg prodal své akcie ve společnosti a koupil chátrající středisko mezi jihotyrolským masivem Rosengarten a trentinským Latemarem, odkud rodina Eisathů pochází. Dal mu jméno Carezza podle tamního krásného horského jezera.

Florian otce podporuje mladickou energií, zkušenostmi i úporností bývalého závodníka italského národního týmu v alpských disciplínách. Ještě před pěti lety brázdil od střediska ke středisku kolotoč světového poháru, kde vybojoval mimo jiné třetí místo v obřím slalomu v Alta Badii. Dnes přebírá coby CEO hlavní odpovědnost za rozvoj Carezzy.

Lanovka Král Laurin

Covidová doba, kdy italské vleky stály, tady nebyla důvodem k nářkům a odevzdané pasivitě. Naopak, otec a syn s celým týmem usilovně vymýšleli, budovali a inovovali. „Nechtěli jsme čekat, co bude, to není náš styl,“ vypráví Florian.

„Tohle je zatím náš navenek nejviditelnější počin, který vyrostl v době covidu,“ ukazuje na novou desetimístnou kabinku „Král Laurin“, která nahradila dvě už hodně staré lanovky. Míří až do skalního království u Kölner Hütte ve výšce 2337 metrů. 1807 metrů délky a 560 metrů převýšení překonává za pouhých 6,5 minuty. Impozantní horní stanici vysekanou do skály navrhl známý jihotyrolský architekt Werner Tscholl. Opět s důrazem na respekt k přírodě.

Foto: Petr Pravda, Seznam Zprávy

Podzemní palác lanovky King Laurin

„Stanice má velmi choulostivou a exponovanou polohu, nachází se totiž v přímém zorném poli impozantního masivu Rosengarten. Proto měla nejvyšší prioritu integrace stavby pouze s nízkým vizuálním profilem,“ vysvětlil už před časem Tscholl, mimochodem italský architekt roku 2016.

Horní stanice schválně není prakticky viditelná jako samostatný architektonický objekt. Do strany svahu jsou viditelně zaříznuty pouze vstupní a výstupní portály, kterými gondoly vjíždějí a vyjíždějí z podzemní stanice a přístupový tunel pro pěší turisty a lyžaře. Teprve při vstupu do jeskyně se zatajuje dech, místo odkazuje na legendu o Králi Laurinovi. Lyžaři a pěší turisté tady vstupují takříkajíc do podzemního paláce.

+4

Příroda na prvním místě

Georg s Florianem se – i díky nabytým zkušenostem – rozhodli, že pokud chtějí v Carezze uspět, musí každý jejich krok dávat smysl a vše by do sebe mělo zapadat. „Dali jsme si při rozvoji střediska hlavní cíl. Chránit to nejdůležitější, co máme: přírodu. Abychom ji chránili, musíme předejít zbytečné spotřebě energie,“ vysvětluje Florian princip udržitelnosti.

Pro vodu k zasněžování využívají přírodní zásobní jezera naplněná během deštivých letních měsíců. Nepotřebují vodu vyhánět pumpami na velké vzdálenosti z jiných zdrojů a plýtvat elektřinou. Zároveň se s vodou snaží dobře hospodařit. „Vytvořili jsme automatizovaný systém, který optimalizuje práci čerpadel, vzduchových kompresorů a celé výroby umělého sněhu. Účelem je vyrobit ho jen tolik, kolik bude skutečně potřeba. Ne málo, ale ani ne příliš moc, jak se někdy stávalo,“ říká Florian.

Mistři v zasněžování

V Carezze spouštějí sněžná děla jen při plném zatížení. První vrstvu sněhu vyrobí během chladných listopadových dní, druhou v prosinci a někdy provedou ještě třetí zasněžování v lednu. A to je vše.

Na základě studia klimatických podmínek nezasněžují při teplotách těsně pod nulou, protože to není efektivní. Snaží se využít rozmezí -7 až -12 stupňů Celsia a pak spustí pokud možno všech 200 děl. Plně automatický systém dokáže reagovat na příznivé podmínky do pěti minut a pak běží děla tři až pět dní nepřetržitě. Výběr vhodného okamžiku sníží náklady až o polovinu, protože za správné teploty vyrobí podstatně více sněhu při stejné spotřebě energie.

Tím to ale nekončí. Když už sníh leží na sjezdovkách, pět roleb pro ošetření cca 100 hektarů sjezdovek využívá GPS sledování a měření hloubky sněhu. Oproti minulosti tím šetří asi čtvrtinu paliva.

„To, co jsme zatím udělali, je teprve začátek,“ zdůrazňuje Florian Eisath. „Společně s hotely, restauracemi, obchody a v neposlední řadě i s farmáři chceme rozvíjet ekonomickou, ekologickou a sociální udržitelnost. Musíme dál investovat, abychom byli konkurenceschopní, ale chceme to dělat tak, aby si příští generace mohly dál užívat krásy naší přírody. Sám za sebe pak chci, aby můj syn, až mu bude 30 let, byl pyšný na to, co teď děláme.“

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované