Článek
K architektuře dob nedávno minulých se veřejnost mnohdy staví s odporem. K objektivnějšímu pohledu je nutný časový odstup. Názorným příkladem jsou historické slohy jako gotika či baroko, jejichž názvy vznikly původně jako hanlivé výrazy pro „překonané“ styly.
Také na stavby z doby komunismu se lidé po jeho pádu dívali skrz prsty. V posledních letech však Češi svůj postoj k nim postupně přehodnocují. A mezi záplavou šedivého nevkusu objevují mnoho zajímavých a hodnotných staveb hodných obdivu.
Teď přišla řada i na 90. léta, řekli si autoři nové knihy a výstavy s názvem DEVADE: Architektura Prahy mezi přísností a diskotékou. Pokusili se bez předsudků a nálepkování podívat na třicítku výrazných budov z doby mezi sametovou revolucí a vstupem Česka do Evropské unie. Snažili se převyprávět jejich příběh a přiblížit dobovou atmosféru i okolnosti jejich vzniku, aniž by některé oslavovali či odsuzovali.
Mezi vybranými stavbami je třeba populární Tančící dům či mnohdy zatracovaný hotel Don Giovanni. Ale třeba i hotel Hilton Prague, nové budovy v areálu Výstaviště Praha, obchodní centrum Nový Smíchov, stanice metra Rajská zahrada či mostní tubus metra linky B, který se vine jako had mezi paneláky.
„Příběh architektury 90. let vyprávíme mnohovrstevnatě a zábavnou formou. Návštěvníci výstavy se v CAMPu setkají s ikonickými stavbami, objekty i drobnými detaily – od slavnostních židlí Olga od Bořka Šípka, které původně navrhl pro Kancelář prezidenta republiky na Pražském hradě, přes dobovou inzerci, časopisy až po ironický pohled na dějiny devadesátek skrze ‚memy‘ od satirické platformy Dynamický Blok,“ přibližuje Štěpán Bärtl, vedoucí centra CAMP.
Dobovou atmosféru a společenský kontext představí velkoformátová projekce od Pierra Urbana, vytvořená z archivních materiálů České televize a současných fotografií budov od Radka Štrettra Úlehly. „Pro zájemce jsou k dispozici hmatové modely vybraných staveb, které zpřístupňují téma i nevidomým,“ doplňuje Bärtl.
Stylově pestřejší doba, než se myslelo
V architektuře devadesátek jsou dle autorů projektu patrné hlavně dva výrazné směry. Na jedné straně „přísnost“ inspirovaná meziválečnou modernou a funkcionalismem. A na druhé to, co autoři přirovnávají k „diskotéce“ – svobodně rozverná postmoderna obdivovaného Západu plná roztodivných tvarů a okázalostí.
Praha spolu s celým Českem se tehdy otevřela přílivu zahraničních vlivů, nových trendů i digitálních technologií. Byznys procházel bouřlivým rozvojem, přibývaly i pro Čechy nové typy staveb jako hobbymarkety nebo soukromé bytové komplexy. Měnila se i celá architektonická profese včetně zakládání nových ateliérů a fungování profesních spolků. Dle pořadatelů výstavy se přitom ukazuje, že devadesátková architektura byla myšlenkově mnohem bohatší a stylově rozmanitější, než za jakou byla dlouho považována.
Za knihou a výstavou stojí Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR). „Pochopení architektury devadesátých let je pro plánování Prahy zcela klíčové,“ vysvětluje ředitel IPR Ondřej Boháč. Poukazuje na to, že mnohá témata z této doby jako obsloužení pražského letiště kolejovou dopravou nebo dokončení Pražského okruhu se řeší dodnes a věnuje se mu i nový Metropolitní plán. „Bez hlubší znalosti a porozumění nedávné historie nelze odpovědně plánovat budoucnost metropole,“ zdůvodňuje přípravu výstavy a knihy Boháč.
