Město bran a věží: Historické město roku Vysoké Mýto se vylouplo do krásy

Opravené městské brány a interiéry památek, ale také náměstí a parky, s mobiliářem i značením naučných stezek v současném moderním designu. Vysoké Mýto získalo letos v dubnu titul Historické město roku za minulou sezonu, je to však ocenění za systematickou práci v uplynulých zhruba deseti letech.

Město založil král Přemysl Otakar II. a vedle Českých Budějovic nebo Litovle dnes patří k těm, jež mají nejzachovalejší středověký urbanismus z jeho doby. Typickým znakem je pravoúhlá síť ulic a čtvercové náměstí, zde vůbec největší v republice.

Historické jádro vymezuje bývalý okruh městských hradeb, které asi v polovině obvodu stále stojí. Některá místa po částech zrušeného opevnění zabral pás parků. Dochovala se i trojice městských bran rozmístěných na všech třech přístupových cestách, což je ve srovnání s ostatními středověkými městy unikátní. Více městských bran lze najít asi jen v Třeboni, kde jsou čtyři.

V památkové zóně se mísí mnoho historických slohů od gotiky po secesi či rondokubismus.

Postupné opravy města vyvrcholily obnovou hlavního vstupního prostoru do městské památkové zóny, který zahrnuje velkou věž Pražské brány, sousedící Havlíčkovy sady a Šemberovo divadlo.

Gotická brána má pro dobu Přemysla Otakara II. typické dvě věže, jednou větší a druhou menší. V 19. století prošla puristickou neogotickou úpravou podle architekta Františka Schmoranze staršího, obnovené nástěnné malby mají předlohu v díle Mikoláše Alše. Věž funguje jako rozhledna a interiér má sloužit i jako výstavní prostor.

Také brána na výstupu z města směrem k Litomyšli je gotická a prošla neogotickými úpravami v 19. století. Několikrát vyhořela, přičemž hlavní věž místní lidé postupně ubourávali.

I zdejší nástěnná malba s motivem svatého Jiří ze 30. let 20. století vychází z návrhu Mikoláše Alše. V ulici před bránou je dochovaný lomený portál barbakánu, tedy opevněného prostoru chránícího samotnou bránu proti útokům.

Třetí bránou, zachovanou jen zčásti, je ta Choceňská, z níž zůstala velká věž zvaná Karaska. Je gotická, ale má barokní báň. Ve středověku sloužila i jako vězení, později se z ní stala zvonice, obydlí městského hlásného nebo sklad střelného prachu.

Pás hradeb, které obepínají východní a severní stranu historického jádra, doplňují dvě bašty. Jedna od 18. století sloužila jako vodárna k napájení městských kašen. Místy jsou vidět zbytky hlavní hradby, jinak zůstala stát hlavně nižší parkánová zeď.

Nejcennější památkou ve městě je kostel svatého Vavřince. Z větší části pochází z doby pozdní gotiky, ale jádro jižní lodi a věže je raně gotické z doby Přemysla Otakara II. V 19. století ho puristicky upravili známí architekti neogotiky Josef Mocker a František Schmoranz starší.

V posledních letech se v kostele restaurovaly fresky v kněžišti, vitrážová okna a barokní oltář s obrazem od Petra Brandla.

V nedávno opravených Masarykových sadech, poblíž zmiňované vodárenské věže v hradbách, stojí malý protestantský chrám z roku 1937. Vysokomýtský architekt František Truhlář sáhl po moderním neoklasicismu, čímž navázal na architekturu 20. let.

Divadlo od architekta Vincence Maška z roku 1925 je příkladem národního stylu neboli rondokubismu. Ovlivněné je zřejmě i pražským Černínským palácem. Budova prošla několika rekonstrukcemi a rozšířením. Nyní má nově renovovaný interiér podle návrhu známé architektky a designérky Heleny Dařbujánové z DAD Studia, která ráda čerpá inspiraci z lidových motivů.

Divadlo ještě čeká na opravu fasády, na niž by mohl posloužit vítězný milion korun ze soutěže o Historické město roku. Lze při ní očekávat změnu barevnosti – pro rondokubismus jsou typické kontrastní kombinace tmavě červené s bílou, růžovou nebo žlutou, jak je to vidět v interiérech.

Drobný kostel u nejjižnějšího konce zachovaných hradeb byl původně hřbitovní. Pohřebiště založené za hradbami, na místě dnešního parku, bylo zrušeno na začátku 20. století.

Renesanční kostel postavil v roce 1543 mistr Blažej z Litomyšle, dochovaná podoba pochází hlavně z druhé půle 17. století, tedy raného baroka. Obloučkový štít se sochami je však secesní.

Mezi stavbami na náměstí jedna zvláště vyniká. Je to bývalá radnice a později soud, dnes Muzeum českého karosářství. V jádru je pozdně gotická, ale v baroku prošla radikální proměnou, přičemž přibyla i věžička. Pozdně barokní průčelí prošlo zjednodušením v 19. století.

Bez zajímavosti není ani současná radnice, přesněji její starší část. Dva středověké domy zřejmě už v době renesance nějaký stavitel spojil v jeden dům se dvěma štíty. Z této doby pochází i znak se lvem a ostění portálů, štíty mají barokní úpravu.

Jen kousek od radnice, v severovýchodním rohu náměstí, oči přitáhne jiná stavba, dominantní díky nárožní věži. Je to bývalá pošta navržená ve stylu neorenesance, která svým dominantním pojetím s velkým oknem a balkonem může připomenout radnice v jiných městech.

Dům na jihozápadním nároží zaujme růžovou barvou a výrazným štukovým dekorem. Rokokových měšťanských domů není v Česku mnoho a tento je dobře zachovaný. Přesněji je jeho stylem bohaté pozdní baroko s rokokovými prvky. Dům má však gotické sklepy, které zdědil po svém předchůdci.