Karlovy Vary a další. Úchvatné lázně pod ochranou UNESCO

Poslední český zápis na seznam kulturních památek UNESCO je opravdu výjimečný. Do společnosti nejslavnějších pamětihodností světa přibyla hned tři tuzemská města najednou. Úspěch posunul Česko do klubu asi dvacítky zemí, které do rejstříku přispěly 15 a více položkami. Nyní – s taktéž loni zapsanými Jizerskohorskými bučinami – jich máme 16.

V koncentraci památek UNESCO na ploše území poskočila Česká republika na 30. místo světa a překonala dokonce Itálii, která je světovým rekordmanem v celkovém počtu památek.

Západočeský lázeňský trojúhelník se na seznam dostal ve skupině 11 evropských měst. Seznam Zprávy vybraly z každého jednu výjimečnou stavbu, díky níž lázně stojí za pozornost.

Zanedbaná národní kulturní památka Císařské lázně dlouho stála ve stínu jiných karlovarských staveb. Brzy se to však změní, Karlovarský kraj budovu kompletně rekonstruuje. Lázně z roku 1895 ve stylu francouzské neorenesance navrhli architekti slavné vídeňské kanceláře Fellner a Helmer, autoři významných divadel v Bratislavě, Vídni, Brně, Sofii či Oděse. Proto připomínají divadlo.

Ve své době to byly nejmodernější lázně v Rakousku-Uhersku. Pozoruhodný je třeba Zanderův sál, původně s cvičebním nářadím pro švédskou gymnastiku, stejně jako Císařská koupelna ve stylu tudorské gotiky. Restaurují se i cenné maruflážové obrazy – malby na plátně posléze nalepené na stěnu.

Hlavní dominantu Mariánských lázní z roku 1889 lze označit za nejzdobnější kolonádu v Česku. Se 180 metry je i nejdelší. Národní kulturní památka nese jméno ruského spisovatele Maxima Gorkého, který se v lázních léčil. Neobarokní skvost od architektů Hanse Miksche a Juliana Niedzielského je zajímavý svým krajkovým půvabem, ale i technicky – díky litinové konstrukci.

Před 100 lety se město Františkovy lázně rozhodlo rozšířit lázeňské kapacity, vrty tehdy vedly k objevení tří pramenů. Řada pramenů ve městě obsahuje přírodní Glauberovu sůl, síran sodný. Dostala jméno po německém lékárníkovi a alchymistovi Johannu Rudolphu Glauberovi, který ji podával jako projímadlo. Jeden ze zmíněných pramenů, Glauber IV., má největší koncentraci této soli na světě.

Nové prameny se město rozhodlo zastřešit a soutěž vyhrál moderně-klasicistní návrh s empírovými prvky od Ernsta Engelhardta.

Lázeňské město Baden u Vídně má jednu z nejstarších divadelních tradic v Rakousku. Městské divadlo má složitou historii, na stejném místě se vystřídalo několik budov. Ta dnešní, neoklasicistní se secesními interiéry, je dílem nám již známé kanceláře Fellner a Helmer z roku 1909.

Firma budovu postavila v rekordně krátkém čase deseti měsíců, proto tu má i pamětní desku. Díky propojení zastřešeným mostem tvoří divadlo zajímavý kompoziční celek s vedlejším činžovním domem s kavárnou.

Belgické město Spa je známé závodním okruhem pro formuli 1, lázeňství tu však má daleko větší tradici – už od 14. století. Hned vedle hlavní lázeňské atrakce, pavilonu s pramenem Petra Velikého, stojí mimořádný secesní dům zvaný Maison Charlier z roku 1900. Navrhl ho architekt Gustave Charlier pro průmyslníka Victora Collarda. Zaujme svými barvami, s převažující pastelově zelenou na glazovaných cihlách. Ve výzdobě se opakuje motiv vlčích máků, dominantní je však slunečnice uprostřed průčelí.

Francouzské město Vichy si asi většina lidí spojí s režimem, který za druhé světové války kolaboroval s Hitlerem. Je to však i hezké lázeňské město, v němž se prolíná urbanismus pařížského typu s lázeňskou promenádou. Klenotem města je secesní komplex Kongresového paláce a Opery. Kongresový palác zabírá od roku 1995 prostory bývalého Velkého kasina. Budovu kasina a opery postavil architekt Charles Badger v roce 1865, o secesní divadlo ji později rozšířil Charles Lacceur.

Zámek Karlsburg v Bad Ems dostal přezdívku podle čtyř věží na svých nárožích. Budovu postavil v roce 1698 architekt Johann Christoph Sebastiani a zdejšímu údolí dlouho dominovala. Po napoleonských válkách chátrala, později se dočkala přestavby na luxusní hotel. Bydleli tu třeba ruský car Alexandr II., korunní princ Friedrich Pruský nebo skladatel Carl Maria von Weber. Dnes tu sídlí statistický úřad.

Nejhonosnějšími budovami historických lázní jsou často kasina. Je to i příklad německého Baden-Badenu, v jehož centru stojí výstavná klasicistní budova zvaná Kurhaus – Lázeňský dům. Centrální část nesená osmi korintskými sloupy od architekta Friedricha Weinbrennera je z roku 1823.

V sále za ní se původně provozovaly hazardní hry, dnes slouží koncertům, šachovým mistrovstvím a společenským akcím. V pravém křídle přistavěném roku 1854 je světoznámé kasino, levé křídlo s restaurací a luxusními interiéry přibylo v roce 1917.

Hlavní lázeňskou budovu v Bad Kissingen lze najít pod názvy Brunnenhalle, Trinkkurhalle či Wandelhalle. Zastřešuje léčivé prameny, prostory k jejich popíjení i promenádní foyer.

Stavba z roku 1911 od architekta Maxe Littmanna je dlouhá 90 metrů a zaujímá plochu 2 640 metrů čtverečních, což z ní dělá největší kolonádu v Evropě. Interiérem rozděleným řadami sloupů do tří lodí je pojatá jako bazilika, elegantní modernistická železobetonová konstrukce ve své době platila za velmi inovativní.

Dědictví antických římských lázní v sobě odrážejí Terme Tettuccio z roku 1781 v toskánském městě Montecatini Terme. Architekt Gaspare Maria Paoletti je navrhl v klasicistním stylu s využitím scénografických efektů. Řady sloupů v toskánském stylu se střídají v pravoúhlých i kruhových kompozicích, což ještě umocňují odrazy na hladině kulatého jezírka.

Město Bath se může pyšnit nejstarší historií ze všech ostatních měst ve skupině. Lze tu najít i zbytky původních římských lázní s historií sahající až do prvního století našeho letopočtu. Vedle nich je zde nejfotogeničtější Pulteneyský most z roku 1774, stavba od architekta Roberta Adama v palladiánském stylu. Neobvyklý most přes řeku Avonu má místo zábradlí po obou stranách řady zastřešených krámků.