Článek
Liebigovo městečko v Liberci patří k legendám mezi dělnickými koloniemi. V letech 1911–1923 je nechala postavit podnikatelská rodina Liebigů jako zázemí pro zaměstnance své textilní továrny, pozdější Textilany. V areálu, který z velké části navrhl architekt Jakob Schmeissner, se stylově mísí doznívající secese s prvky moderny a historizujícího německého heimatstilu.
Potkávají se tu zaoblené štíty, mansardové střechy s četnými vikýři, oblouková okna a loubí, kamenné zídky, hrázdění i kombinace zdění a dřevěných obkladů na fasádách. Romantickou a pitoreskní atmosféru zakřivených uliček dokresluje zachované žulové dláždění.
Vilka po rekonstrukci
Vilka ve Svatoplukově ulici je ve srovnání s ostatními zdejšími stavbami drobná. „Skromný čtvercový dům se stanovou střechou nebyl určen k okázalému bydlení, ale zřejmě k životu rodiny zahradníka či hlídače,“ vysvětlují Jana Janďourková Medlíková a Michaela Doležalová z ateliéru atakarchitekti v autorské zprávě.
Postaven byl roku 1914 jako součást třetí etapy výstavby Liebigova městečka. Architekt Schmeissner jej zasadil do středu nevelké parcely, která tvarem připomíná kapku. Kolem vede ulice a úzký chodník a pozemek přímo sousedí s malým lesíkem, takže se dům na pohled téměř topí v zeleni.
Velká část přístavby není z ulice vidět
„Jako elementární solitér působil dům klidně a vyváženě, než byl v devadesátých letech narušen nevhodnými úpravami a přístavbou garáže. Ta mu vzala zamýšlenou jednoduchost a symetrii a dům začal obrazně řečeno ‚kulhat‘,“ popisují architektky.
Dnešní majitelé podle nich pochopili jedinečnost místa i samotné stavby a souhlasili s návrhem vrátit domu původní podobu. Znamenalo to odstranit garáž, ale protože by byl dům pro čtyřčlennou rodinu malý, bylo nutné jej s citem rozšířit.
Ze západní strany proto autorky přidaly nízkou přístavbu, která se symetricky směrem od domu rozkročila na obě strany. „Její střecha naplno využívá celou šíři pozemku a jako rozpjaté křídlo se rozmachuje od plotu k plotu. Přes svou velkorysost nepůsobí rušivě, ale jako by k městečku patřila odjakživa,“ komentují architektky. Přístavba vypadá nenápadně i díky tomu, že je z velké části skrytá za původním domkem.
Porovnejte stavbu před obnovou a po ní
Na severní straně betonová střecha ukrývá dřevěný box na zahradní nástroje, na té jižní tvoří kryté parkovací stání. Ve středu přístavby přímo za domem je obytná část, z ulice téměř neviditelná.
Přístavba rozdělila zahradu na dvě části. Ta přední navazuje na ulici a doplňuje tvář domu, zadní dodala obyvatelům intimní prostor se zachovaným soukromím. Chodník i parkovací plochy navazují na ulici dlažbou z místní žuly. Terasu za domem tvoří modřínová prkna.
Nová část stylově jasně odlišená od staré
Stavba trvala asi dva roky, zcela hotovo bylo vloni. Při rekonstrukci se autorky snažily znovu vyzdvihnout charakteristické rysy domu. „Stanové střeše se vrátily původní bobrovky, špaletová okna byla pro svůj špatný stav nahrazena věrnými replikami a doplněna laťovými okenicemi, typickými pro Schmeissnerův rukopis. Neproporční vikýře s trojúhelníkovými okny ustoupily klidnějším, souměrnějším tvarům, které lépe odpovídají měřítku domu,“ přibližují svůj koncept architektky.
Novou přístavbu zároveň od starší části domu jasně odlišily současným architektonickým jazykem. Na tenkou betonovou střešní desku porostlou zelení navazuje široké prosklení nebo dřevěné laťové obložení zahradního skladu.
Domek před obnovou a při stavbě
Před rekonstrukcí byl interiér upravený pro kancelářský provoz. Teď má opět obytnou funkci, přístavba zajistila rozšíření na pohodlnou dispozici 5+1. Hlavní vstup s dveřmi originálně zaklíněnými do obloukového okna zůstal na svém místě. Stejně i schodišťová hala s renovovaným schodištěm, tu však architektky jako novou hlavní osu domu prodloužily. Vikýře jsou nyní na třech stranách střechy.
V přízemí najdete kuchyni, ložnici, technické zázemí a koupelnu, podobně jako průchozí spíž a pracovnu. Do přístavby se vešel hlavní obytný prostor spojující funkci jídelny a obývacího pokoje, který má výhled do zahrady. Podkroví pak patří dvěma dětským pokojům a druhé koupelně. U schodiště je záchod a malý sklad.
Liebigovo městečko

Historická podoba obnovované vilky.
Liberecká kolonie, vycházející z koncepce zahradních měst, neměla jen sociální funkci. Byla i reprezentativním projektem, kterým Liebigové navenek demonstrovali své bohatství a postavení. Místo původně zamýšlených činžáků pro dělníky se továrníci rozhodli pro menší rodinné domy a záměrně upustili od typizace, charakteristické pro jiné podobné tovární kolonie. Díky tomu enkláva nabídla více individuální bydlení, ceněné dodnes.























