StB koupila dvě lahve koňaku hrobníkům, aby vykopali ostatky Palacha

Byly čtyři hodiny ráno, když se koncem října 1973 na Olšanské hřbitovy v Praze dostavili pod dohledem příslušníků komunistické Státní bezpečnosti tři hrobníci. Brzký čas nebyl vybrán náhodou. Bylo téměř jisté, že v tuto „nekřesťanskou“ hodinu na hřbitově nikdo nebude.

Režim netoužil, aby někdo spatřil, nebo dokonce vyfotil, jak se vykopávají ostatky studenta Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil na protest proti rezignaci veřejnosti po srpnové okupaci.

Hrobníci měli svou práci zanedlouho hotovou. Palachovy ostatky pak StB převezla do nedalekého krematoria, kde byly spáleny. Urnu s popelem následně dostala Palachova matka Libuše. Z přísně utajené akce na Olšanských hřbitovech se dochovala zpráva pražské StB o odměně pro příslušné hrobníky: „Při exhumaci Jana Palacha byly třem hrobníkům, kteří exhumaci prováděli, zakoupeny dvě lahve koňaku v ceně 220 Kč.“

Událost ukazuje, jak velkým nepřítelem byl pro komunistický režim Jan Palach ještě dlouho po své smrti. Ostatně už několik měsíců po jeho tragickém činu se začalo jeho jméno „vymazávat“ z veřejného prostoru. A vzhledem k tomu, že k hrobu na Olšanech chodilo uctít památku studenta Filozofické fakulty nemálo lidí včetně cizinců, musel hrob pryč.

Jak se podrobně píše v knize Jan Palach 69 sepsané kolektivem autorů včetně Petra Blažka, ředitele Muzea paměti XX. století, už při prvním výročí Palachova upálení v lednu 1970 se jeho jméno v tehdejším Československu veřejně vůbec nepřipomínalo. „Postupně bylo tak zlikvidováno místo jeho posledního odpočinku na Olšanských hřbitovech,“ píše se v knize.

Palach měl být původně pochován na pražském Vyšehradě, ale to úřady nepovolily. Smuteční obřad se uskutečnil krátce po poledni 25. ledna 1969 v Karolinu. Poté byla rakev přenesena do černého pohřebního vozu, za nímž se seřadil průvod, který prošel přes Staroměstské náměstí k Filozofické fakultě. Poslední rozloučení na Olšanských hřbitovech se konalo už jen v užším rodinném kruhu.

Působivý náhrobní reliéf zhotovil sochař Olbram Zoubek. Jenže ten jedné červencové noci zmizel. StB jej nechala odstranit, rozřezat a roztavit. Zoubek následně podle dokumentu Státní bezpečnosti požadoval po úřadech za své umělecké dílo 56 tisíc korun, které skutečně dostal. Lidé navíc chodili k hrobu dál.

„U Janova hrobu bylo neustále mnoho květin a pořád tu svítily svíčky. Nejen na hrobě, ale i daleko po cestičce. Janův hrob se stal poutním místem. Přicházeli sem nejen Pražané, ale lidé z celé republiky. I ze zahraničí. Nebylo chvíle, aby nad hrobem někdo nestál. Mladí, staří s vnoučaty, manželské páry. Lidé modlící se i stojící v zamyšlení,“ napsal publicista Jiří Lederer v textu, který je i součástí citované knihy Jan Palach 69.

Nejvíce lidí přicházelo na Olšany 21. srpna a 16. ledna. U hrobu prý nebylo k hnutí. Plná byla i přilehlá cesta. „A okolo hrobu se pohybovali tajní policisté v civilu. Mnohdy zastavovali lidi. Žádali od nich průkazy. Stávalo se, že i vyšetřovali. Zabraňovali ve fotografování, hlavně cizincům,“ napsal Lederer.

Jeho popis potvrzuje dobová zpráva StB ze září 1973, která obsahuje rovněž jména osob, které si „dovolily“ Palachův hrob navštívit. Jsou mezi nimi skutečně i cizinci. „V průběhu minulého týdne bylo u hrobu J. Palacha zadrženo osm VC (vízový cizinec – pozn. aut.), kteří fotografovali okolí hrobu. Filmový materiál jim byl znehodnocen, po výslechu byli propuštěni. Šlo o čtyři švýcarské, jednoho dánského a dva jugoslávské příslušníky,“ píše se v dokumentu.

Ve stejné době StB navrhla, aby byl Palachův hrob přemístěn. „Upozorňuji na nepříznivou situaci, která se soustavně při příležitosti různých výročí vyvíjí kolem hrobu Jana Palacha na Olšanských hřbitovech. Toto místo se stále stává dostaveníčkem protisocialistických a nepřátelských elementů, včetně provokativních návštěv vízových cizinců. Tak tomu bylo i letos v létě v době pátého výročí internacionální pomoci spřátelených armád proti kontrarevoluci,“ napsal tehdy major Karel Kupec, zástupce náčelníka Správy StB.

Současně navrhl vyvinout na Palachovu matku ještě větší tlak, aby souhlasila s převozem pozůstatků svého syna z Prahy. „V případě, že Palachová kategoricky odmítne a nepřipustí jakoukoliv manipulaci, bude jí dáno na vědomí, že místo hrobu je podnětem rušivých jevů a výtržností, ohrožuje obecný zájem a celý případ bude předán prokurátorovi,“ uvedl major Kupec.

Libuše Palachová nakonec v říjnu 1973 souhlasila. „Jasně bylo naznačeno, že pokud rodina souhlas nedá, ostatky budou přesunuty někam do hromadného hrobu nebo rozptýleny, aniž by rodině bylo sděleno kde,“ uvedl historik Petr Blažek.

Ostatně už v srpnu toho roku se k hrobu svého syna Jana nemohla dostat, protože cesta k němu byla zatarasená. „Nikdo tudy nemohl projít. Ani maminka ne. U brány opět stálo služební policejní auto,“ popsal situaci publicista Jiří Lederer.

Na konci měsíce tak byly Janovy ostatky exhumovány a spáleny v krematoriu. Libuše Palachová a její druhý syn Jiří se posléze rozhodli, že urnu s Janovým popelem umístí na hřbitově v rodných Všetatech. Ale i to trvalo – až do března 1974. Z uličky vedoucí k původnímu Palachově hrobu mezitím zmizel zátaras, který se stejně lidé snažili překonávat. Když už byla cesta volná, návštěvníci zjistili, že hrob už nenese jméno Jan Palach, ale Marie Jedličková.

Někteří lidé i tak zapalovali svíčky na původním místě, jiní se vydávali do středočeských Všetat, takže i zde musela operovat StB. Největší akce se tu odehrála na konci ledna 1989 u příležitosti dvacátého výročí Palachovy smrti. Velká vzpomínková akce se měla uskutečnit 21. ledna, ale StB s předstihem pozatýkala více než 300 osob včetně Václava Havla, který se 16. ledna objevil spolu s dalšími disidenty na místě Palachova upálení na Václavském náměstí.

„Všetaty byly obklíčené týden dopředu,“ vzpomínal před časem mluvčí Charty 77 Stanislav Devátý na události před sedmatřiceti lety. Právě Devátému a jeho příteli Ondřejovi Bartoškovi se podařilo s notnou dávkou štěstí proklouznout mezi policejními hlídkami a dostat se až ke všetatskému urnovému háji. Jednu chvíli se dokonce musel plazit. K Palachovu hrobu hodili kytici a trnovou korunu, což StB zjistila, až když se vrátili do Prahy. „Řekli jsme to Petru Uhlovi a oni to pak hlásili ve Svobodné Evropě,“ uvedl Devátý.

Akcí ve Všetatech vyvrcholily v lednu 1989 pouliční demonstrace v centru Prahy, které byly většinou brutálně rozehnány a které do historie vstoupily jako Palachův týden. Tehdy ještě komunistický režim masivní protesty ustál, o deset měsíců později už přišel jeho pád.

Už v prosinci 1989 se náměstí před Filozofickou fakultou vrátilo jméno Jana Palacha, jak bylo spontánně pojmenováno po jeho upálení. V říjnu 1990 byla urna s Palachovým popelem slavnostně převezena ze Všetat zpět na Olšanské hřbitovy a 28. října 1991 propůjčil prezident republiky Václav Havel studentu Janu Palachovi in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.