Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Sepsána byla deset let po konci druhé světové války ve snaze ukotvit vliv Sovětského svazu ve východní Evropě. Jedním z hlavních důvodů ke vzniku Varšavské smlouvy byl ale vstup západního Německa do Severoatlantické aliance (NATO).
Smlouvu „o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci“ podepsali představitelé osmi států 14. května 1955 ve Varšavě. Z původně obranného paktu se ovšem stal mocenský nástroj, který sehrál zásadní roli v represivní politice studené války.
Magazín Seznam Zpráv
Cestování | Jídlo | Životní styl | Architektura | Historie
- Heydrichův mercedes našli ve stodole. Po 18 letech se dočkal opravy
- Z ruiny konírny v Zákupech je barokní skvost
- Poznejte Mallorcu jinak: místo pláží horské treky či kajak
- Od perfektní pizzy po domácí nanuky. Vydejte se na gastrovýlet do Plzně
- Našel vraha z Ploštiny a chtěl ho zabít. Místo toho se partyzán rozplakal
Jak Varšavská smlouva vznikala
Impulz ke vzniku Varšavské smlouvy přišel ze Sovětského svazu, konkrétně od prvního tajemníka jeho Komunistické strany Nikity Chruščova. Sověti totiž pociťovali akutní potřebu vytvořit protipól k Severoatlantické alianci.
V roce 1955 navíc NATO přijalo dalšího člena, a to Spolkovou republiku Německo, což bylo ze strany Sovětského svazu vnímáno jako ohrožení bezpečnostní rovnováhy v Evropě. Německo totiž zároveň získalo právo vytvořit armádu o dvanácti divizích.
Armáda Německa ale nebyla jediná věc, která Sovětům vykouzlila vrásky na čele. Vstupem Spolkové republiky Německo do NATO totiž Rusku hrozil konec válečné převahy v Evropě, hranice zemí západní aliance se navíc poprvé od poválečného rozdělení Evropy posunula a oba dva mocenské bloky se začaly dotýkat. Idea Varšavské smlouvy tak byla na stole do několika minut.
Příprava smlouvy byla urychlená a řízena z Moskvy – během několika týdnů došlo k sepsání a svolání zástupců osmi států, kteří dokument podepsali v reprezentačním paláci v tehdejším komunistickém Polsku.
Členské státy Varšavské smlouvy
- Svaz sovětských socialistických republik
- Československá socialistická republika
- Polská lidová republika
- Maďarská lidová republika
- Bulharská lidová republika
- Německá demokratická republika
- Rumunská socialistická republika
- Albánská lidová republika
Jediný zásah byl do vlastních řad
Varšavská smlouva měla z počátku sloužit spíš jako diplomatický než jako vojenský nástroj. Jejím cílem byla vzájemná spolupráce v oblasti obrany a politiky států, Sověti ale paktem od počátku zamýšleli získat plnou kontrolu nad členskými státy. Jednou z věcí, ke které se členové zavázali, byl například volný pobyt sovětských vojsk na jejich území.
Z původně obranného bloku se tak rychle stal nástroj k udržování sovětského pořádku ve východní Evropě. Nejviditelnější ukázkou toho, jak Varšavská smlouva fungovala v praxi, se stala invaze do Československa v srpnu 1968.
Do zdejšího prosazování reforem a nastolení „socialismu s lidskou tváří“, tedy uvolňování režimu, zasáhli Sověti vpádem vojsk Varšavské smlouvy a vysláním tanků na Prahu. Invaze se v rámci paktu zúčastnilo i Polsko, Maďarsko, Bulharsko a Německá demokratická republika. Jeden ze zakládajících členů smlouvy byl tak vojensky obsazen vlastními spojenci.
Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa 1968
- Vpád vojsk Varšavské smlouvy na území Československa byl reakcí na reformní období konce 60. let zvané pražské jaro.
- Vyostřené srpnové situaci předcházely nově nastolené poměry. V zemi se od konce roku 1967 zahájila liberalizace, která se později dostala do vědních i uměleckých sfér. Uvolnila se i atmosféra ve společnosti a po odstoupení prezidenta Novotného se věci začaly opravdu měnit.
- Prvním tajemníkem Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ) se stal Alexander Dubček, prezidentem Ludvík Svoboda a započal reformní proces zvaný pražské jaro. Zrušila se cenzura, svobodně tak začala žít nejenom kultura, ale i média a Komunistická strana Československa začala prosazovat „socialismus s lidskou tváří“.
- To však znepokojilo vedení Sovětského svazu, které ovšem reformám dalo zprvu zelenou. Později se však začalo obávat, že se reformy vymknou kontrole a mohly by inspirovat i další státy východního bloku.
- Bez varování tak dali Sověti rozkaz k invazi a v noci z 20. na 21. srpna 1968 na československé území vtrhly armády pěti zemí Varšavské smlouvy – Sovětského svazu, Polska, Maďarska, Bulharska a Německé demokratické republiky.
- Československé reformní vedení bylo internováno do Moskvy a donuceno přijmout takzvaný Moskevský protokol, který fakticky znamenal konec pražského jara. Následovalo období takzvané normalizace neboli návratu k přísně řízenému socialismu pod přísným dohledem Sovětského svazu.
Ačkoli Varšavská smlouva formálně nikdy nevstoupila do konfliktu se Západem, její vojáci vyjeli do akce právě proti těm, které měla podle názvu chránit. V praxi se tak potvrdilo, že hlavním cílem Varšavské smlouvy nebyla ochrana před „vnější hrozbou“, ale potlačení jakékoliv snahy o odklon od sovětské ideologie.
Pokus o reformu a zánik smlouvy
Po dobu téměř čtyřiceti let, co Varšavská smlouva existovala, se od ní distancoval jen jeden členský stát, a to Albánie už v roce 1961. Své členství ovšem oficiálně tato země ukončila právě po invazi do Československa. Rumunsko se invaze odmítlo účastnit a snažilo se udržet do jisté míry nezávislou pozici. V ostatních státech naopak pakt posiloval sílu komunistických režimů.
S koncem studené války a rozpadem východního bloku přišel i konec Varšavské smlouvy. Sovětský svaz se zpočátku snažil pakt reformovat a přetvořit jej na platformu ekonomické spolupráce, několik členských států ale bylo pro její úplné zrušení.
To se týkalo především Československa, které mělo kvůli srpnové invazi po členství na duši největší šrám. Podle tehdejšího československého prezidenta Václava Havla mělo jít hned z několika důvodů nikoliv o pouhé ustoupení od smlouvy, ale o úplné zrušení. Podobná stanoviska pak zaznívala i z Maďarska a Polska.
Varšavská smlouva byla oficiálně rozpuštěna 1. července 1991 podpisem závěrečného protokolu v Černínském paláci v Praze. Zatímco sovětská vojska opustila Československo a Maďarsko poměrně brzy, z Polska odešla až s více než dvouletým zpožděním.
