Masaryk, český hrdina Mexika. Nejluxusnější ulice se jmenuje po TGM

/Od zvláštního zpravodaje v Mexiku/

Jeho jméno čtete na výlohách a billboardech pořád dokola. Nejlepší adresa - Masaryk. Armani rezidence - Masaryk. Prodejna luxusních vozů Audi - Masaryk. Přitom stojíte deset tisíc kilometrů od vlasti, v centru metropole Mexika, na nejluxusnější ulici v zemi, o které by nejeden hrdý Mexičan dokonce i prohlásil, že je nejpompéznější avenue celé Latinské Ameriky.

A jmenuje se… Avenida Presidente Masaryk.

„Každý tady ví, že existoval prezident Masaryk, ale málokdo si ho spojuje s Českou republikou, potažmo s Československem. Proto se opravdu snažíme dělat osvětu,“ říká Lada Veselá, prezidentka mexického Spolku T. G. Masaryka.

Mexičané si vážně nejsou jistí, to jsem zažíval sám při rychlých výměnách slov na letišti, při náhodných konverzacích. Těch je v přátelské a vstřícné zemi vždycky dost, vědomostí o Masarykovi méně.

„To byl váš prezident? Fakt? To je hodně cool,“ zaradoval se Luis, když jsme společně čekali na spoj do Guadalajary, kam se z amerického Chicaga zrovna vracel za rodinou.

On Masaryka v tu chvíli právě poznal, jiný Mexičan ho uznával málem nad všechny.

Uznával Masaryka i Trockého

Pozorný pražský chodec si možná vybaví, že v Bubenči máme Park generála Lázaro Cárdenase, dvouhektarový kus zeleně plný soch význačných latinskoamerických osobností. Právě někdejší mexický prezident Cárdenas, po kterém se jmenuje, je důvodem, proč si v Mexico City dávají sraz „na Masarykovi“.

„Cárdenas byl Masarykovým současníkem. Nikdy se sice nepotkali osobně, ale vedli rozsáhlou korespondenci,“ přibližuje Lada Veselá. „A Cárdenas byl Masarykovým velkým, snad by se dalo říci, že až fanatickým obdivovatelem. Proto se v roce 1936 rozhodl, že novou velkou třídu v hlavním městě pojmenuje právě po něm.“

Cárdenas byl pozoruhodný člověk, tak typický pro Mexiko, kde se zdánlivě nemožné spojuje v protiklady, které si Evropan těžko představuje. Velký revolucionář, člověk indiánského původu bez vzdělání, nacionalistický levičák, který znárodňoval mexický ropný průmysl.

Přesto - či právě proto - nesmírně zásadový muž. V co věřil, to prosazoval. Proto v Mexiku našel azyl i Trockij, jakkoli s ním Cárdenas v mnohém hlasitě nesouhlasil a cítil, jaké riziko obnáší přijmout největšího nepřítele Sovětů.

Stejně to udělal, neboť věřil, že svoboda je víc než názorová neshoda.

Proto tak uznával Masaryka, velkého demokrata a odvážného muže, který ustál i hilsneriádu. „Oceňoval ho také kvůli tomu, že Masaryk byl průkopníkem ve snaze sjednotit evropské státy. Vždyť jednou z jeho variant, pokud by nedošlo na nezávislost Československa na Rakousko-uherské říši, bylo zapojit se do rakouského parlamentu a fungovat tam jako propagátor českého jazyka, české kultury a demokracie jako takové,“ dodává Lada Veselá. Pro moderní Mexiko, které se skládá ze 31 federálních států a hlavního města navrch, to znělo jako následováníhodný příklad. I ono se potřebovalo sjednotit a posouvat se od různosti k jednotě.

Cárdenas stihl slavnostně pojmenovat novou třídu v roce 1936, ještě za Masarykova života, byť TGM už tou dobou churavěl a stáhl se z vedení státu, jemuž vdechl život.

Nakonec si došel pro dějinnou nesmrtelnost. Doma - i v Mexiku.

Avenida Presidente Masaryk je tepnou hlavního města a pojmem, prošla se po ní s velkou pravděpodobností většina návštěvníků fotbalového mistrovství světa. Jde o mexickou variaci na 5. Avenue v New Yorku nebo na Ginza district v Tokiu, pražská Pařížská ulice působí oproti ní jen jako její menší a stydlivější sourozenec. I proto, že Pařížská měří 660 metrů a Masarykova avenue ke třem kilometrům.

Prolíná nejlepší čtvrť města Polanco a kdo přilétá do Mexika s obavami, tady je za slunečného dne kompletně ztratí. Polanco je plné ambasád, prémiového bydlení, nejdražších butiků.

Jistě, pořád je to Mexiko, a tak před prodejnou svatebních šatů na lavičce odpočívá bezdomovec, v zemi stále živoří spoustu lidí, i tady v Polancu. Ale to je především další výjev pro pozorovatele, který takové protiklady vyhledává. Jinak je Masarykova avenue nádherná, pompézní. Zelená a barevná. Vzrostlé stromy banyány na ní poskytují stín i v největším horku, už v časné ranní hodiny tu tiše klusají běžci.

Málokterá z velkých tříd evropských metropolí je takto vypulírovaná. Když tu na jaře pučí bugenvilee a blankytně kvetou překrásné stromy žakarandy, působí chvílemi snově, jako z magického realismu. Však v Mexico City roky bydlel sám Gabriel García Márquez, král tohoto literárního žánru.

Jinak je to ovšem ulice velmi prozaická. Se skvělými kavárnami, drahými restauracemi a obchody, kde nezáleží na fantazii, pouze na stavu vašeho konta. Cartier, Tiffany, Gucci, všechny velké značky; kdo nabízí luxus, nabízí ho zde. Dříve tříkilometrové avenue konkurovala v Mexico City ještě Zona Rosa, ale postupně Polanco zvítězilo a „Masaryk“ se stal dominantním.

Také to je ulice bezpečná a klidná, na Mexico City snad až moc. Stávalo se mi, že když jsem po toulkách touto široširou megapolí zase vystupoval ve stanici metra Polanco a dostal se na Avenida Presidente Masaryk, jako by kdosi v dáli otočil knoflíkem a zpomalil tok času. Zmizely davy, množství stánků s jídlem, troubení i dopravní zácpy.

Na to vše dohlíží sám TGM. Na kruhovém objezdu se totiž tyčí jeho socha, zvětšená kopie díla Otakara Španiela z Pražského hradu, kterou zde slavnostně vztyčili v roce 2000, jde o dar českého státu Mexiku. Kruh se uzavřel, když akci posvětil a podpořil Cuauhtémoc Cárdenas, syn generála Cárdenase a tou dobou předseda vlády metropole Mexico City.

„U sochy každý rok 7. března, v den Masarykových narozenin, pokládáme věnce, na závěr zazní jeho oblíbená píseň Ach synku, synku,“ přibližuje Lada Veselá.

Ta v Mexiku žije přes dvacet let a i přes jisté výhrady - bude o nich řeč - tuto zemi miluje. Na české kořeny ale dáma ze slováckých Mařatic nezapomíná, naopak. V čele Masarykova spolku je oživuje. Mezi hlavní akce patří každoroční připomínka narození TGM, pieta za Lidice i lidovější příležitosti - Velikonoce a Mikuláš.

„Jakkoli jsou česká a mexická mentalita v mnohém neslučitelné, Mexičané mají velmi silný vztah ke svým tradicím a to, že je my zde chceme dodržovat také, je pro ně lákavé. Zvlášť když je my Češi slavíme jinak,“ vysvětluje.

Vzhledem k tomu, že i sombréro je původně součástí kroje, jsou ty české pro Mexičany zážitek. Velikonoční pondělí takto získává jiný rozměr: „Pro ně jde výhradně o katolický svátek, pro nás o lidovou veselici, v níž se pojí křesťanské i pohanské zvyky. To Mexičané milují. S velkou radostí jim předvádím, jak vypadá pomlázka na Moravě.“

Lidice připomínají i proto, že Mexiko - ano, za prezidenta Cárdenase - jako první latinskoamerická země nejprve odsoudila mnichovskou dohodu a poté se veřejně postavila proti zmasakrování Lidic. Necelých dvacet kilometrů od metropole se ostatně nachází vesnice San Jerónimo Lídice, přejmenovaná takto v roce 1942 na památku obětí.

A Mikuláš? „To se musím pochválit,“ rozesměje se paní Lada a její blonďaté kadeře už prozrazují pointu: „To jsem jednou ročně anděl!“

Pokud ne vyloženě andělské, pak minimálně hodně záslužné jsou i další akce Masarykova spolku, třeba pomoc dětským domovům v Mexiku. Příjemné se tak mísí s užitečným.

„Když se ve smíšených česko-mexických manželstvích narodí děti, najednou se Češky a Češi rozvzpomenou: Vždyť my jsme mívali Mikuláše, tak pojďme na ambasádu,“ líčí Lada Veselá, jak sílí vazby mezi krajany. České velvyslanectví pomáhá i jinak, třeba literárním festivalem v jedné z chudých čtvrtí metropole, to vše jí dává smysl.

Není to ale v Mexiku vždycky pohádka, určitě ne. Bezpečnostní situace dokáže být zlá, v Mexico City i jinde. Věřit, že obchodní partner dorazí na schůzku včas, je opravdu pouze víra, obecně tu věci trvají déle a komplikují se z principu mnohem častěji než ve Střední Evropě.

Ale benefity existují. A není jich vůbec málo.

„Mexiko si vás přitáhne, má určitou magii,“ říká Lada Veselá. „A co je tady opravdu fascinující: člověk zde cítí svobodu. Můžete být sám sebou, nikdo vás do ničeho nenutí. Žít a nechat žít, tím se Mexičané řídí,“ líbí se jí.

Nad čímž by ostatně nejspíš spokojeně přikývl i Tomáš Garrigue Masaryk.