Nové vyšetření prostaty zachraňuje životy. Už není nepříjemné a nechybuje

Mužům se na vyšetření prostaty moc nechce, protože se provádí přes konečník. Nepříjemným vyšetřením se ale dneska už při pátrání po důvodu potíží nezačíná. Už druhým rokem běží plošný screening zhoubného nádoru prostaty pomocí odběru krve.

Na tento screening by měli chodit muži od 50 do 69 let, protože v tomto věku hrozí rakovina prostaty nejvíce. Odběr krve udělá praktický lékař v rámci preventivní prohlídky, případně jim ho s žádankou od něj udělají v laboratoři. Další možností je urolog, pokud k němu přijde pacient s potížemi nebo na prevenci.

V krvi se pátrá po přítomnosti prostatického specifického antigenu (PSA), který může signalizovat rakovinu prostaty. Zkratka znamená prostatický specifický antigen a jde o bílkovinu produkovanou buňkami žlázy.

Malé množství PSA se běžně vyskytuje v krvi každého muže, jeho zvýšené hodnoty mohou být známkou zánětu, zvětšení prostaty nebo nádorových změn. To znamená, že ne každý, kdo má vysoké PSA, má nádor. Ale téměř všichni, kdo mají nádor, mají vysoké PSA.

Zvýšená hodnota je relativně častá, má ji asi devět procent mužů mezi padesátkou a šedesátkou a až dvacet procent sedmdesátníků, a sama o sobě neznamená, že dotyčný má rakovinu. Ale je důvodem pro to, aby podstoupil další vyšetření, která toto podezření potvrdí nebo vyloučí. Hodnoty PSA se navíc mění s věkem a vliv mají i další faktory, proto se nehodnotí jen jednorázový výsledek, ale je třeba sledovat jeho vývoj v čase.

Pokud je hodnota v normě, dělá se další kontrolní měření PSA až za čtyři roky, při hraničních hodnotách za dva. Pokud má muž marker PSA zvýšený, lékař ho pošle na doplňující vyšetření – to provádí urolog, který s pacientem probere jeho anamnézu včetně té rodinné, pohmatem vyšetří prostatu, provede ultrazvuk močového měchýře a ledvin.

„Není však čeho se obávat. Vyšetření prostaty může být některým mužům nepříjemné, není však bolestivé a trvá opravdu jen chvíli. Děláte to pro sebe a budete klidnější, když budete vědět, že jste v pořádku,“ říká primář urologické kliniky Uroklinikum Praha Josef Stolz.

Pokud ani podrobnější vyšetření neudělají jasno v tom, zda muž má či nemá rakovinu prostaty, následuje magnetická rezonance prostaty (MRI). Ta dokáže velmi přesně ukázat, zda je v něm podezřelé ložisko a jak je velké – z toho se pak dělá odběr malých vzorků tkáně neboli biopsie, které se mikroskopicky vyšetří.

Jak vysvětluje Ondřej Slabý, přední český nádorový biolog a genetik, test z krve je snadný a levný. „Je samozřejmě pravda, že první výsledek může pacienta zneklidnit, protože to, zda se jedná o nádor, se potvrdí až při dalším podrobnějším vyšetření, jako je magnetická rezonance a biopsie,“ dodává Slabý. Právě díky dostupnosti následné magnetické rezonance je možné plošně používat vyšetření krve.

„PSA známe již od 80. let, ale kvůli vysoké míře falešné pozitivity a potenciálně zbytečných zákroků se plošný screening dlouho nedoporučoval. Teprve s rozvojem magnetické rezonance prostaty máme možnost rozumně vybrat, koho skutečně určit k biopsii a případně léčit,“ doplňuje odborník.

I na magnetické rezonanci se může nakonec ukázat, že o nádor nejde, pacient by ale měl chodit na pravidelné kontroly k urologovi. Pokud se diagnóza potvrdí, přechází muž do péče onkourologického centra, kde o léčbě rozhoduje multidisciplinární tým – urolog, onkolog, radiolog i specialista na radiační léčbu.

V posledních letech se čím dál častěji používá takzvaná fúzní biopsie, která spojuje obraz z magnetické rezonance s ultrazvukem a umožňuje přesnější odběr vzorků. Díky tomu je diagnostika přesnější a ubývá zbytečných radikálních zákroků na prostatě. „Pacient nepodstupuje biopsii z náhodných míst, jak tomu bylo dříve, ale vzorky určené k histologickému vyšetření se mu odebírají přesně z lokalit, které magnetická rezonance označila za podezřelé. Zvyšuje se přesnost diagnostiky a nález je rychleji a lépe léčitelný,“ uvádí zástupce primáře urologie Městské nemocnice Ostrava Peter Dančík.

Kromě zmíněné rizikové skupiny mužů ve věku od 50 do 69 let mají vyšetření absolvovat muži, kteří mají v rodině příbuzného s rakovinou prostaty, i když jsou zatím mladší. „Těm doporučujeme začít už od čtyřiceti,“ doplňuje lékař Stolz.

Podle urologa onemocnění postihuje nejčastěji muže vyššího věku. Není však úplnou vzácností ani u čtyřicátníků a padesátníků. „Ve věku pod čtyřicet let se nesetkáváme s touto diagnózou příliš často, ale samozřejmě ji nelze vyloučit,“ dodal. Mladší muži naopak častěji trpí rakovinou varlat.

Prostata je žláza o velikosti vlašského ořechu, která se nachází pod močovým měchýřem a obklopuje močovou trubici. Produkuje tekutinu, která tvoří podstatnou část spermatu a zajišťuje pohyblivost spermií. S přibývajícím věkem se často zvětšuje, odborně se tomu říká benigní hyperplazie prostaty nebo prostě zbytnění. Jde o přirozený proces postihující více či méně všechny muže, který se může projevit problémy s močením. Ta však mohou být i prvním varovným signálem karcinomu žlázy.

Ten se přitom mnohdy vyvíjí už dlouho předtím, ale nijak se neprojevuje. Muž se často cítí úplně zdravý a na rakovinu se přijde náhodou při prohlídce u urologa, ne tento typ prevence však chodí jen asi deset procent mužů. I proto byl loni spuštěn plošný screening.

„Onemocnění probíhá zpočátku bez jakýchkoliv obtíží. K diagnóze vede většinou zjištění vyšší hodnoty nádorového markeru PSA nebo vyšetření kvůli příznakům benigní hyperplazie prostaty,“ vysvětluje primář Josef Stolz. Jinými slovy: šanci na odhalení mají i muži, které přivedou ke specialistovi potíže s močením, jako je třeba častější chození na WC, slabý proud moči nebo pocit, že se měchýř nepodařilo úplně vyprázdnit.

Teprve když už je nádor pokročilý, objevují se další příznaky, jako je krev v moči či ejakulátu a také bolesti zad, pánve a stehen. Pokročilejší stádia mohou doprovázet i únava, ztráta chuti k jídlu nebo hubnutí.

Rakovina prostaty je nejčastějším typem rakoviny u mužů a zároveň ovšem patří mezi nádory s vysokou šancí na uzdravení. Pokud se na ni přijde včas, dalších pět let přežívá devadesát procent pacientů.

Zavedení screeningu rakoviny prostaty navazuje na úspěšné zkušenosti s plošnou prevencí rakoviny prsu či tlustého střeva. Cílem je odhalit nádory dřív, než se projeví, a tím snížit počet mužů, kteří kvůli rakovině prostaty zemřou. Těch je ročně asi 1500, přičemž diagnózu si vyslechne téměř 9000 můžu. Úmrtí hrozí zejména těm, u nichž se na rakovinu přijde pozdě.

Včas znamená v momentě, kdy je nádor omezen pouze na prostatu a nešíří se dál do kostí či orgánů, pak je šance léčby na úspěch mnohem menší. Přesto však zhruba čtvrtina mužů přichází pozdě, většinou proto, že příznaky bagatelizují a vysvětlují si je zvětšením prostaty, které má na začátku stejné projevy a je mnohem častější. Někteří muži za nutnou daň věku a neřeší je.

Léčba závisí na rozsahu onemocnění a zdravotním stavu pacienta. „U lokalizovaných nádorů volíme nejčastěji chirurgické odstranění celé prostaty, často robotickou cestou,“ vysvětluje urolog Josef Stolz. Moderní robotické operace jsou velice přesné a zákrok s jejich pomocí má menší riziko komplikací, mezi něž jinak patří inkontinence nebo poruchy erekce.

Další možností je ozařování – externí radioterapie nebo vnitřní brachyterapie, při níž se malé zářiče umístí přímo do prostaty. U starších pacientů nebo těch, kteří nemohou podstoupit operaci, lékaři někdy volí aktivní sledování. „Některé nádory prostaty rostou tak pomalu, že pacienta bezprostředně neohrožují. Stačí pravidelné kontroly,“ vysvětluje urolog.

Složitější je situace, kdy se rakovina rozšíří mimo prostatu. Tehdy nastupuje hormonální léčba snižující hladinu testosteronu, protože tento hormon jinak růst nádoru podporuje, případně chemoterapie. Moderní léky působí jen na nádorové buňky. Ani tak není možné pokročilý karcinom prostaty zcela vyléčit, ale je možné ho dlouhodobě udržet pod kontrolou a prodloužit pacientům život o mnoho let.

U mužů, kteří přijdou včas a u nichž je nádor lokalizován pouze na žlázu, dokáží lékaři karcinom prostaty ve vysoké míře úspěšně léčit. Přesto se u více než 22 procent mužů diagnostikuje karcinom prostaty až ve 3. nebo 4. stádiu onemocnění. Ročně jde téměř o dva tisíce mužů.

Zatímco například u rakoviny plic nebo nádoru slinivky existuje jasná souvislost s kouřením a v druhém případě i s kouřením, u rakoviny prostaty to podle lékařů takhle jasné není, i když životní styl možná roli také hraje. Riziko každopádně stoupá s věkem.

„Byla prokázána i určitá souvislost s dietními zvyklostmi, hlavně s nadbytkem živočišných tuků,“ říká urolog Stolz. Naopak ochranný vliv má pestrá strava s dostatkem zeleniny, ryb a celozrnných potravin, omezení alkoholu a pravidelný pohyb. Důležitou součástí prevence je také psychická pohoda – dlouhodobý stres může ovlivnit hormonální rovnováhu a tím i celkové zdraví.

Jasné už naopak je, že u některých pacientů jde o věc genetiky – větší pravděpodobnost rakoviny prostaty mají muži, jejichž otec nebo bratr rakovinu prodělali, a také nositelé genetických mutací BRCA1 a BRCA2. Ty zvyšují riziko vzniku více nádorů, a to v nižším věku, jde třeba o rakovinu prsu, nádory střev a konečníku nebo melanom.

To, zda člověk tyto genetické mutace má, se plošně nezjišťuje, ale pojišťovny hradí vyšetření lidem, kteří onemocněli těmito nádory v mladém věku nebo jejich blízkým příbuzným. Člověk si ho však může zaplatit sám, základní testy stojí zhruba dva tisíce korun.

Autorka je šéfredaktorkou webu Vitalia.cz