Článek
Osteoporóza se rozvíjí dlouhé roky, během kterých o sobě nedává nijak vědět. Prvními příznaky mohou být bolest v dolní části zad a mezi lopatkami, případně zlomenina - v takovou chvíli je nejvyšší čas nemoc začít řešit. Problém ale lze odhalit podstatně dříve a pomocí léčby předejít jeho zhoršování.
Od roku 2023 je to o něco snazší díky programu zaměřenému na včasnou diagnostiku nemoci. Zapojili se do něj praktici a gynekologové, u kterých je možné nechat se vyšetřit.
„Jde o statisíce vyšetřených. Záchyt nových případů, které je možno včas léčit a zabránit rozvoji choroby, je velmi vysoký,“ říká profesor Vladimír Palička, předseda odborné Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu.
Jak se nemoc vyšetřuje
„Osteoporóza je zákeřná nemoc, protože převážně nebolí a v mnoha případech se projeví až neočekávanou frakturou. Včasným vyšetřením se dá předejít komplikacím, jako je zlomenina nebo poškození skeletu. Člověk by měl navštívit svého praktického lékaře, ženy gynekologa, případně jiného odborníka, který je případně pošle na denzitometrii k základnímu vyšetření,,“ říká Jaromír Janoušek, primář interního oddělení Rehabilitační nemocnice Beroun. Denzitometrii by měl navíc předcházet speciální dotazník. Vedle denzitometrie existuje i podrobné biochemické vyšetření kostního metabolismu.
Denzitometrie je neinvazivní, rychlé a přesné vyšetření. Pacienta nijak nezatěžuje, nebolí a trvá jen pár minut. Dá se přirovnat k rentgenu, ale radiační dávka je mnohonásobně nižší.
Biochemické vyšetření – tedy krevní testy a někdy i vyšetření moči – se používá tehdy, když je potřeba zjistit, zda za osteoporózou nestojí jiné onemocnění, například porucha metabolismu vápníku, nedostatek vitaminu D nebo hormonální odchylky. Laboratorní výsledky také pomáhají zvolit vhodnou léčbu a následně sledovat její efekt.
Vyšetření
- Základem je dotazník FRAX, kterým se zjišťuje riziko zlomeniny (u žen po menopauze, u mužů mezi 60 a 70 lety věku). Pokud je riziko zvýšené, měla by následovat přístrojová denzitometrie, kterou se zjišťuje hustota kostí. Ženám nad 60 let a mužům nad 70 by se takové vyšetření mělo dělat vždy.
- Osteoporózu vyšetřuje praktik, u žen i gynekolog, mělo by se tak dít v rámci běžné prevence.
Zmíněný program časného záchytu zařadil vyšetření na riziko či vznik osteoporózy do systému pravidelných preventivních prohlídek u praktického lékaře a ambulantního gynekologa. Týká se všech žen po menopauze a mužů starších 60 let.
„U mužů bývá navíc osteoporóza často poddiagnostikovaná. Dle dostupných údajů trpí v Česku osteoporózou 500 až 750 tisíc obyvatel. Každá druhá žena a každý pátý muž ve věku nad 50 let utrpí osteoporotickou zlomeninu,“ přibližuje Jiří Zdražil ze Sdružení praktických lékařů.
Pokud člověk chodí na pravidelnou prevenci, měl by se tedy k vyšetření rizika osteoporózy dostat automaticky, ale pořád se ještě může stát, že mu to odborník neřekne. Profesor Palička proto radí, ať si o ně pacienti sami říkají. Zvláště ti se zvýšeným rizikem nebo ti, kdo měli výskyt osteoporózy nebo třeba zlomenin po padesátce v rodině.
Zlomenina po obyčejném zakopnutí
Vůbec totiž nejde – navzdory všeobecně rozšířenému názoru – o nemoc vetchých stařenek, kterým se snadno lámou stehenní krčky. „Všechny pohádkové babičky měly osteoporózu. Chodily shrbené, o holi. Není ale pravda, že se to týká jen této skupiny. Kostní tkáň, její kvalita a pevnost se vyvíjí především v mládí a dospívání. Pokud si kosti zdravou stravou, pohybem a přiměřenou zátěží vyvineme v mládí dobře, můžeme z této zásoby čerpat,“ vysvětluje profesor Palička.
Pokud ale člověk z nějakého důvodu nemá pevné kosti, na věku a pohlaví nemusí vůbec záležet. Mezi rizika patří například špatná výživa nebo dědičnost. Oslabená kost v takových případech nedokáže odolat ani běžné zátěži. Výsledkem mohou být zlomeniny předloktí při obyčejném zakopnutí a mírném pádu, zlomeniny nosné části obratlů - právě kvůli nim se lidé s osteoporózou hrbí - a zlomeniny krčku stehenní kosti s vážnými následky a vysokým rizikem úmrtí na komplikace.
Rizikové skupiny
Lékaři nejčastěji odhalují osteoporózu u žen ve věkové skupině kolem šedesáti let. „V populačním screeningu je v této skupině záchyt osteoporózy kolem dvaceti procent. Ale i muži mohou mít a mají osteoporózu, obvykle v trošku pozdějším věku,“ dodává odborník.
„Kosti ztrácejí hustotu nenápadně, mnohdy celé roky. U žen po menopauze je to časté, nicméně přibývá pacientek i kolem čtyřicítky, ale i třicítky,“ upozorňuje Kristýna Špalková, fyzioterapeutka z přerovské nemocnice Agel, která se věnuje právě lidem s osteoporózou. Příčinou podle ní bývá sedavý způsob života, stres, ale také výrazné hubnutí. K brzkému rozvoji osteoporózy může u disponovaných žen přispět i těhotenství a kojení.
Vyšší riziko mají ženy po menopauze, protože jim klesá hladina pohlavního hormonu estrogenu, který pomáhá udržet kosti pevné. Velkou roli hraje také věk, po pětašedesátce začínají výrazně řídnout kosti všem. Větší sklony k této nemoci mají také lidé výrazně štíhlí, konkrétně ti s BMI pod 19 – při výšce 170 cm je to necelých 55 kilo a méně. Vyšší sklony k rozvoji nemoci mají rovněž jedinci, kteří se málo hýbou, kuřáci a ti, kdo konzumují větší množství alkoholu.
Velkou skupinu pacientů tvoří také nemocní se sekundární osteoporózou – například pacienti s revmatoidní artritidou či jinými chronickými zánětlivými chorobami. „Z léků je riziková zejména dlouhodobá terapie kortikoidy, některými antiepileptiky nebo inhibitory protonové pumpy,“ vysvětluje profesor Vladimír Palička. Poslední zmíněné léky se berou na problémy s refluxem a užívá je poměrně velké množství lidí. Sklony k osteoporóze se rovněž dědí.
První příznaky, s nimiž je třeba jít k lékaři
- Dlouhodobé nebo opakující se bolesti zad, často bez jasné příčiny, zejména v oblasti mezi lopatkami nebo v dolní části zad.
- Viditelná změna držení těla – kulatá záda, hrbení se, snížení výšky o více než 3 cm.
- Zlomeniny i po malém pádu nebo nárazu či zlomeniny při běžných činnostech.
- Ztráta jistoty při chůzi, nejistota při vstávání ze židle nebo postele.
- Pocit, že „se něco mění“ (například nevysvětlitelná bolest nebo pokles kondice).
Riziko snižuje pohyb a kvalitní výživa
Aby se člověku osteoporóza vyhnula nebo neonemocněl příliš brzy, je potřeba budovat si silné kosti a pravidelně je zatěžovat. Vhodnými pohyby jsou chůze ve vyšším tempu (včetně chůze do schodů či tance) a k tomu dvakrát až třikrát týdně jednoduché posilování. Hodí se k tomu odporová guma, důležité jsou také cviky na rovnováhu a stabilitu. U osteoporózy totiž nebývá problém jen v křehčích kostech, ale i v častých pádech.
Podstatná je i strava. Kosti potřebují dostatek vápníku, ideálně z běžných potravin, tedy z mléčných výrobků, zejména tvrdých sýrů, sardinek s kostmi nebo některých druhů zeleniny a minerálek s vyšším obsahem vápníku.
K tomu, aby se vápník dobře vstřebával, potřebuje tělo vitamin D, kterého mají někteří lidé, zejména v zimě, málo. Zda to není třeba i váš případ, se dá ověřit krevními testy. Je dobré myslet i na příjem bílkovin, pokud cvičíte - pomáhají s budováním svalů, díky nim bude kostra rovněž odolnější. Naopak kouření a alkohol přispívají k úbytku kostní hmoty.
Jak se osteoporóza léčí
Základem léčby je zpomalení ztráty kostní hmoty, cílem je pak mimo jiné předejít dalším zlomeninám. Dnes už existují léky, které brání odbourávání kostní hmoty (antiresorbční léčba), u těžších forem osteoporózy lze nasadit i léky, které pomáhají tvorbě nové kostní hmoty (osteoanalobická léčba). Je zároveň třeba hlídat příjem vápníku a vitaminu D3.
Stejně jako je pohyb účinný při prevenci, zvyšuje i efekt léčby. Mezi vhodné sporty patří chůze, jóga a stabilizační cvičení, jako je pilates, core a podobně. Jakmile se člověk potýká kvůli osteoporóze například s bolestmi zad, ztrátou stability nebo je po prodělané zlomenině, může mu rovněž pomoci fyzioterapie, která pomáhá zlepšit držení těla, stabilitu a jistotu v pohybu. Dokáže snížit riziko dalších pádů i zlepšit kvalitu života.
Léky na zpomalení úbytku kostní hmoty i ty, které podporují tvorbu nové, mají podobu tablet, infúzí nebo injekcí. Tablety se berou jednou týdně nebo jednou měsíčně, infúze nebo injekce se dávají jednou za několik měsíců nebo jednou ročně. U těžších forem se aplikuje lék perem pod kůži denně.
Tyto přípravky mohou mít vedlejší účinky, které je potřeba sledovat. U většiny pacientů jsou naštěstí mírné a zvládnutelné a přínosy, tedy to, že si člověk nebude lámat kosti, převažují.
U léků na zpomalení úbytku kostní hmoty se objevuje například podráždění žaludku a jícnu (zejména u tablet) nebo stav, kdy se člověk po infúzi dočasně cítí, jako by měl virózu. Někdy se objevuje reakce v místě vpichu u injekcí, bolesti zad a kožní potíže, případně pokles hladiny vápníku, kterou je proto potřeba hlídat.
K vedlejším účinkům léků pomáhajících obnovovat kostní hmotu patří závratě, nevolnost, křeče či reakce v místě vpichu a někdy přechodně vyšší hladina vápníku, případně bolesti svalů či kloubů. Pro některé pacienty se nehodí, protože mohou zvýšit riziko potíží se srdcem.
Autorka je šéfredaktorkou webu Vitalia.cz.
