Čechům hrozí epidemie srdečního selhání. Je horší než infarkt. Jak se pozná?

Vypadá to jako dobrá zpráva. V Česku ubývá obávaných infarktů. Celkový počet infarktů klesl za posledních více jak 30 let skoro o polovinu, zásadně se snížila úmrtnost na ně. V roce 1994 skončilo podle dat Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku s touto diagnózou v nemocnici přes 22 tisíc lidí ročně, teď to bývá něco přes deset tisíc případů.

Jenže o to více přibývá lidí se srdečním selháním, které rovněž může člověku výrazně zkrátit život. Právě o téhle diagnóze mluví lékaři stále častěji a hlasitěji. Podle dat České kardiologické společnosti žije v Česku s touto potíží zhruba 400 tisíc lidí - ne všichni o ní vědí. Odborníci přitom odhadují, že za deset let jich bude skoro milion.

„Za úbytkem počtu případů infarktu myokardu je pravděpodobně pokles počtu kuřáků, lepší strava i lepší preventivní péče. Naopak hrozí srdeční selhání, za kterým je stoupající výskyt obezity, diabetu, vysokého krevního tlaku a také chronického onemocnění ledvin,“ vysvětluje profesor Aleš Linhart, DrSc., přednosta II. interní kliniky kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Pro laiky je slovní spojení srdeční selhání trochu matoucí – budí dojem, že jde o něco, co se děje rychle, že jde o akutní problém, podobný třeba právě infarktu. Ale tak to většinou není. Selhání je odborný termín, ale možná by se pro laiky dalo říci, že jde o postupné srdeční selhávání.

Jaké jsou typy srdečního selhání? Obvyklejší je to, kdy srdce nedokáže přečerpávat krev tak, jak tělo potřebuje a zvládá to čím dál hůře. Orgánům i dalším tkáním kvůli tomu chybí kyslík a další živiny a zároveň se dostatečně nezbavují oxidu uhličitého a metabolických zplodin. Tento stav se vyvíjí postupně a zhoršuje se, lze však odhalit pomocí pravidelného sledování a cílených vyšetření. Neléčené srdeční selhání má vysokou úmrtnost, často během několika let od rozvinutí prvních příznaků. Typickému pacientovi je kolem pětasedmdesáti let, ale na srdeční selhání si zakládá zejména svým životním stylem mnohem dříve.

Vlastní příčinou úmrtí pak bývá například vážná srdeční arytmie, selhání ledvin či jater, plicní edém a fatální potíže s dýcháním. Pro lidi se srdečním selháním mohou být smrtelné také některé infekce, například zápal plic. Lidé se srdečním selháním mohou zemřít i na infarkt, který patří mezi komplikace, jejichž pravděpodobnost s touto diagnózou stoupá.

Kromě toho existuje i akutní srdeční selhání, kdy taková porucha srdeční funkce vzniká najednou, nebo se zničehonic hodně zhorší. Tento stav může být pro pacienta dokonce nebezpečnější než infarkt, jde totiž o minuty. Akutní srdeční selhání nejvíce hrozí lidem starším 65 let, ale může se objevit i u mladších jedinců.

Pro srovnání, infarkt je náhlé poškození části srdečního svalu způsobené nedostatečným prokrvením. Nejčastější příčinou je ucpání tepny krevní sraženinou nebo zúžením cévy, což znemožní přívod kyslíku a živin do části srdečního svalu.

Typickými příznaky toho, že se u někoho rozvíjí srdeční selhání, je zadýchávání se i tam, kde to člověku donedávna nedělalo potíže, otoky nohou a také celková nevýkonnost, pocit, že toho nezvládne tolik jako dřív.

Problém je v tom, že tyto projevy jsou zprvu poměrně mírné a lidé je často přičítají věku či obezitě, ačkoli by s nimi měli co nejdříve vyrazit k lékaři. Postupem času se navíc zhoršují, přidat se mohou i otoky břicha kvůli zadržování tekutin nebo kašel, zejména v leže, kvůli hromadění tekutiny v plicích.

U akutního srdečního selhání jsou potíže ještě výraznější, patří sem silná dušnost, často i v klidu, modravé zbarvení rtů a kůže, rychlý, nepravidelný nebo velmi slabý tep, otoky celého těla, kašel s pěnivými hleny, návaly potu, úzkost a někdy i ztráta vědomí.

Na začátku pomalu se rozvíjejícího srdečního selhání bývá také například překonaný infarkt. „Může mu předcházet infarkt, vady chlopní, kardiomyopatie nebo například neléčený vysoký krevní tlak. Všechny tyto choroby mohou vyústit v srdeční selhání. Může vznikat chronicky, kdy příznaky přibývají pomalu,“ popisuje profesor Jan Krejčí, přednosta I. interní kardioangiologické kliniky brněnské Fakultní nemocnice U svaté Anny.

Podle odborníka je srdeční selhání závěrečnou fází řady nemocí srdce a cév, proto kardiolog lidem, kteří u sebe pozorují příznaky možného srdečního selhání, doporučuje konzultaci v první řadě s praktickým lékařem. „Není důležité vyhledávat akutně lékařskou pomoc, ale je potřeba se v určitém časovém horizontu – dnů nebo týdnů – nechat vyšetřit,“ říká. Mezi varovné příznaky patří problémy s dušností, otoky nohou, častější noční močení, nápadná únava, která nemá jiné vysvětlení.

Typickým pacientem je starší člověk, který je obézní nebo má cukrovku, vysoký tlak nebo nemocné ledviny. Všechny tyto diagnózy zvyšují riziko, že člověka postihne srdeční selhání, a zároveň zhoršují průběh této nemoci.

Zázračná léčba srdečního selhání neexistuje. Postup nemoci se dá zpomalit a kvalita života pacienta zvýšit, vyžaduje to ale jeho spolupráci. Základem je totiž změna životního stylu, která zahrnuje omezení příjmu soli, udržování optimální hmotnosti a pravidelný pohyb. Dobré je skoncovat s cigaretami a alkoholem, případně je alespoň omezit. Pomáhá také dostatek spánku.

Důležitou součástí léčby jsou léky, mezi které patří takzvané ACE inhibitory nebo blokátory receptorů angiotenzinu II, které snižují zátěž srdce a rozšiřují cévy, beta-blokátory snižující srdeční frekvenci a chránící srdce před dalším poškozením. Předepisují se i diuretika, tedy léky, které pomáhají odvádět přebytečnou tekutinu z těla, a zmírňují tak otoky. Někdy pacient dostane i léky přímo na podporu srdeční činnosti.

Nezbytnou součástí léčby jsou také pravidelné kontroly u kardiologa a praktického lékaře, zahrnující sledování krevního tlaku, funkce ledvin a dalších parametrů, díky nimž je možné upravit léčbu podle aktuálního stavu. U některých pacientů lékaři přistupují i k voperování kardiostimulátoru nebo defibrilátoru, aby se předešlo arytmiím. V závažných případech mohou pomoci chirurgické zákroky či transplantace srdce.

Podle kardiologa Linharta by, pokud jde o včasné podchycení toho, že člověku hrozí srdeční selhání, zásadně mohl pomoci nový systém preventivních prohlídek u praktických lékařů, který se rozbíhá od letošního ledna.

Ty jsou podrobnější a měly by více řešit konkrétní pacientovy potíže s ohledem na věk, rodinnou anamnézu, životní styl a rizikové faktory. Rozšiřuje se rozsah vyšetření a přibylo laboratorních testů, jimiž se vyšetřuje krevní obraz, lipidový (tukový) profil, hladina cukru v krvi a funkce ledvin. Praktici by častěji měli dělat také EKG, zejména u lidí s vysokým tlakem, obezitou či cukrovkou. Tím by měli zachytit třeba právě rizikové faktory zvyšující možný rozvoj srdečního selhání.

Riziko srdečního selhání se pak posuzuje pomocí krevního testu označovaného zkratkou NT-proBNP (N-terminální fragment pro brain natriuretic peptide). Ten vyhodnocuje, zda se v krvi nacházejí fragmenty bílkovin, které se uvolňují z buněk srdce při jeho přetížení. Test by měli praktici nechat dělat všem padesátníkům se dvěma a více rizikovými faktory (například obezita, vysoká hladina cholesterolu či cukrovka) a všem šedesátníkům s jedním takovým rizikem.

Pokud testy ukáží riziko selhání, měl by praktik pacienta poslat ke kardiologovi. Praktik by zároveň měl být průvodcem, co se například potřebných úprav životního stylu týče, ať už pacient selhání má, nebo zatím ne.

Autorka je šéfredaktorkou webu Vitalia.cz